Dovoluji si Vám nabídnout abstrakt článku Radka Policara, který se vyjde v Časopise zdravotnického práva a bioetiky, a který se zabývá úpravou poskytování informací po smrti pacienta.
Poskytování informací po smrti pacienta
Okamžikem smrti pacienta dochází k částečné změně právní situace, pokud se jedná o to, které osoby a za jakých podmínek jsou oprávněny získat informace vedené zdravotnickým zařízením ve zdravotnické dokumentaci určitého pacienta.
Cílem tohoto textu je zevrubná analýza a následně výklad relevantních právních předpisů, kterými jsou zejména zákon o péči o zdraví lidu a občanský zákoník. Účelem těchto kroků pak je zmapování osob oprávněných získat tyto informace a podmínek, za kterých se tak může stát.
Podstatou řešeného problému jsou přetrvávající odlišné názory na povahu právní regulace, která vyplývá ze zákona o péči o zdraví lidu. U mnoha autorů přetrvává historický pohled – z doby před změnou společenských, politických a hospodářských poměrů v bývalém Československu na přelomu let 1989 a 1990, kdy byl zákon o péči o zdraví lidu považován za právní předpis obsahující právní regulaci řazenou do odvětví správního práva.
Vzhledem k tomu, že se změnily jednak společenské okolnosti, jednak ústavní i obecně právní kontext této právní regulace, je dnes správné pohlížet na některé části zákona o péči o zdraví lidu mnohem spíše jako na zvláštní právní normy regulující uplatnění práva na ochranu osobnosti v specifickém prostředí právních vztahů ve zdravotnictví, zejména v souvislosti s poskytováním zdravotní péče.
Autor se v rámci své analýzy vypořádal i s některými názory, které byly o tomto tématu v České republice publikovány, ať už ze strany představitelů České lékařské komory nebo Nejvyššího státního zastupitelství. Učinil tak přesto, že se jednalo o závěry podané bez bližší argumentace zdůvodňující, k čemu jejich autoři dospěli.
Výsledkem autorovy analýzy pak je mimo jiné závěr o tom, že tvůrci právních předpisů vztahujících se ke sledovanému tématu si nepříliš dobře uvědomují některé skutečnosti. Předně vytvářejí určitou konkurenci obecné a zvláštní právní úpravy uplatnění osobnostních práv a nevěnují se jasnému vymezení jejich možného střetu tak, aby bylo zřejmé, které aspekty obecné právní úpravy jsou zvláštní právní úpravou vyloučeny a které nikoli. Vedle toho samotná zvláštní právní úprava v zákoně o péči o zdraví lidu postrádá potřebnou logickou a systematickou koherenci a tak někdy nakládá interpretovi příliš obtížný úkol, aby výsledkem jeho práce mohl být jasný a nesporný výklad.
Závěrem pak autor zdůvodňuje, proč má za to, že úprava v zákoně o péči o zdraví lidu jako úprava zvláštní vylučuje současně aplikaci obecné právní úpravy v občanském zákoníku. Vedle toho se vypořádává s formulačně nepříliš šťastnými ustanovení zmíněné zvláštní právní úpravy a na základě toho vysvětluje, které osoby jsou oprávněny získat informace vedené zdravotnickým zařízením ve zdravotnické dokumentaci pacienta a za jakých podmínek.