Jedno z doporučení, na kterých je dnešní medicína postavena je, že je lepší nemocem předcházet než je následně léčit. S tím nelze než souhlasit. V některých případech se ovšem preventivní screeningové programy stávají předmětem vzrušených debat, kdy v odborné veřejnosti zaznívají hlasy nejen o jejich užitečnosti, ale také o jejich potenciální škodlivosti.
Excelentní knihu na toto téma napsal H.G. Welsh: Overdiagnosed: Making People Sick in the Pursuit of Health.
Že je toto téma skutečně aktuální napovědělo i doporučení „Swiss Medical Board“, která v roce 2013 doporučila ukončit preventivní screeningové programy pro zjištění výskytu rakoviny prsu – mamografie. („It is not recommended that systematic mammography screening programs be introduced.“). Závěry pak byly založeny na několika studiích, které neprokázaly snížení počtu úmrtí žen na rakovinu prsu v případě pravidelných screeningů (např. zde).
Důvodů, které vedly „Swiss Medical Board“ k tomuto rozhodnutí jsou dostupné v článku Abolishing Mammography Screening Programs? A View from the Swiss Medical Board a jsou v zásadě tři:
1) zastaralost studií ohledně přínosu peventivních screeningů
2) přínosy nepřevažují nad újmou
3) ženy vkládají do mamografie plané naděje.
Zajímavé ve vztahu k tématu tohoto příspěvku je především bod 2, který nás směřuje k problematice přínosů a potenciálních škod na zdraví a k problému tzv. „overdiagnosis“, který rozebírá Welsh ve zmiňované knize. Kruciálním bodem je uvědomění, že současná medicína může ve své snaze ochránit zdraví pacienta vést k naprosto opačnému efektu. Současná kanadská studie ukazuje, že v rámci mamografií u žen od 40 do 59 let vedly tyto screeningy ve 22 % ke zbytečné léčbě:
„This means that 106 of the 44,925 healthy women in the screening group were diagnosed with and treated for breast cancer unnecessarily, which resulted in needless surgical interventions, radiotherapy, chemotherapy, or some combination of these therapies.“
Obdobně autoři tzv. Cochrane review dospěli k názoru, že
„If we assume that screening reduces breast cancer mortality by 15% and that overdiagnosis and overtreatment is at 30%, it means that for every 2000 women invited for screening throughout 10 years, one will avoid dying of breast cancer and 10 healthy women, who would not have been diagnosed if there had not been screening, will be treated unnecessarily.
Furthermore, more than 200 women will experience important psychological distress including anxiety and uncertainty for years because of false positive findings.
Recent observational studies show more overdiagnosis than in the trials and very little or no reduction in the incidence of advanced cancers with screening.“
Jaký závěr z toho lze vyvodit? Já osobně si žádný závěr ve vztahu ke screeningům vyvodit nedovolím. Jasné ale je, že bychom měli věnovat také větší pozornost fenoménu „overdiagnosis“ a vždy pečlivě zvažovat, zda výhody dané metody převáží nad možnými negativy.