V polovině února letošního roku schválilo na svém jednání občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu mj. právní větu rozhodnutí k problematice odškodnění ztráty sexuálních funkcí u dítěte vyřazeného ze všech sfér života. Jedná se o rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2429/2018 ze dne 25. 7. 2018.
V posuzovaném případě šlo o „druhý“ nárok poškozeného (dítěte) uplatněný po více jak 15 letech od uplatnění prvního nároku na odškodnění škody (újmy) na zdraví za chybně provedený porod, v jehož důsledku byl poškozený vyřazen ze všech sfér života. Prvním nárokem bylo poškozenému přiznáno za toto pochybení bolestné i ztížení společenského uplatnění. Následující (nyní projednávaný) nárok se týkal požadavku dítěte na odškodnění za úplnou ztrátu sexuálních funkcí, neboť (dle tvrzení poškozeného) vzhledem k jeho dětskému věku nebyla tato újma hodnocena v prvním řízení.
Nejvyšší soud při posuzování případu vyšel z následujících tezí: „Ztížení společenského uplatnění se odškodňuje jednorázově a při hodnocení následků úrazu se přihlíží i k předpokládanému vývoji vzniklých změn ve zdravotním stavu. To ovšem nevylučuje při zhoršení již ustáleného zdravotního stavu nebo projeví-li se nové následky související s původním úrazem další odškodnění následků, které se projeví později v takové intenzitě a takovým způsobem, že původně nebyly, případně ani nemohly být předvídané.“ Rovněž zopakoval závěr již uvedený ve svém rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2596/2006: „…vzhledem k tomu, že náhrada za ztížení společenského uplatnění představuje jednorázové odškodnění za nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho osobních a společenských potřeb a plnění jeho společenských úkolů, nelze a priori vylučovat vliv poškození na určité oblasti lidského života, v nichž se poškozený dosud neuplatnil, zejména když stav poškození nemá dle lékařských prognóz naději na zlepšení.“
Po zohlednění těchto tezí Nejvyšší soud uzavřel, že nyní uplatňovaný nárok poškozeného dítěte není oprávněný, jelikož: „Ztráta sexuálních funkcí (tj. nemožnost plození a soulože) není novým následkem původního poškození zdraví dítěte útlého věku, jenž se projevil později a nemohl být původně předvídán, ani nepředstavuje změnu (zhoršení) zdravotního stavu, a tedy není důvod vyčleňovat náhradu za ztrátu sexuálních funkcí z celkového odškodnění ztížení společenského uplatnění do doby dovršení zletilosti, jestliže vzhledem k ustálenému zdravotnímu stavu bylo v době původního řízení zřejmé, že tyto funkce jsou pro poškozeného do budoucna ztraceny.“
Konečně je třeba dodat, že tyto právní otázky byly posuzovány jako předběžné otázky v řízení o náhradě škody vůči advokátovi zdravotnického zařízení, které poškozenému způsobilo újmu na zdraví, jelikož daný advokát nezaslal včas proti druhé žalobě poškozeného vyjádření, pročež v řízení došlo k vydání rozsudku pro uznání.