Rozhodnutí Nejvyššího soudu k problematice pracovně-lékařských posudků a skončení pracovního poměru výpovědí

By | 4.5.2016

Nejvyšší soud ČR relativně nedávno na svých stránkách uveřejnil rozhodnutí 21 Cdo 1804/2015, ve kterém se vyjadřuje k doposud sporné a relativně často diskutované problematice povahy lékařských posudků posuzujících zdravotní způsobilost zaměstnanců k výkonu práce a závaznost těchto posudků pro  případné řízení o neplatnosti výpovědi.

NS konstatoval:

„Důvodem k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zák. práce je – jak se uvádí v tomto ustanovení – to, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává. To, aby lékařský posudek (rozhodnutí příslušného správního orgánu) vedl sám o sobě k závěru o dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance, předpokládá, aby posouzení výsledků lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetření (pracovnělékařské prohlídky), výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o zaměstnanci a zdravotní náročnosti pro výkon práce, pro kterou je zaměstnanec posuzován (srov. § 42 odst.1 zákona o specifických zdravotních službách), provedené podle hledisek uvedených v ustanovení § 2 písm.a) vyhlášky č. 79/2013 Sb. o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče) bylo vyjádřeno v takové podobě (formě), která by byla závazná jednak pro zaměstnavatele a zaměstnance, kteří na jeho základě činí pracovněprávní úkony, jednak pro soudy, správní úřady a jiné orgány, které jsou povolány k tomu, aby v příslušném řízení posuzovaly pracovněprávní úkony a jiné pracovněprávní skutečnosti, pro něž bylo podkladem posouzení zdravotního zaměstnance; nejsou-li totiž takovým posouzením soudy (správní úřady a jiné orgány) a tedy ani smluvní strany základních pracovněprávních vztahů vázány, nutně to znamená, že pracovněprávní úkony a jiné pracovněprávní skutečnosti, pro něž je významné posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance, nemohou být v příslušném řízení posuzovány jen (a pouze) na základě lékařského posudku (rozhodnutí příslušného správního orgánu), ale na základě všech poznatků získaných dokazováním, samozřejmě včetně znaleckých posudků o zdravotním stavu zaměstnance.

Lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb nepředstavuje – jak je zřejmé z výše uvedeného – takové posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci, které by bylo závazné pro zaměstnance, a není směrodatné ani pro zaměstnavatele; povinnost uložená zaměstnavateli v ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona o specifických zdravotních službách se neuplatní, nebude-li zaměstnanec souhlasit se závěry lékařského posudku (rozhodnutí příslušného správního orgánu) o jeho zdravotní způsobilosti. Lékařský posudek není rozhodnutím nebo jiným správním aktem, jenž by byl závazný pro smluvní stranu základních pracovněprávních vztahů, vůči které byl učiněn pracovněprávní úkon, a tedy ani pro soud (správní úřad nebo jiný orgán), který by v řízení posuzoval takovou pracovněprávní skutečnost, a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemá povahu správního rozhodnutí a při jeho vydání se – jak vyplývá z ustanovení § 47 odst.4 zákona o specifických zdravotních službách – postupuje (obdobně) tak, jako kdyby šlo o „vyjádření, osvědčení, ověření nebo sdělení“ správního orgánu. U lékařského posudku tedy – jak se výslovně (a výstižně) uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 373/2011 Sb. – jde o „dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby vydané poskytovatelem zdravotních služeb“ a „nejde o úkon, kterým by se přímo zakládala práva a povinnosti posuzované osoby“.

Z uvedeného vyplývá, že podle právní úpravy účinné od 1.4.2012 lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a ani rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nestanoví (a neprokazují) autoritativně (závazným a zásadně konečným způsobem), že by posuzovaný zaměstnanec vskutku vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, a že tedy lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává, poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli a soudům (správním úřadům a jiným orgánům) pouze nezávazné „dobrozdání“ o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, z něhož soud při svém rozhodování nemůže vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 občanského soudního řádu.

Při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, může soud v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí vycházet (jen) z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb (z rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává) pouze tehdy, má-li všechny stanovené náležitosti a jestliže za řízení nevznikly žádné pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že lékařský posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v příslušném soudním řízení otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků. Uvedené současně znamená, že výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru daná zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce není neplatným pracovněprávním úkonem jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost zaměstnance, aniž by měl rozvázání pracovního poměru podložené (řádným a účinným) lékařským posudkem, popřípadě rozhodnutím správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává; uplatní-li zaměstnanec žalobou u soudu neplatnost takového rozvázání pracovního poměru (§ 72 zák. práce), soud může shledat výpověď neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel dokazováním (zejména znaleckými posudky) neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Na opačný závěr nelze důvodně usuzovat ani z judikátu citovaného odvolacím soudem, neboť se vztahuje k právní úpravě účinné do 31.3.2012 a nemůže být použit při výkladu (odlišných) právních předpisů účinných od 1.4.2012.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

five + fifteen =

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.