Povaha nároku sekundárních obětí podle § 2959 OZ

By | 21.9.2017

Ustanovení § 2959 zní: „Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“

 

Dosavadní odborná literatura se k povaze nároku nevyjadřuje, ale tak nějak předpokládá, že tento nárok vznikne sekundární oběti vždy (jsou -li naplněny podmínky v tomto ustanovení obsažené).

Při hodnocení povahy ustanovení § 2959 OZ lze ovšem vycházet i z jiných hledisek. Předně je možno vycházet z toho,  že se jedná o nárok deliktního charakteru. Smluvní povahu by měl pouze v případě výslovného ustanovení ve smlouvě mezi primárně poškozeným a škůdcem[1]. Smluvní odpovědnost však nevylučuje deliktní odpovědnost. Pokud se tedy primárně poškozený dovolává smluvní odpovědnosti (např. z důvodu, že je to pro něj důkazně výhodnější), tak to v žádném případě nevylučuje, že zde není dána odpovědnost deliktní.

Sekundární oběti se však musí dovolat právě jen deliktní odpovědnosti, ledaže se na ně vztahuje ochranný účinek smlouvy. V případě deliktní odpovědnosti se jedná o odpovědnost za zavinění a ve výjimečném případě může dojít k situaci, kdy primární oběti bude škůdce odpovídat ze smlouvy (bez ohledu na zavinění), zatímco sekundárním obětem z důvodu deliktní povahy nároku odpovídat nebude.    Předpokladem aplikace ustanovení § 2959 OZ je totiž, že:

1) dojde k naplnění deliktní skutkové podstaty vůči primárně poškozenému – i objektivní odpovědnosti (např. § 2927),

2) tato skutková podstata chrání život a zdraví člověka (právní statky zahrnuté do ochranného rozsahu normy),

3) a následně jsou splněny zvláštní předpoklady uvedené v ustanovení § 2959 OZ.

Jako příklad, kdy odškodnění podle ustanovení § 2959 lze poskytnout, je možno uvést, kdy zdravotnické zařízení bude postupovat non lege artis a způsobí zvlášť závažné ublížení na zdraví. Byť se jedná o smluvní porušení povinnosti, je povinnost postupovat lege artis stanovena i zákonem a její porušení je i deliktní povahy a umožňuje postup podle ustanovení § 2910 OZ (tj. je současně naplněna i deliktní skutková podstata).   Vedle toho ovšem může nastat situace, že se zdravotnické zařízení smluvně zaváže dosažení určitého výsledku (např. že se operace povede bez komplikací a následků), operace se nepovede a primárně poškozenému vznikne zvlášť závažná újma na zdraví. Zdravotnické zařízení ovšem postupovalo lege artis a pouze nedosáhlo slibovaného výsledku. V tomto případě nejsou naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti podle ustanovení § 2959 a sekundární oběti odškodněny nebudou.

Ve výjimečných případech se tak může stát, že vůči primárně poškozenému nedojde k naplnění deliktní skutkové podstaty, ale k pouhému porušení smluvní povinnosti a poté odpovědnost podle ustanovení § 2959 vůbec nenastane.

[1] – viz  smlouva s ochranným účinkem vůči třetím osobám podle § 2913 odst. 1 OZ

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

eleven − 5 =