Ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek byl aktuálně uveřejněn rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020 sp. zn. 25 Cdo 2216/2019, který se mimo jiné zabýval soudním moderačním právem způsobené nemajetkové újmy, zde konkrétně nemajetkové újmy na zdraví a šířeji nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv.
Z věcného hlediska lze citovat následující závěry Nejvyššího soudu:
„25. I když použití § 2953 o. z. o přiměřeném snížení náhrady škody soudem patrně s ohledem na § 2894 odst. 2 větu druhou o. z. není zcela vyloučeno ani v případě náhrady (odčinění) nemajetkové újmy, může se zde z řady důvodů uplatnit jen velmi omezeně. Především je nemajetková újma (na rozdíl od majetkové škody) stěží exaktně kvantifikovatelná, což komplikuje možnost nejprve stanovit správnou výši náhrady, a poté ji moderovat. Kromě toho hlediska významná pro využití moderačního práva se uplatní již při stanovení celkové výše náhrady (odčinění) nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, body 18 – 21, uveřejněný pod číslem 85/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) a tytéž okolnosti nelze při vyčíslení náhrady zohledňovat dvakrát. V neposlední řadě osobnostní práva (tedy i právo na ochranu zdraví) je funkčně vyšší hodnotou než právo na ochranu majetku škůdce (srov. tamtéž, bod 22), a z toho důvodu při odčinění újmy na osobnostních právech zásadně nemohou ohledy na majetkové poměry škůdce vést ke snížení náhrady.“
K tomu lze uvést, že nemajetková újma je (obecně) ze své povahy stěží kvantifikovatelná, avšak tato skutečnost nic nemění na nutnosti nejprve jejího vyčíslení a následně případné povinnosti soudu ji přiměřeně snížit. Pokud jde o hlediska, na základě kterých se vyčísluje výše nemajetkové újmy, pak některá z nich mohou korespondovat s hledisky pro její soudcovskou moderaci, která jsou v zákoně vymezena demonstrativním výčtem. Pak je logické, že tatáž kritéria nemají být zohledňována dvakrát. Nicméně, jak je rozebráno níže, moderační právo soudu se aplikuje výjimečně – z důvodů zvláštního zřetele hodných, což naopak neplatí pro aplikace kritérií determinujících výši nemajetkové újmy. To je třeba důsledně rozlišovat.
Co se týče majetkových poměrů škůdce, jedná se o kritérium, které zásadně nehraje roli při vyčíslování výše nemajetkové újmy, ale podle zákona explicitně až při možném snížení výše náhrady. Uplatní se tedy při případném snižování náhrady za nemajetkovou újmu, avšak jako korektiv spravedlnosti (přiměřenosti), aby bylo splněno podle NS následující: „…Jde o přiměřené snížení vyjadřující proporcionalitu, která je s přihlédnutím k okolnostem případu a dalším zákonným důvodům spravedlivá jak z pohledu oprávněného nároku poškozeného, tak vzhledem k osobním a majetkovým poměrům škůdce, vůči němuž by povinnost k náhradě neměla být nepřiměřenou tvrdostí s likvidačním dopadem do jeho majetkové sféry, jež by jej a jeho rodinu bezprostředně existenčně ohrožovala.“ A to současně, pokud lze (spravedlivě) na poškozeném takové snížení újmy požadovat.
Jinak řečeno, podle mého názoru je třeba při moderaci aplikovat kritérium v podobě majetkových poměrů škůdce (a ostatně všechna další kritéria, která se nezohledňují při určování výše nemajetkové újmy) i na případy náhrad nemajetkových újem, a to v souladu se smyslem a účelem této normy, tedy v případech zvláštního zřetele hodných (nikoliv automaticky). Samozřejmě takové případy budou výjimečné, což je ale právě inherentním rysem aplikace soudcovského moderačního práva.
Lze uzavřít, že za splnění podmínek ustanovení § 2953 občanského zákoníku lze i při moderaci náhrady za újmu na osobnostních právech vzít v potaz majetkové poměry škůdce.