V minulých dnech proběhla v médiích zpráva o rozhodnutí NSS ve věci povinného očkování. Text zmiňovaného rozhodnutí přikládám. Jedná se o rozhodnutí č.j. 4 As 114/2016.
Obecně řečeno lze konstatovat, že se NSS v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1253/14 (jehož text jsem kritizoval zde ) pustil na tenký led, kdy dochází k relativizaci zákonných povinností (na druhou stranu jsme si již mohli zvyknout, že je to folklórem nejvyšších státních představitelů a institucí). Absurdita tohoto rozhodnutí je podtržena větou : “ Nejvyšší správní soud má za to, že pokud v individuálním případě žalobců (jejich dcery) bude od očkování upuštěno, nenaruší to podstatným způsobem tuto hodnotu podmiňující žádoucí účinek očkování. Jakkoli Nejvyšší správní soud připouští, že příklad žalobců může být inspirací a povzbuzením pro další rodiče, kteří by mohli odepřít splnění povinnosti podrobit své děti očkování, je zřejmé, že při respektování přísných podmínek stanovených Ústavním soudem by tyto případy neměly nabýt masového charakteru, resp. neměly by mít za následek snížení úrovně „proočkovanosti“ pod kritickou úroveň. “ a odkazem na velmi prapodivný test proporcionality provedený ústavním soudem, kdy se ovšem ukázalo, že jediným relevantním důvodem byl strach z možných zdravotních následků. Tento strach ovšem musí mít každý rodič, který si je vědom určité míry rizikovosti očkování a přesto v zájmu ochrany dítěte a veřejného zdraví očkování nechá dítě podstoupit. NSS po ÚS tedy sobecký argument rodičů povýšil na světskou výhradu svědomí a popřel stávající (byť diskutabilní ) právní úpravu. Ostatní rodiče pak postavil do situace, kdy jim stačí dostatečně dlouhou dobu opakovat, že s očkováním jsou spojeny určitá rizika (což všichni ví) a bojí se o zdraví svého dítěte a zbaví se povinnosti očkování. Rodiče, kteří v zájmu kolektivního dobra podstupují určité riziko, jsou tak de facto označováni jako rodiče nedostatečně se starající o své děti, protože kdyby znali rizika očkování, přece by dítě nemohli nechat očkovat …
Časem se tedy může stát, že výchozí premisa obou soudů o dostatečné proočkovanosti ostatní populace nebude již platit. Je tedy zřejmé, že za stávající situace by bylo vhodné změnit zákonnou úpravu a ne ji obcházet pomocí pofidérní konstrukce světské výhrady svědomí.
Text rozhodnutí: