Skupujte tělesné ostatky, můžete mít doma Otce vlasti

By | 13.9.2013

Ještě v letním tisku se objevila informace, že kanadský lékař chce naklonovat Johna Lennona z jeho zubu. (http://kultura.idnes.cz/klonovani-lennon-0e6-/hudba.aspx?c=A130822_145257_hudba_ts)

Po komunikaci s některými odborníky z této oblasti se zdá, že taková možnost skutečně existuje, a že klonování konkrétního člověka bude brzy technicky proveditelné, byť v současné době tomu brání většina právních řádů ve vyspělých civilizacích. Můžeme si tak s radostí naklonovat Karla IV., Přemysla Otakara II. nebo Jana Husa.

Otázka ovšem zní: je takové klonování morálně přípustné?  Častým argumentem odpůrců bývá to, že by bylo možné naklonovat Hitlera nebo jiného diktátora. Jak je ovšem z informací uvedených výše vidět, zájem o „znovuzrození“ spíše směřuje k individualitám, které přinášely lidstvu pozitivní hodnoty.

Druhá kritika směřuje k tomu, že se jedná o zásah do „přirozeného řádu světa“. Proti tomuto typu kritiky lze ovšem využít argumentaci Davida Huma, který již dříve poukazoval na to, že pokud se budeme bránit nepřirozeným zásahům do lidského života, pak v takovém případě by lékař nemohl léčit, neboť by to stejně tak byl zásah do přirozenosti.

Třetí kritika směřuje k tomu, že se jedná o zásah do genetického dědictví lidstva. Více srovnej na těchto stránkách v příspěvku http://zdravotnickepravo.info/pravo-na-nemanipulovane-geneticke-dedictvi/.

Osobně se domnívám, že obavy ze zneužití honovacích aktivit jsou poněkud scestné – podstatné totiž je, že ani naklonovaný jedinec není jedincem identickým a ani jím být nemůže. Kromě toho, při samotném klonování dochází k proceduře, kdy narozené dítě není zcela identické. Zásadní je, že život člověka je mimo jiné ovlivňován řadou vnějších faktorů, kromě jeho genetického kódu pak do lidského osudu zasahuje i výchova, prostředí, ve kterém žije. Deterministická teorie může být pravdivá, ale hodnota člověka se v ní ztrácí, proto je zřejmě vhodnější věřit svobodné lidské bytosti, byť by to byla fikce. Člověk je tak tím, kým se stává.

Zdá se ovšem, že samotné klonování je procedura, kterou dosud plně neovládáme – a pokud funguje stále „běžná“ reprodukce, není třeba ji využívat. Nepřináší totiž jiný užitek a navíc je výsledek poněkud sporný.

Zazpívejme si proto s kapelou Beatles: „There will be an answer, let it be.“

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

18 + 2 =

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.