Nejvyšší soud ČR se v rozsudku ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4020/2017 zabýval problematikou provedení (dokončení) výkonů umělého oplodnění po smrti muže z neplodného páru. V tomto případě se jednalo o smrt manžela ženy, u které mělo být umělé oplodnění provedeno.
NS dopěl k názoru, že: „poskytovatel, kterému bylo uděleno oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru reprodukční medicína, není povinen dokončit umělé oplodnění ze zárodečné buňky žalobkyně a kryokonzervovaných spermií jejího zemřelého manžela.“
Celé rozhodnutí je k dispozici zde.