OSN chce trestat lékaře za porodnické násilí

Výbor OSN pro lidská práva ostře odsoudil provádění kontroverzní „symphysiotomie“, ke které docházelo po desetiletí v Irsku, a volá po potrestání pachatelů – lékařů, kteří mrzačící zákrok na ženách prováděli bez jejich svobodného a informovaného souhlasu. Můžeme závěr využít i u nás? Třeba v nedávném případě ženy, jejíž trestní oznámení policie a státní zastupitelství odmítly s tím, že zákroky proti její vůli při porodu, po kterých skončila v život ohrožujícím stavu, byly v pořádku.

Co se dělo v irských porodnicích?

Symphysiotomie nebo pubiotomie je chirurgický zákrok během porodu, který spočívá v přerušení chrupavčité stydké spony, která spojuje stydké kosti pánve. Zjednodušeně řečeno jde o rozlomení pánve a tím její rozšíření k usnadnění průchodu dítěte porodními cestami v případě komplikovaného nebo nepostupujícího porodu.

Zákrok byl považován za alternativu císařského řezu a i dnes je považován za alternativu v zemích, kde císařský řez není dostupný. Rizikem je poranění močového ústrojí a inkontinence, infekce, chronické bolesti a dlouhodobé potíže s chůzí. Mechanismus zákroku je vysvětlen v tomto videu (v čase 7:07).

V irských nemocnicích došlo k tomu zákroku asi u 1.500 žen v letech 1944 a 1987 bez jejich svobodného a informovaného souhlasu, a to před porodem, během porodu nebo dokonce „preventivně“ až po porodu. Teprve v tomto století se ženy sdružené do organizace Survivors of Symphysiotomy (SOS) začaly domáhat odškodnění. Drastické zkušenosti některých z nich s nedobrovolným zákrokem jsou popsány zde. Ve zkratce – ženy zákrok nazývají zmasakrováním a popisují nesnesitelné bolesti, trvalé komplikace spojené se zákrokem, psychické útrapy.

Výbor OSN volá po kriminalizaci zdravotníků

Výbor pro lidská práva se otázkou symphysiotomie zabýval právě na základě podnětu SOS (mnohem podrobnější podnět byl zaslán i Výboru proti mučení).

Výbor vzal na vědomí zprávy analyzující provádění zákroku v Irsku, které nechala zpracovat irská vláda (zpráva profesorky Walsh z roku 2012 a letošní zpráva soudkyně Murphy) i plán zřídit systém odškodnění pro oběti. Přesto vyjádřil znepokojení nad tím, že stát nezahájil nezávislé a účinné vyšetřování provádění zákroků bez souhlasu žen včetně identifikace, stíhání a potrestání pachatelů z řad lékařů a včetně zajištění účinného soudního mechanismu k dosažení přiměřeného odškodnění za utrpěnou újmu, pokud by bylo nedostatečné odškodnění z plánovaného fondu. Výbor vyzval Irsko k uvedeným krokům.

Je zřejmé, že pro Výbor pro lidská práva byla zásadní otázka svobodného a informovaného souhlasu žen se zákrokem a že právě absence souhlasu spojená s rizikovostí, bolestivostí a celkovou kontroverzností zákroku byla důvodem, proč Výbor volá pro kriminalizaci těch, kteří jej prováděli. Pokud by byl zákrok prováděn na základě předchozího svobodného a informovaného souhlasu žen, které dostaly na výběr z možných alternativ, těžko by byl Výbor tak striktní ve svých závěrech. Výbor se zároveň nijak nevyjadřuje k možnému ospravedlnění nedobrovolného zákroku zájmem nenarozeného dítěte.

V České republice zatím mučit rodičky beztrestně lze

Otázka nedobrovolných zákroků, které mají svá nezanedbatelná rizika, při porodu je aktuální otázkou i u nás. Zkušenosti českých žen jsem sepsala minulý rok v článku Situace v českých porodnicích – jak z 50. let. Stále je u nás například zcela běžné, že personál rodičce „hupsne“ na břicho, což je praktika nebezpečná jak pro ženu, tak pro dítě, a v západních zemích se prakticky neprovádí. Nastřihávání hráze se u nás provádí několikanásobně častěji, než je medicínsky odůvodněné.

Obecně lze říci, že péče v českých porodnicích standardně probíhá do velké míry v rozporu s vědeckými doporučeními Světové zdravotnické organizace. Běžně se používají praktiky, které WHO hodnotí jako škodlivé, nevhodné nebo bez důkazů o jejich prospěšnosti, a naopak do praxe nejsou zavedeny ani zdaleka všechny postupy, které jsou podle vědeckých poznatků jednoznačně prospěšné a měly by být podporovány. Také je možné říct, že právo rodičky na informovaný souhlas nebo respektování přání rodičky jsou pro značnou část zdravotníků neznámá slova.

A co na to náš stát? Nic, nedobrovolné zákroky na ženě i s vážnými zdravotními následky jsou při porodu tolerovány z důvodu údajné ochrany nenarozeného dítěte. Jedna státní zástupkyně obhajuje útok personálu v podobě nástřihu hráze a bolestivého rizikového tlačení na břicho proti vůli rodičky, která před těmito zákroky byla v pořádku a po nich skončila s četnými poraněními a život ohrožujícím krvácením, tímto způsobem:

„Pokud při poskytování nevyžádané zdravotnické péče dojde k poškození zdraví matky pro záchranu života dítěte, pak zde můžeme z trestně právního hlediska hovořit o situaci analogické s krajní nouzí ve smyslu § 28 odst. 1 tr. zákoníku.“
„Vzhledem k tomu, že zdravotnický personál neměl jak se přesvědčit o stavu plodu, musel přistoupit k zásahům, které vedly k okamžitému porodu dítěte a předešly jeho poškození a způsobily újmu na zdraví matky. Tato újma však nijak nevybočuje k újmě na zdraví rodičky vznikající během porodu.“
„Nedostatek informovaného souhlasu se zákrokem nezakládá trestní odpovědnost osoby, která zákrok provádí.“
„Je nutno také uvést, že oznamovatelka má jako rodící matka nejen práva, ale povinnosti. Pokud těmto není schopna dostát z důvodu složité porodní situace, pak jepovinna strpět zásahy ze stran zdravotního personálu směřující k porodu ohroženého plodu.“
Jinými slovy, podle státní zástupkyně je rodící žena v nemocnici jen objekt bez práva rozhodovat o svém těle, bez práva porodit přirozeně vlastním tempem pod vždy snadno použitelnou záminkou ohrožení dítěte, která nemusí být ničím podložena, a s povinností podrobit se vysoce rizikovým a kontroverzním zákrokům, které ohrožují na životě jak ji samotnou, tak i její dítě.

Je potřeba dodat, že tyto závěry nemají oporu v platném právu, které naopak přiznává rodičce právo na svobodný a informovaný souhlas se všemi zákroky a právo vyjádřit dříve vyslovené přání, které personál musí respektovat. Pro případ porodu neexistuje žádná zákonná výjimka, která by práva ženy omezovala a legalizovala by útok na ženu i dítě.

Nezbývá než si počkat, jak se k případu vyjádří Ústavní soud, který věc právě projednává.

(Tento článek byl také publikován na soukromém blogu autorky.)

Concluding observations on the fourth periodic report of Ireland:

Symphysiotomy

11. The Committee expresses concern that symphysiotomy, childbirth operations which sever one of the main pelvic joints and unhinges the pelvis, was introduced into clinical practice and performed on approximately 1,500 girls and women in public and private hospitals between 1944 and 1987 without their free and informed consent. While noting the publication of a report by Professor Walsh in 2012, the review of the findings of the report by Judge Murphy and the planned establishment of the an ex-gratia scheme for the survivors of symphysiotomy, the Committee expresses concern at the State party’s failure to: (i) initiate a prompt, and comprehensive independent investigation into the practice of symphysiotomy; (ii) identify, prosecute and punish, where still possible, the perpetrators for performing symphysiotomy without patient consent; and (iii) provide effective remedies to survivors of symphysiotomy for the damage sustained as a result of these operations (arts. 2 and 7).

The State party should initiate a prompt, independent and thorough investigation into cases of symphysiotomy, prosecute and punish the perpetrators, including medical personnel, and provide an effective remedy to the survivors of symphysiotomy for the damage sustained, including fair and adequate compensation and rehabilitation, on an individualized basis. It should facilitate access to judicial remedies by victims opting for the ex-gratia scheme, including allowing a challenge to the sums offered to them under the scheme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

four × 5 =