Dne 15.9. 2026 zveřejnil ÚS rozhodnutí I. ÚS 1767/26, týkající se problematiky ochranného léčení. Stěžovatel byl již více než 17 let v ochranném psychiatrickém léčení, střídavě ambulantním a ústavním. Ústavní soud zrušil rozhodnutí obecných soudů, kterými byla léčba znovu změněna na ústavní, protože soudy dostatečně neposoudily všechny okolnosti a porušily právo stěžovatele na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny. Ústavní soud
Klíčová je argumentace ÚS, že ústavní ochranné léčení může kvůli své časové neurčitosti představovat intenzivnější zásah do osobní svobody než nepodmíněný trest odnětí svobody. Soudy proto musí při každém dalším trvání mimořádně pečlivě zkoumat skutečnou existenci podmínek pro zbavení svobody. Samotná přetrvávající duševní porucha ani dekompenzace zdravotního stavu nestačí; musí být konkretizováno nebezpečí, které by při ambulantní formě skutečně hrozilo. Mechanické prodlužování by mohlo ochranné opatření fakticky proměnit v doživotní zbavení svobody. Ústavní soud
Z hlediska zdravotnického práva je mimořádně důležitý ještě jeden moment. ÚS výslovně uvádí, že akutní potřebu stabilizace lze řešit také méně invazivním zdravotnickým prostředkem – hospitalizací bez souhlasu podle § 38 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách. Tím jasně rozlišuje trestněprávní ochranné opatření od terapeuticky odůvodněné nedobrovolné hospitalizace a zdůrazňuje princip nejméně omezující alternativy.