Ústavní soud v rozhodnutí II. ÚS 1564/20 se vyslovil k problematice posuzování duševních útrap jako dalších nemajetkových újem.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se zamítnutím jeho žaloby na kompenzaci duševních útrap způsobených dopravní nehodou a s tím související problematika náhrady jiných nemajetkových újem způsobených ublížením na zdraví.
Citované rozhodnutí je zajímavé z několika důvodů.
Prvním důvodem je nikoliv úplně vhodné nakládání se systematikou OZ. Ačkoliv se rozhodnutí odvolává v bodu 27. na komentář k ustanovení § 2956 OZ (Doležal, Melzer, Leges):
„27. Je třeba respektovat, že § 2956 občanského zákoníku, podle kterého „[v]znikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy“, nezakotvuje samostatnou skutkovou podstatu náhrady nemajetkové újmy (srv. MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894 – 3081. Praha: Leges, 2018, str. 980-981).“
Z dalšího textu je zjevné, že tento odkaz není pochopen úplně správně – neboť ÚS odkazuje následně na § 2958, ale tvůrci komentáře poznámku na nesamostatnost skutkové podstaty mířili jinam – a to, že ustanovení § 2956 nastupuje tehdy, byla-li naplněna některá ze skutkových podstat náhrady škody (např. §2910, §2913 OZ). Pokud došlo k naplnění některé skutkové podstaty náhrady škody a došlo k zásahu do přirozeného práva chráněného částí první OZ, je prostřednictvím § 2956 přiznáno právo na náhradu nemajetkové újmy.
A další zajímavý bod je problematika vztahu § 2956 a 2958 OZ a současně vztah jednotlivých dílčích nároků podle § 2958 OZ.
K lepšímu pochopení situace je nutno vycházet z tvrzení stěžovatele a skutkových okolností případu:
25. Stěžovatel ve své žalobě ze dne 16. 2. 2018, jíž bylo zahájeno posuzované řízení, uvedl: „žalobce velmi trpí duševními útrapami, neboť není schopen ani kompletní hygieny, jako je použití vany a sprchy, bez cizí pomoci. Žalobce není schopen se sám postarat o domácnost, jako je uklízení, nákupy, praní prádla a vaření, je odkázán na pomoc celé rodiny. Žalobce před úrazem měl jako koníčka jízdu na bicyklu a turistiku, což nyní provozovat nemůže. Z pohybových aktivit mu zbylo pouze plavání, jako součást jeho rehabilitace, ovšem obtížné pro něho je se k bazénu dopravit. Žalobce rovněž velmi stresuje nemožnost vážného seznámení se s partnerkou, neboť bez nohy se cítí velmi hendikepován. Žalobce má dodnes určitý pocit stresu z dobry, má úzkostně depresivní syndrom, vystavený trvalým nepříznivým důsledkům dopravní nehody, s trvalými následky ve sféře duševní s posttraumatickou stresovou poruchou značného stupně“ (viz č. l. 1 připojeného spisu nalézacího soudu).
26. Popsané duševní útrapy, včetně zmiňovaných duševních poruch, byly objektivizovány znaleckým posudkem MUDr. Erika Hermana, Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ustanoveného v předchozím pracovněprávním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 357/2015 (viz č. l. 52-70 připojeného spisu nalézacího soudu). Znalec dospěl k závěru, že stěžovatel následkem úrazu, kraniotraumatu a následných traumatizujících zážitků při operacích, léčebných procedurách a v důsledku vzniku výrazného somatického handicapu trpí řadou trvajících psychických příznaků, pro které je psychiatricky léčen. Bezprostředně po úrazu se u stěžovatele v průběhu první hospitalizace rozvinula depresivní reakce na polytrauma. Příznaky byly představovány špatnou náladou, obavami, strachem z následků úrazu, nejistotou, pocity bezmoci, negativními až katastrofickými myšlenkami a pochybnostmi o dalším smyslu života. Následně se u stěžovatele rozvinula dosud trvající posttraumatická stresová porucha, jejíž příznaky (např. vyhýbání se silničnímu provozu, sociální stažení, znovuoživování traumatických vzpomínek) stěžovatele limitují v osobním, pracovním i společenském životě. U stěžovatele dále přetrvávají příznaky kognitivní poruchy způsobené kraniotraumatem se vznikem subdurálního hematomu, která je charakterizována zhoršením soustředivosti, paměti, procesů učení se novému, vybavování slov a snížením pružnosti psychických procesů.
37. V posuzované věci byl stěžovatel za v úvodu popsanou újmu na zdraví nejprve odškodněn svým zaměstnavatelem v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 357/2015, a to za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 372 zákoníku práce. Má nicméně za to, že mu v řízení o pracovněprávní odpovědnosti za újmu na zdraví nebyla odškodněna veškerá způsobená újma, a to vzhledem k nedostatečné úpravě v zákoníku práce (předmětné zákonné ustanovení stanovuje povinnost odškodnit pouze bolest a ztížení společenského uplatnění) a nemožnosti subsidiární aplikace občanského zákoníku v případě náhrady újmy na zdraví (údajně z důvodu zvláštní ochrany postavení zaměstnance, který je v pracovněprávním vztahu slabší stranou, srv. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4556/2016 ze dne 26. 9. 2017). Z tohoto důvodu byl stěžovatel nucen domáhat se zbytku nároku na náhradu vytrpěné duševní újmy přímo proti škůdci cestou občanskoprávního řízení (k souběhu pracovněprávní a občanskoprávní odpovědnosti za škodu srv. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1906/2004 ze dne 8. 12. 2005).
38. V řízení o pracovněprávní odpovědnosti za újmu na zdraví bylo bolestné stěžovatele v důsledku újmy na těle ohodnoceno 2992,5 body, ztížení společenského uplatnění v důsledku fyzického postižení bylo posouzeno 5320 body [jeden bod má podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „nařízení vlády č. 276/2015 Sb.), hodnotu 250 Kč]. Tyto nároky byly odškodněny.
39. Oproti tomu v oblasti stěžovatelem vytrpěných duševních útrap je řešení složitější. V řízení o pracovněprávní odpovědnosti bylo stěžovateli přiznáno odškodnění za duševní strádání, způsobené psychickými poruchami, v rámci bolestného částkou 15 000 Kč, a to z důvodu, že nařízení č. 276/2015 Sb., ve znění rozhodném pro posuzovaný případ, neobsahovalo v části týkající se bolestného ani jednu položku, která by explicitně vyjadřovala bolestivý stav plynoucí z duševní újmy na zdraví. Stěžovatel musel být proto odškodněn analogicky podle položky týkající se bolesti způsobené nitrolebním poraněním.
40. Ačkoli stěžovatel své duševní útrapy v nyní posuzovaném řízení několikrát popsal včetně odkazu na znalecké posouzení (viz body 25 a 26 tohoto nálezu) a jasně konstatoval, že jejich kompenzaci v řízení o pracovněprávní odpovědnosti za újmu nepovažuje za dostatečnou, obecné soudy, včetně Nejvyššího soudu, se újmou způsobenou duševním strádáním odmítly zabývat.
41. Ústavní soud považuje vzhledem k ústavně garantovanému principu plné náhrady újmy na zdraví za nepřijatelné, aby duševní strádání způsobené psychickou újmou bylo výše popsaným způsobem marginalizováno pouze z důvodu, že soudy při vyčíslení újmy na zdraví postupují podle tabulky, která na jednu stranu obsahuje několik desítek položek podrobně vymezujících újmu na těle a s ní spojené strádání, psychickou újmu však vůbec nezohledňuje. Stejným deficitem ostatně trpí, v relaci k nyní posuzované věci, i metodika Nejvyššího soudu, která v části B neobsahuje ani jednu položku vymezující duševní bolestivé stavy.
Důležité je také vyzdvihnout tuto pasáž z rozhodnutí ÚS:
36. K uvedené odborné polemice Ústavní soud konstatuje, že za situace, kdy jsou tyto konkrétně označené újmy plně a spravedlivě odškodněny, není z pohledu ústavního pořádku překážkou, do které kategorie byly obecnými soudy zařazeny. Kontroverzní je však příliš restriktivní přístup k výkladu pojmu další nemajetkové újmy. Proti důrazu Nejvyššího soudu na mimořádnost a kvalifikovanou intenzitu v případě dalších nemajetkových újem lze namítnout, že kritéria mimořádnosti a zvláštní intenzity újmy nevyplývají ani z textu zákonného ustanovení, ani z jeho systematiky – u ostatních dvou újem, bolesti a ztížení společenského uplatnění, obdobná kritéria vyžadována nejsou (MALIŠ, D. Polemika s pohledem Nejvyššího soudu na tzv. další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví. Bulletin advokacie, č. 7-8/2019, str. 30 a násl.). V souladu s principem plné náhrady újmy je třeba v rámci kategorie tzv. dalších nemajetkových újem odškodnit vše, co nebylo možné zahrnout pod náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění, jako například duševní útrapy způsobené psychickou újmou, které současný přístup obecných soudů (založený metodikou Nejvyššího soudu a rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 11. 1. 2017) náležitě nezohledňuje.
V rámci tohoto případu lze poukázat na několik právních okolností, které mohou sloužit pro lepší uchopení věci:
- vlastní odškodnění má být provedeno tak, aby peněžitá náhrada plně vyvažovala způsobenou újmu – tj. odškodnění má být přiměřené;
- odlišování nároků podle § 2958 je pouze pomocné a důležitá je celková výše odškodnění;
- Metodika NS je pouze pomůckou při vyčíslování výše újem – právě pro paušalizaci náhrad byla zrušena původní vyhláška o bolestném a ZSÚ.
Ačkoliv tedy ÚS tvrdí, že finálním cílem je spravedlivé odškodnění bez ohledu na zařazení újem do kategorií podle § 2958, přesto dále tvrdí, že kontroverzní je však příliš restriktivní přístup k výkladu pojmu další nemajetkové újmy a chce do něj zahrnout vše, co nebylo možné zahrnout pod náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění. ÚS tedy pracuje s kategoriemi újem vymezenými v § 2958, avšak pokud nejsou bolestné a ZSÚ přiměřeně ohodnoceny, chce využít kategorie jiných nemajetkových újem. Domnívám se ale, že tento postup je nesprávný a pouze obchází nedokonalé a neúplné vymezení bolestivých stavů (jak fyzických, tak psychických) v Metodice. V situaci, kdy je soudy preferována určitá kontinuita s původním OZ 1964, lze bolestné vykládat jako tělesné a duševní strádání způsobené poškozením zdraví … včetně stresu, obtíží a psychických symptomů obvykle doprovázející poškození zdraví…., a tedy položku zahrnující i duševní útrapy. Stávající případ zcela zjevně naplňuje charakter medicínsky zachytitelné poruchy a úzkostně depresivní syndrom a posttraumatická stresová porucha jsou položky zahrnuté v MKN, a jsou tedy diagnózami. Jsou tedy plně odškodnitelné v rovině bolestného nebo ZSÚ. Problém je tedy pouze v rovině stanovení výše spravedlivého odškodnění s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Pokud tedy ÚS měl za to, že poskytnuté bolestné je nedostatečné, měl jít cestou navýšení této položky – s odkazem na neúplnost Metodiky, a nikoliv posunout tuto problematiku do kategorie dalších nemajetkových újem. Takový posun totiž z kategorie dalších nemajetkových újem udělá zcela netransparentní kategorii, která se bude mísit s bolestným a ZSÚ. S odkazem na komentář (Melzer, Tégl) k ustanovení § 2958 se domnívám, že kategorie dalších nemajetkových újem může zůstat otevřená pro „přechodné traumatické zásahy osobního charakteru“ nebo pro zásahy do dalších složek práva na ochranu osobnosti, ale vždy se jedná o velmi individualizovanou kategorii újem, která nemůže být paušalizována, jak tvrdí nap. Mališ. Nebo je variantou přestat škatulkovat dílčí složky § 2958 a odškodňovat zásah jednou částkou s tím, že podstatná je celková výše odškodnění, nikoliv vymezení výše jednotlivých dílčích nároků.