Transgender problematika a problematika aktivní euthanasie – otázky nad jedním lidským osudem

By | 18/10/2013

Na začátku září přejala některá česká media zahraniční zprávu o panu Nathanu Verhelstovi, čtyřiačtyřicetiletém muži, který se narodil jako žena a podstoupil následně operaci změny pohlaví (female to male). Bohužel po podstoupení této operace nadále trpěl psychickými problémy, které spočívaly v nespokojenosti s výsledkem podstoupené operace, tj. s vlastním novým tělem.  Podle jeho slov doufal nové znovuzrození, nicméně po operaci byl znechucen – připadal si jako monstrum. Z tohoto důvodu se rozhodl podstoupit aktivní euthanasii a zemřít. (více k případu např. http://www.dailymail.co.uk/news/article-2440086/Belgian-transsexual-Nathan-Verhelst-44-elects-die-euthanasia-botched-sex-change-operation.html) Belgická legislativa v současné době beztrestnost aktivní euthanasii zaručuje, nicméně je otázka, zda právě tento případ není tím, který s interpretačního rámce ustanovení o beztrestnosti aktivní euthanasie vybočuje. Podle zmiňovaného ustanovení musí taková osoba snášet konstantní a nesnesitelné fyzickou nebo psychologickou bolest, která vyplývá z úrazu nebo nevyléčitelné nemoci.

Tento případ vyvolává řadu etických otázek: jednak otázek týkajících se vůbec morální správnosti umožnění aktivní euthanasie a jejího zavedení do právního řádu. Tento složitý problém je trvající a pro případné, byť i rozdílné odborné názory doporučuji navštívit konferenci, která se koná dne 11.11.2013 (více viz http://zdravotnickepravo.info/pozvanka-na-konferenci-smrt-a-umirani/).

Druhá otázka, která se v souvislosti s tímto případem zmiňuje, je otázka, zda má být translidem umožněno podstoupit operativní změnu pohlaví, zda takovou změnu musí podstoupit, včetně dopadů na jejich soukromý a rodinný život. Jakkoliv v tomto případě došlo k autonomnímu rozhodnutí o vlastní smrti od člověka, který již podstoupil operaci, je potřeba poukázat na to, že v tomto individuálním případě bylo příčinnou rozhodnutí o vlastní smrti jeho očekávání nové možnosti žití, která nebyla naplněna. V řadě případů se však operativní změna pohlaví stává z psychologického hlediska důležitým aspektem pro nově zvolený život takového transčlověka. Často se spíše dokáže srovnat s nově zvolenou sexuální identitou než s tou stávající. V odborné studii Robina M. Mathy (http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1300/J056v14n04_03#preview) bylo na základě dotazníku prokázáno, že procentuálně výrazně více transgeneder respondentů trpí sebevražednými sklony a úmysly. To je spojeno s obtížnou identifikací s vlastním tělem, které u transsexuálů často nebývá akceptováno. Z tohoto důvodu by měla být změna pohlaví u těchto transsexuálních jedinců na základě jejich autonomního rozhodování akceptována. Druhou spornou otázkou je pak otázka rodinného života a sociálních vazeb. V současné době (16.10.2013) proběhlo zasedání velkého senátu ESLP v případě Hamalainen v. Finland (no. 37359/09) (přenos naleznete zde http://www.echr.coe.int/Pages/home.aspx?p=hearings&w=3735909_16102013&language=en&c=&py=2013) V této věci jde o to, že finský transsexuál (M to F) poté, co se oženil a narodilo se mu dítě, se rozhodl podstoupit změnu pohlaví. Ačkoliv mu bylo umožněno změnit jméno, nebylo mu umožněno, aby v jeho úředních dokumentech bylo změněno pohlaví a to do okamžiku jeho rozvodu. Vzhledem k tomu, že paní Hamalainen je nábožensky založená a uzavřela se svou manželkou církevní sňatek a odmítala se rozvést a převést svazek na registrované partnerství. Paní Hamalainen pak poukazovala na to, že plné uznání jejího pohlaví porušuje práva na její soukromý a rodinný život (článek 8 Úmluvy), právo na uzavření manželství (článek 12) a zákaz diskriminace (článek 14). Na základě rozsudku 4. sekce ESLP  byla stížnost ve všech bodech zamítnuta, nicméně nyní o věci jedná velký senát. Po zveřejnění rozhodnutí budeme informace o tomto případu aktualizovat. Zástupce stěžovatelky zejména poukazoval na trendy např. v Německu, kde ústavní soud uznal zásah do rodinného života nutností rozvést se za protiústavní.

Zdá se, že v otázkách translidí zůstává stále široký prostor pro právní i etické otázky, které směřují k zlepšení jejich stávající situace.