Dnešního dne vydal NS rozhodnutí o odškodňování následnků povinného očkování, kde redefinuje jednu z podmínek vzniku nároku na náhradu újmy, a to pojem zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného. Rozhodnutí navazuje na dřívější usnesení ÚS Pl. ÚS 13/25, kdy ÚS rozhodoval o o návrhu Nejvyššího soudu na zrušení části § 2 zákona č. 569/2020 Sb., o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění COVID-19 a poukázal na to, že pojem zvlášť závažného ublížení na zdraví nemusí být vykládán v souladu s judikaturou NS k § 2959 OZ.
Obdobně NS v novém rozhodnutí přichází s tím, že je možno tento pojem definovat pro různé situace odlišně:
27. Pak je ovšem zřejmé, že pojem zvlášť závažného ublížení na zdraví je nutno pro účely aplikace obou očkovacích zákonů (při odškodnění očkovaného, tedy primárního poškozeného) vyložit odlišně, než je tentýž pojem vykládán judikaturou pro účely jednorázové náhrady při ztrátě osoby blízké v § 2959 o. z. (při odškodnění pozůstalých, kteří jsou druhotnými poškozenými v případě jakékoliv škodní události). Jestliže smyslem náhrady újmy podle § 2 zákona č. 569/2020 Sb. kromě ochrany zdraví osob, které se podrobily vakcinaci ve zcela neobvyklých poměrech celosvětové pandemie, je též zvýšení důvěry veřejnosti v očkování a tím i podpora snahy o zajištění zdraví populace, což je veřejným zájmem (to platí obecněji i ve vztahu k systému povinného očkování proti vybraným nakažlivým nemocem), je opodstatněné, aby byl předpoklad pro přiznání náhrady spočívající v intenzitě následků konstruován benevolentněji, než je tomu v případě obecné náhrady újmy či náhrady újmy sekundárních obětí. Jinými slovy podmínka zvlášť závažného ublížení na zdraví očkované osoby z hlediska jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené povinným očkováním či očkováním proti onemocnění covid-19 nemůže být vykládána shodně jako u nároků druhotných obětí podle § 2959 o. z., nýbrž má jít o dostatečně závažné zdravotní následky, nikoliv minimální či nižšího významu a dopadu pro poškozeného. Odvolací soud se odmítl zabývat tvrzenou mírou obtíží způsobených dovolateli s odkazem na výklad pojmu zvlášť závažného ublížení na zdraví pro účely § 2959 o. z. a nesprávně dovodil, že dovolatel podmínky pro náhradu újmy nesplňuje proto, že byl opakovaně propuštěn z hospitalizace. Nevzal však v potaz rozdílný účel právní úpravy odškodnění újmy na zdraví způsobené očkováním, a tedy ani rozsah a míru tvrzených přetrvávajících obtíží žalobce.
Rozhodnutí je k dipozici zde.