Dnešního dne byl v MF dnes publikován článek s titulkem „Odmítnete očkování svého dítěte? Hrozí vám úhrada drahé léčby“. V novinách se pak dále psalo: „Příběh tříletého neočkovaného chlapce z Blanska, který onemocněl v půli srpna tetanem, vyprovokoval nejen nové spory mezi odpůrci a zastánci očkování, ale byl i finálním impulzem k přípravě návrhu povinnosti rodičů hradit náklady za „zbytečnou“ léčbu, pokud někdo onemocní chorobou, proti které měl být očkován, jako jsou dávivý kašel, tetanus či spalničky. Ministerstvo zdravotnictví už pracuje na návrhu změny zákona. „Myslím, že to bude průlomové rozhodnutí,“ říká náměstek ministra zdravotnictví a šéf České vakcinologické společnosti ČLS JEP Roman Prymula.“
Podstatná z hlediska právního je pak vytučněná věta. Zásadní otázkou totiž je, zda MZ nepracuje na něčem, co je relativně zbytečné. Samozřejmě pan náměstek Prymula není právník, ale pokud MZ opravdu seriózně uvažuje o změně zákona, pak by mělo provést analýzu, zda je změna opravdu potřebná.
Zcela zjevně se totiž jedná o problematiku regresu veřejné zdravotní pojišťovny vůči zákonným zástupcům dítěte. Problematika regresu je upravena v ustanovení § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění, který říká:
„(1)Příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.
(2) Pro účely náhrady nákladů na hrazené služby podle odstavce 1 jsou poskytovatelé povinni oznámit příslušné zdravotní pojišťovně úrazy a jiná poškození zdraví osob, kterým poskytli hrazené služby, pokud mají důvodné podezření, že úraz nebo jiné poškození zdraví byly způsobeny jednáním právnické nebo fyzické osoby.„
A koneckonců nalezneme obecnou úpravu i v OZ, ustanovení § 2917 : „Kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.“
Problematika povinného, resp. pravidelného, očkování je upravena v § 46 zákona o ochraně veřejného zdraví, kde je dána povinnost vybraných fyzických osob podrobit se očkování.
Nepodrobení se povinnému, resp. pravidelnému očkování je tak bude v mnoha případech zjevně protiprávním jednáním, a to i zaviněným. I současná právní úprava tedy dává možnost náhrady nákladů v těchto případech a je spíše problémem pojišťoven, že toto ustanovení o regresu nevyužívají.
Je tedy otázkou, zda má smysl konstruovat nový regres, pokud nemá zvláštní odůvodnění- resp. jiné než politické.