V únoru tohoto roku se NS ČR v rámci usnesení o odmítnutí dovolání č.j. 25 Cdo 410/2024-249 vyjádřil k problematice rozsahu poučení ve vztahu k rozsahu poučení o rizicích zákroku. Případ je ale zajímavý i z jiného pohledu, protože možná spíše než otázka poučení o rizicích je relevantní poučení o alternativách.
Skutkový stav byl následující:
„Ve sporu o náhradu újmy na zdraví, která měla být způsobena provedením zákroku bez informovaného souhlasu a prodlením při operační revizi, vyšel soud ze zjištění, že žalobkyně byla dne 26. 9. 2016 přijata do zdravotnického zařízení provozovaného žalovanou a téhož dne dala souhlas s provedením roboticky asistované sleeve gastrektomie (chirurgické odstranění části žaludku) pomocí systému da Vinci a pro případ zjištění chorobných změn v dutině břišní dala souhlas i pro převedení operace v klasický operační řez. Následující den podstoupila operační zákrok, který byl proveden laparoskopicky, nikoliv ovšem roboticky. Dne 29. 9. 2016 u ní byla zaznamenána hypotenze, bolest břicha a zvýšení zánětlivých markerů. Při operační revizi byla zjištěna komplikace v podobě úniku žaludečního obsahu z žaludečního pahýlu, proto následovala série dalších operačních zákroků vynucených septickým stavem, hnisavou peritonitidou a multiorgánovým selháním. Výsledkem provedené operace tak byla tříměsíční hospitalizace žalobkyně a rozvoj oboustranné absolutní hluchoty po ototoxické léčbě pooperačních komplikací antibiotiky. „
Z rozhodnutí okresního soudu:
„Soud z obsahu písemného informovaného souhlasu zjistil, že žalobkyně nebyla dostatečně poučena o nejčastějších rizicích chirurgických zákroků, jimiž jsou rozpad švu a infekce v ráně. Z účastnického výslechu žalobkyně dále soud zjistil, že jiný než roboticky asistovaný zákrok by v žádném případně nepodstoupila, a z dalších důkazů vyplynulo, že bez zamýšlené operace jí nehrozilo bezprostřední ohrožení na životě, ale jeho zkrácení a zhoršení jeho kvality. Ač při výběru zdravotnického zařízení mohlo hrát roli, že žalobkyně znala lékaře, který byl jejím spolužákem a je spolupracujícím lékařem žalované, měl soud za to, že tato skutečnost měla význam právě ve spojitosti s tím, že pracoviště žalované provádí právě roboticky asistované operace; žalobkyně pečlivě vybírala pracoviště podle prováděných metod a využila přitom rady svého známého odborníka. Soud shledal žalobu důvodnou již s ohledem na to, že písemný informovaný souhlas pokrýval použití jiné metody, přičemž neprovedení daného zákroku nepředstavovalo pro žalobkyni bezprostřední riziko poškození zdraví. Ta by je při řádném poučení nepodstoupila, šlo jí pouze o zlepšení životního standardu. Text písemného souhlasu je nadto velmi strohý, pokud se týká rizik zákroku, a není zde zmíněn rozpad švu či infekce v ráně.“
Krajský soud následně rozhodnutí potvrdil.
Zajímavá byla následně argumentace žalované, která se týkala problematiky rozsahu poučení pacienta o použití určitých přístrojů a metod v rámci zákroku:
„….(žalobkyně) se před zákrokem obrátila na svého známého lékaře, který jí před zákrokem vysvětlil, že bude provedena laparoskopická operace – sleeve gastrektomie, i rizika s touto operací spjatá. Následně však žalobkyně podepsala – v důsledku nedopatření žalované – formulář na provedení roboticky asistované sleeve gastrektomie. I roboticky asistovaný zákrok je však zákrokem laparoskopickým, rozdílem je jen to, že část operačního výkonu provádí robotický systém, ale vlastní resekce žaludku a následné šití se provádí u obou zákroků totožně. Dovolatelka tedy pokládá za nezbytné, aby se Nejvyšší soud vyslovil, zda je nezbytné popisovat v informovaném souhlasu, jakými nástroji a za použití jakého materiálu bude zákrok prováděn, nebo zda stačí uvést podstatu zásahu do tělesné integrity. Měla by přitom postačovat druhá z uvedených variant, neboť v opačném případě by informovaný souhlas musel obsahovat podrobný popis zdravotnického výkonu s uvedením všech detailních informací a stal by se pro laika nepřehledným a nepochopitelným.“
K dovolání NS se vyjádřil následujícím způsobem, kdy ponechal stranou zajímavou linii argumentace žalované a věnoval se pouze nedostatečnému poučení o rizicích zákroku:
„V situaci, kdy bylo nalézacími soudy zjištěno, že žalobkyni se nedostalo poučení o rizicích spočívajících v negativním následku rozpadu švu, který právě u ní nastal a který přivodil zánětlivé komplikace vyžadující opakované zákroky a masivní ototoxickou léčbu, která vedla k trvalé poruše sluchu, není pro rozhodnutí o uplatněném nároku podstatné (a rozhodnutí odvolacího soudu na tomto závěru nestojí), zda a jak byl vysvětlen rozdíl mezi laparoskopickým a robotickým způsobem zákroku ani zda byl použit odpovídající předtištěný formulář obsahující poučení pacienta a jím stvrzený souhlas s výkonem či zda došlo k bezvýznamné technické chybě při jejich záměně. Klíčová je absence informace o rizicích, nikoliv řešení otázky, zda a nakolik má být pacient poučen o technických detailech provedení zákroku.“
Je škoda, že soud ponechal stranou možnost se vyjádřit i k problematice poučení o alternativě (laparoskopické/robotické provedení zákroku) a nutnosti poučit o použití určitých technologií – tím by se mohlo rozhodnutí stát i zajímavým interpretačním vodítkem pro užití AI při poskytování zdravotních služeb.