Relativně dlouhou dobu se v odborné veřejnosti diskutovalo, zda lze na základě stávající legislativy provádět umělé přerušení těhotenství cizinkám. Kamenem úrazu bylo totiž znění ustanovení § 10 zákona č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství: „Umělé přerušení těhotenství podle § 4 se neprovede cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně.“ Řada zdravotnických zařízení se touto legislativou úplně neřídila a interrupce prováděla i cizinkám. V současné době tato problematika opět ožila v souvislosti s připravovanou legislativou v Polsku. Proto MZ ČR bylo nuceno zaujmout k dané věci stanovisko, přičemž došlo k rozdělení cizinek na dvě kategorie – občanky EU a mimo EU.
Kolega JUDr. Policar pak v rámci stanoviska týkajícího se cizinek pocházejících ze zemí EU došel k plausibilnímu závěru, že interrupce v těchto případech provádět lze. Podle něj je při výkladu ustanovení § 10 třeba přihlédnout k navazujícímu ustanovení § 10 vyhlášky č. 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství. Jeho obsah zní: „Za přechodný pobyt se nepovažuje pobyt cizinek, které pracují v orgánech a organizacích se sídlem v České socialistické republice, popřípadě členek rodin pracovníků těchto orgánů a organizací, pobyt studujících a jiných cizinek, které mají povolení k pobytu pro cizince podle zvláštních předpisů, popřípadě mezistátních dohod.“
Klíčová slova pro řešení shora uvedeného problému z citované věty jsou tato: „Za přechodný pobyt se nepovažuje (…) pobyt (…) cizinek, které mají povolení k pobytu pro cizince podle (…) mezistátních dohod.“
Z toho vyplývá, že zákaz provedení interrupce se nevztahuje na cizinky, které mají povolení k pobytu na území České republiky podle některé z mezistátních dohod.
Takovou mezistátní dohodou také nepochybně je Smlouva o fungování Evropské unie (dříve Smlouva o založení Evropského společenství). Z jejího čl. 21 odst. 1 pak vyplývá jasné povolení pro občany Evropské unie pobývat na území České republiky (viz slova „Každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení.“).
Stanovisko MZ ČR je přístupné zde.