Relativně nedávno bylo zveřejněno rozhodnutí ústavního soudu o výkladu § 2960 OZ, kdy se soud zabýval rozsahem možných činností, které spadají pod pojem péče o domácnost. Jedná se o rozhodnutí IV. ÚS 1623/24 , kdy se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR č.j. 25 Cdo 3542/2023 s tvrzením, že jím Nejvyšší soud zasáhl do jeho „ústavně zaručeného základního práva na ochranu tělesné integrity, nepřiznal-li mu nárok na náhradu nezbytných nákladů spojených s péčí o jeho zahradu“. V rámci řízení u běžných soudů žalobce uplatnil vůči žalované nárok na plnění ve výši 310.000 Kč s příslušenstvím z garančního fondu žalované podle § 24 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, spočívající v náhradě nákladů péče synů o zahradu v období od října 2016 do prosince 2018, kterou žalobce nemohl zajistit v důsledku ublížení na zdraví utrpěného v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 21. 1. 2016 způsobenou řidičem zahraničního vozidla.
Obvodní soud dovodil, že péče o zahradu tvořila širší domácnost stěžovatele, kterou po jeho dopravní nehodě byli nuceni výhradně vykonávat jeho synové, jejich práce byla oceněna za nepromlčené období částkou 380 000 Kč, kterou obvodní soud snížil o 20% s přihlédnutím ke směrným cenám a cenám skutečně požadovaným za specifikované práce. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 6. 2023, č. j. 21 Co 64/2023-281, rozsudek obvodního soudu změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl s tím, že se neztotožnil s výkladem pojmu domácnost provedeným soudem prvního stupně. Odvolací soud zúžil pojem péče o domácnost pouze na činnosti, jež se pojí s prakticky každou domácností, aby mohl poškozený vést důstojný život, tedy běžné úkony sebeobsluhy a dále zařizování běžného chodu domácnosti, nikoli však údržbu zahrady, jež není pravidelnou složkou domácnosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce, který vymezil jeho přípustnost prostřednictvím právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda lze pod pojmem péče o domácnost poškozeného podle § 2960 o. z. rozumět i péči o zahradu poškozeného.
Nejvyšší soud vyšel z rozhodnutí odvolacího soudu a zdůraznil:
“ 13. … výklad § 2960 o. z. zaujatý obvodním soudem příliš rozšiřuje pojem péče o domácnost, neboť do něj spadají pouze ty činnosti, které se pojí prakticky s každou domácností tak, aby v ní bylo možno vést důstojný život. Péči o zahradu do tohoto pojmu nezahrnul s odůvodněním, že zahrada není pravidelnou složkou domácnosti. S tímto posouzením se dovolací soud ztotožňuje a pouze doplňuje, že je potřeba uvažovat o běžné domácnosti a úkonech souvisejících s běžným chodem domácnosti, jak by je vynaložil průměrný poškozený. I odborná literatura řadí k nákladům péče o domácnost pouze náklady na obstarávání nákupů, úklid, praní, vyřizování záležitostí na poště, úřadech apod. (srov. Švestka, J., Dvořák, J, Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI, Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1122, bod 6; obdobně Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1725, marg. č. 13; Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. Praha: Leges, 2018, s. 1040, marg. č. 32; Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 3126, marg. č. 2; Elischer, D. a kol. Náhrada majetkové a nemajetkové újmy podle občanského zákoníku, zákoníku práce, v oblasti průmyslového vlastnictví a podle autorského zákona. Praha: Leges, 2020, s. 177).
14. Ačkoli je lidský život nekonečně variabilní a je třeba zajistit plné odčinění újmy poškozeného, nelze pojem plného odčinění újmy na zdraví absolutizovat. Odčinění této újmy je ze své povahy limitováno. Je tomu tak především s ohledem na taxativní výčet nároků na náhradu újmy na zdraví (viz § 2958 – § 2967 o. z.). Odčiňují se jen újmy, které jsou adekvátním důsledkem jednání škůdce, tedy u nichž je jednání škůdce podstatnou a předvídatelnou příčinou újmy. Již sám zákonný požadavek účelnosti nákladů péče vybízí k jejich restriktivnímu pojetí. „
Nejvyšší soud v rámci své argumentace zdůraznil, že se jedná o volnočasovou aktivitu a dále konstatoval:
„17. Dovolacímu soudu není zřejmé, jak by případné zpustnutí rekreační zahrady dovolatele ohrozilo důstojnost jeho života, péči o sebe sama či chod jeho domácnosti. Jinými slovy lze za náklady na péči o domácnost poškozeného považovat pouze náklady, jež by v souvislosti s provozem své domácnosti účelně vynaložil průměrný poškozený. Riziko zpustnutí rekreační zahrady dovolatele kritérium nákladů účelně vynaložených pro důstojný život poškozeného nesplňuje. Tím dovolací soud nechce bagatelizovat újmu dovolatele, který se již nemůže plně věnovat své hlavní volnočasové aktivitě a jemuž zmaření celoživotního úsilí přineslo další nepříjemnosti a zklamání. Tyto útrapy jsou však odčiňovány náhradou za ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.“
Ústavní soud ústavní stížnost zamítl s tím, že v posuzované věci nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatele a vyvolat v této věci ústavně relevantní otázky.
Rozhodnutí soudů jsou zajímavá z několika pohledů . Předně se lze zabývat tím, zda nepřiznání nákladů péče o domácnost, resp. interpretace rozsahu § 2960 má ústavněprávní dosah. ÚS konstatoval, že nikoliv, ale samozřejmě nelze opominout odlišné stanovisko soudce Hulmáka, který v tomto kontextu konstatoval:
„5. Mám za to, že hranice ústavně souladného výkladu § 2960 občanského zákoníku byla v tomto případě obecnými soudy překročena. Judikatura Ústavního soudu dlouhodobě vychází z principu plného odškodnění za škodu na zdraví [srov. např. nálezy ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. Pl. ÚS 27/23, bod 31 a násl., ze dne 20. 12. 2023 sp. zn. I. ÚS 2410/23, bod 32, nebo ze dne 5. 12. 2012 sp. zn. IV. ÚS 444/11 (N 200/67 SbNU 573), bod 17]. Tento princip má při zásahu do zdraví ústavněprávní podklad v čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kterým je zaručena nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, jehož součástí je ochrana tělesné a duševní integrity člověka, tedy i zdraví jednotlivce. Podstatou plného odškodnění přitom je, že zásadně nemá docházet ke snižování této náhrady a ta zároveň má být poskytnuta ve společensky akceptované výši. Poškozený se nemá ocitnout v důsledku škodního jednání v horším postavení než před způsobením škody (např. nález ze dne 27. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 795/16, bod 24an.). „.
Druhá, zajímavá část problému je samotná interpretace § 2960, tj. jak posoudit, zda náklady vynaložené na péči o zahradu jsou péčí o domácnost. NS ČR vyšel ve svém rozhodnutí z kritéria, že daná činnost by měla být pravidelnou složkou domácnosti a současně, že za náklady na péči o domácnost poškozeného lze považovat pouze náklady, jež by v souvislosti s provozem své domácnosti účelně vynaložil průměrný poškozený.
Z mého pohledu je kritérium pravidelnosti velmi nejasné a neodráží účel náhrady škody, neboť i péče, která není pravidelnou složkou domácnosti může být kompenzovatelná. Asi vhodnější je vyjít z kritéria předvídatelnosti.
Pregnantně se k tomu vyjadřuje Milan Hulmák:
“ … Přestože obecné soudy tvrdí opak, žádné omezení smyslu a účelu tohoto pravidla pouze na činnosti, které se pojí prakticky s každou domácností, pouze na průměrného poškozeného, či běžné činnosti, z daného ustanovení nevyplývá. Jestliže péče poškozeného o domácnost zahrnuje i péči o zahradu (stejně se lze přitom ptát ve vztahu k péči o zvířectvo či vlastní stavbu), má být náhrada poskytnuta. Soudy se mají v této souvislosti zabývat tím, zda péče poškozeného o domácnost zahrnovala i tyto práce, nikoliv zda tyto práce vykonával průměrný poškozený či zda jsou běžné i v brněnské domácnosti. Poškozený by se v tomto neměl ocitnout bez náhrady zvýšených účelně vynaložených nákladů na péči o svou domácnost způsobených škodnou událostí.
…
Náhradu újmy spojené s péčí o domácnost v podobě zahradnických prací připouští i zahraniční judikatura a odborná literatura. Německá odborná literatura v návaznosti na judikaturu taktéž připustila, že zahradnické práce, nebo třeba vlastní výkony na stavbě, mohou být nahraditelnou újmou spočívající v navýšení potřeb [srov. Scheuer, A. § 843. In: Hau, W., Poseck, R. (Hrsg.). BeckOK BGB. 73. vydání. München: C. H. Beck, 2024, marg. č. 24.] Při posouzení nahraditelnosti újmy je přitom rozhodné skutečné navýšení potřeb konkrétního poškozeného v rámci rozumně zvoleného životního stylu. Nahraditelnost újmy a její přiměřenost je posuzována podle konkrétních okolností jednotlivého případu, aniž by existovala obecně platná horní hranice, resp. limitace (srov. Jahnke, J. § 843 Geldrente oder Kapitalabfindung. In: Burmann, M., Heß, R., Hühnermann, K., Jahnke. J. Straßenverkehrsrecht. 28. Auflage. München: C. H. Beck, 2024, marg. č. 10.).“