Relativně nedávno bylo publikován rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 40 P 42/2009, 82P a Nc 202/2021, který se zabýval problematikou nutnosti schválení souhlasu k aplikaci vakcíny soudem, neboť nebylo zřejmé, zda jde o běžnou záležitost, o které může poručník rozhodovat bez následného schválení rozhodnutí soudem.
Soud v tomto rozhodnutí uvedl:
- Občanský zákoník obecně stanoví povinnost poručníka vyžádat si souhlas soudu v jakékoliv, nikoliv běžné záležitosti týkající se dítěte. Podle právní teorie je podstatnými záležitostmi dítěte třeba rozumět jak osobní, tak majetkové záležitosti, které nejsou každodenní, pravidelné, popřípadě malého majetkového významu. Každé rozhodnutí poručníka v nikoliv běžné záležitosti týkající se dítěte musí být schváleno soudem. Týká se to tedy i rozhodnutí v osobní sféře dítěte, kde poručník souhlas soudu potřebuje. Jedná se zejména v rámci výchovy dítěte o otázky vzdělávání, volby a výkonu povolání, závažné lékařské zákroky, dlouhodobý pobyt v zahraničí, změnu státního občanství, změnu jména či příjmení, souhlas s osvojením apod. (k tomu blíže komentář Hrušáková, M., Králíčková, Z., Wesphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1201 s.).
- S ohledem na shora uvedené má soud za to, že návrh na schválení udělení souhlasu poručníkem s očkováním nezletilého vakcínou proti chřipce (stejně jako proti jiným nemocem) – byť jde o nadstandartní, tedy nepovinná očkování – není důvodný, neboť souhlas poručníka za nezletilého v této věci nepodléhá schválení soudu. Obecně lze očkování definovat jako cílené navození imunitní odpovědi proti určenému antigenu, které je zásadním nástrojem prevence před infekčními chorobami, jehož účelem je zvyšování obranyschopnosti organismu. Vzhledem k tomu, že v případě očkování se nepochybně nejedná o závažný lékařský zákrok (tento zákrok např. nevyžaduje anestezii, a to ani lokální) je třeba aplikaci státem schválené očkovací vakcíny zásadně považovat za běžný léčebný či obdobný zákrok ve smyslu ustanovení § 934 odst. 1 obč. zák. Z úřední činnosti je soudu známo, že informovaný souhlas rodiče je vyžadován pouze u očkování proti Covid-19, a to u dětí mladších 15 let. U dětí starších 16-ti let očkovací centra přítomnost zákonného zástupce při aplikaci očkování proti Covid-19 (s výjimkou osob s mentálním postižením) nevyžadují a informovaný souhlas s očkováním uděluje přímo nezletilý. U dětí v náhradní rodinné péči uděluje souhlas poručník, pěstoun či jiná pečující osoba, případně ředitel ústavního zařízení (viz blíže k tomu stanovisko ministerstva zdravotnictví publikované na jejich webových stránkách pod názvem „Informace k očkování proti Covid-19 nezletilých zájemců o očkování – udělování informovaných souhlasů a přítomnost zákonného zástupce na očkovacím místě“). I z uvedeného vyplývá, že může-li být nezletilý starší 16-ti let očkován bez souhlasu rodiče, nemůže se jednat o závažný zásah do jeho tělesné integrity. Pouze v případech, kdy by došlo ke kolizi mezi zákonným zástupcem (zde poručníkem) a nezletilým (např. nezletilý starší 14-ti let by odmítal očkování a poručník na jeho nepovinném očkování trval) nebo mezi poručníkem a lékařem (např. lékař by shledal kontraindikaci a očkování nezletilého by nedoporučil a poručník na očkování nezletilého přesto trval), pak by se jednalo o rozhodování poručníka v neběžné záležitosti nezletilého, které by vyžadovalo schválení soudem dle § 100 obč. zák. Za situace, kdy lékař neshledává u nezletilého žádnou zdravotní překážku bránící jeho očkování, poručník s očkováním souhlasí a nezletilý starší 14-let se očkování nebrání, jak je tomu i v nyní souzené věci, nelze ani tzv. nadstandartní, resp. nepovinné očkování považovat za jiný než běžný zákrok, tedy se jedná o rozhodování poručníka v běžné záležitosti nezletilého, které nevyžaduje schválení soudu.