V loňském roce bylo ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 49/2018 civ. publikováno rozhodnutí Městského soudu v Praze (19 Co 356/2016), v němž tento soud řešil problematiku osvobození od soudního poplatku poškozeného, který uplatňoval náhradu újmy na zdraví mu způsobenou provozem vozidla, a to přímo po pojistiteli vozidla ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.
I když ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích (zjednodušeně) osvobozuje navrhovatele od soudního poplatku, vymáhá-li náhradu újmy na zdraví, dospěl soud k názoru, že přestože právo poškozeného nemá stricto sensu povahu práva na náhradu škody (újmy), je originárním právem založeným zvláštním právním předpisem a jde o plnění za škodu (újmu) na zdraví. Podle soudu je tak poškozený za těchto okolností osvobozen od soudního poplatku.
Soud tedy vyložil zmíněné ustanovení zákona o soudních poplatcích extenzivně, a to ve prospěch poškozeného. Zřetelně tak dochází k určitému „odlehčení“ poškozeného při vymáhání způsobené újmy na zdraví, což lze kvitovat.
Právní věta tohoto rozhodnutí zní následovně: „Poškozený domáhající se náhrady újmy na zdraví způsobené provozem vozidla přímo proti pojistiteli podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je osvobozen od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů.“