Ode zdi ke zdi. Nad chystaným Zákonem o léčitelských službách

By | 27/08/2019

V tomto příspěvku se opět  ocitám pouze v roli zprostředkovatele. S radostí uveřejňuji příspěvek Mgr. Dity Sálové z Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK

 

Ode zdi ke zdi

Nad chystaným Zákonem o léčitelských službách

Dita Sálová

 

V připomínkovém řízení se nachází návrh Zákona o léčitelských službách č. 139/18 (ZoLS). Pro připomenutí – návrh vznikl záhy po aféře Aktip, kterou spustil dokument Infiltrace: Obchod se zdravím režisérky Šárky Maixnerové v roce 2018, a byl zřejmě akcelerován i zákonodárnou přestřelkou kolem tradiční čínské medicíny. Návrh zákona je tak spíše reakce na společenskou poptávku[1], nikoli systematizovaná reflexe problematiky léčitelství, resp. zdravotnictví obecně. Mnohé publikované právní názory (např. zde, zde a zde) ve věci alternativní, komplementární čínské či jiné medicíny představují (obdobně jako v případě psychologických služeb) spíše názor advokáta – obhájce v pomyslném soudním řízení, nikoli univerzitní pohled. Speciální úprava se ve své aktuální podobě zdá být s ohledem na soukromoprávní úpravu (danou novým Občanským zákoníkem) nadbytečná a šitá horkou jehlou. Jinými slovy návrh zákona nijak nevybočuje z obvyklé legislativní praxe České republiky, kterou můžeme shrnout do úsloví ode zdi ke zdi[2].

Aktuální návrh doznal proti předchozím návrhům z roku 1994 a z října 2018  několika změn, překvapivá je zejména změna v definici léčitelských služeb.  Původně byly léčitelského služby bez dalšího „ … službami, které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat zdravotní stav člověka“ (§2, odst. 1), o pár měsíců později § 2 už vymezuje definuje léčitelské služby pozitivně jako služby „ …které jsou vedeny snahou zlepšit zdravotní stav člověka, zejména odstranit jeho nemoc. Spočívají v tom, že osoby, které je vykonávají, zejména pomocí znalostí a schopností, které nemají vědecký základ, zvláštních prostředků, popřípadě znalosti bylin, působí na lidské zdraví.“  Negativně  vymezuje (zřejmě spíše) taxativním výčtem, co léčitelské služby nejsou (masáže, meditace, výživové poradenství aj.). Z nejasného důvodu přináší § 2 nově i výčet příkladmo –  kromě homeopatie, avizované tradiční čínské medicíny nebo ajurvédy zařazuje do léčitelských služeb např. i reiki (odst. 2, písm. d).

Je-li naprosto zřejmé, že výčet nemůže zahrnout ani podstatnou část možných metod či přístupů, je otázka, proč tvůrci vůbec přistoupili k výčtu a jakými se při výběru řídili kritérii. Demonstrativní výčet navíc pokládáme za hrubě nekoncepční:  zákonodárce  zmiňuje ajurvédu a tradiční čínskou medicínu,  nikoli už medicínu junáni, byť je díky svému řeckému původu našemu kulturnímu okruhu bližší a (obdobně jako v návrhu uvedené modality indické a čínské) tvoří součást korpusu Světové zdravotnické organizace.

Výslovným podřazením ajurvédy a tradiční čínské medicíny (resp. dle příslušného zákona Čínské lidové republiky čínské medicíny) zákonodárce přehlíží změny paradigmatu, k nimž došlo a dochází v zemích původu a částečně i v mezinárodním kontextu. V České republice ajurvéda i čínská medicína představují spíše „alternativu“ ke školské medicíně a v podstatě fungují na principu modalit.  V českém prostředí mohou, dle našeho názoru, jako alternativní modality paralelně koexistovat spolu s „oficiální medicínou“. Domníváme se také, že k jejich  regulaci plně postačuje stávající soukromoprávní úprava (pomíjíme vymahatelnost práva, předvídatelnost rozhodování a jiné právní i neprávní aspekty). V domovských zemích se však jedná o státem organizovaný koncept zdravotnické péče (včetně klinických výzkumů a souvisejících práv duševního vlastnictví, know-how apod.), jenž se jednoznačně posunul od lidového či tradičního léčitelství směrem k vědecké biomedicíně[3]  – obrazně řečeno medicína původně založená primárně na důvěře se transformuje v medicínu založenou zejména na důkazech (nemluvě o značném hospodářském potenciálu – jak na úrovni podnikatelských subjektů, tak i na úrovni státu, jako je tomu v případě ČLR). Intenzívní činnost čínské  vlády ve prospěch národního pokladu (jak čínskou medicínu definuje příslušný zákon ČLR) přináší plody, které výhledově budou mít dopad i na zdravotnické systémy v různých zemích, a to bez ohledu na případné národní úpravy. Typickým příkladem jsou aktuální změny v nadcházejícím 11. vydání Mezinárodní klasifikace nemocí, kam Světová zdravotnická organizace nově zařazuje diagnózy podle teorie čínské medicíny (kapitola 26) a které budou, jak již Ministerstvo zdravotnictví potvrdilo, implementovány do českého zdravotnictví.  V podstatě můžeme minimálně v případě čínské medicíny očekávat tlak na novelizaci právní úpravy.

S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu (Usnesení NSS sp. zn. 2 As 122/2017 ze dne 19. 7. 2018) lze s vyvinutím určitého úsilí pochopit výslovné uvedení homeopatie. Můžeme dovodit, že explicitním uvedením v textu zákona dochází de iure k zavedení jakési nelékařské homeopatie v protikladu k homeopatii lékařské. Lékařská homeopatie je nepřímo upravena prostřednictvím technické normy a jako taková byla včleněna do českého prostředí  (ČSN EN 16872:2016).  Lékař tedy může poskytovat homeopatii podle Zákona o léčitelských službách, který je postaven na principu ohlašovacím (bez podmínek definovaných normou), anebo v souladu s podmínkami danými technickou normou, která představuje minimální souhrn profesních požadavků pro výkon homeopatie (vzdělávání, vybavení atd.). Výslovné uvedení reiki v ZoLS pak považujeme přímo za bizarní (důvody přesahují rámec tohoto článku).

Závěrem můžeme konstatovat, že navrhovaný zákon přináší i pro potenciálně cílovou skupinuuž od prvních paragrafů spíše znepřehlednění právního řádu (včetně duplicit[4]), nikoli jeho vyšší transparentnost. Z pohledu státu budou největším přínosem zákona zřejmě jen příjmy z registrace léčitelů, (případně z vysokých pokut na základě formálních pochybení jako u kontrolního hlášení[5]). Příjemce služeb – klient zůstává odkázán na své kritické myšlení a selský rozum – obojí však dostává v českém zdravotnictví i právu zabrat.

 

Literatura:

 

ČESKÁ NÁRODNÍ RADA. Návrh Zákona České národní rady o výkonu povolání odborných léčitelů a o České komoře odborných léčitelů (včetně Důvodové zprávy) 1994. In: Časopis zdravotnického práva a bioetiky [online]. 2017 [cit. 08.08.2019]. Dostupné na internetu: https://zdravotnickepravo.info/wp-content/uploads/2017/01/SKMBT_28317011910440.pdf

DOLEŽAL, Tomáš. Návrh zákona o léčitelských službách (2018). In: Zdravotnické právo a bioetika [online]. 2018 [cit. 20.10.2018]. Dostupné na internetu: https://zdravotnickepravo.info/navrh-zakona-o-lecitelskych-sluzbach/Zdr

DOLEŽAL, Tomáš. Poskytování zdravotních služeb po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. In: Časopis pro zdravotnické právo a bioetiku [online]. 2013, roč. 3, č. 2, s. 34-44. ISSN 1804-8137. Dostupné na internetu: http://medlawjournal.ilaw.cas.cz/index.php/medlawjournal/article/view/51/57

HUSAIN, Ahmad et al. UNANI SYSTEM OF MEDICINE- INTRODUCTION AND CHALLENGES. In: Medical Journal of Islamic World Academy of Sciences [online]. 2010, roč. 18, č. 1, s. 27-30 [cit. 08.08.2019]. Dostupné na internetu: https://www.journalagent.com/ias/pdfs/IAS_18_1_27_30.pdf

HUSAIN, Mazhar et al. Role of Unani System of Medicine in Global Health Care: An EmergingField. In: Orthopedic & Muscular System [online]. 2017, roč. 06, č. 04 [cit. 08.08.2019]. ISSN 21610533. DOI: 10.4172/2161-0533.1000249

CHANG, Leanne, LIM, Jing Ci Jill. Traditional Chinese Medicine Physicians’ Insights into Interprofessional Tensions between Traditional Chinese Medicine and Biomedicine: A Critical Perspective. In: Health Communication [online]. 2017, s. 1-10 [cit. 04.10.2018]. ISSN 1041-0236, 1532-7027. DOI: 10.1080/10410236.2017.1405478

KRIŠTOFÍKOVÁ, Lenka. Pokuty a kontrolní hlášení. In: Wolters Kluwer. 2019

NOVÝ, Břetislav. Poznámky k aktuálnímu návrhu zákona o léčitelství. In: Kulatý svět [online]. 2019 [cit. 08.08.2019]. ISSN 2570-9593. Dostupné na internetu: https://www.kulatysvet.cz/2019/01/poznamky-k-aktualnimu-navrhu-zakona-o-lecitelstvi/

SÁLOVÁ, Dita. Čínská medicína: Cui bono? In: [cit. 15.11.2018]. Dostupné na internetu: https://zdravotnickepravo.info/cinska-medicina-cui-bono/

TELEC, Ivo. ČSN EN 16872 Služby lékařů s doplňující odbornou kvalifikací v homeopatii (MDQH) – Požadavky na lékaře s doplňující odbornou kvalifikací v homeopatii. In: Zdravotnické právo a bioetika [online]. 2017 [cit. 08.08.2019]. Dostupné na internetu: https://zdravotnickepravo.info/csn-en-16872-sluzby-lekaru-s-doplnujici-odbornou-kvalifikaci-v-homeopatii-mdqh-pozadavky-na-lekare-s-doplnujici-odbornou-kvalifikaci-v-homeopatii/

TELEC, Ivo. Hlediska ovlivňující právo komplementární a alternativní medicíny. In: Zdravotnické právo a bioetika [online]. 2017 [cit. 21.10.2018]. Dostupné na internetu: https://zdravotnickepravo.info/hlediska-ovlivnujici-pravo-komplementarni-a-alternativni-mediciny/

TELEC, Ivo. Kritika snahy o zrušení povolání terapeuta a specialisty tradiční čínské medicíny. In: Zdravotnické právo a bioetika [online]. 2018. Dostupné na internetu: https://zdravotnickepravo.info/kritika-snahy-o-zruseni-povolani-terapeuta-a-specialisty-tradicni-cinske-mediciny/

TELEC, Ivo. Technické normy v komplementární a alternativní medicíně. In: Zdravotnické právo a bioetika [online]. 2016 [cit. 04.10.2018]. Dostupné na internetu: https://zdravotnickepravo.info/technicke-normy-v-komplementarni-a-alternativni-medicine/

TELEC, Ivo. The present legal status of the TCM in the Czech republic. In: Zdravotnické právo a bioetika [online]. 2018 [cit. 01.10.2018]. Dostupné na internetu: https://zdravotnickepravo.info/the-present-legal-status-of-the-tcm-in-the-czech-republic/

TISKOVÉ CENTRUM. Světová zdravotnická organizace schválila jedenáctou revizi Mezinárodní klasifikace nemocí [online] [cit. 15.08.2019]. Tiskové zprávy. Dostupné na internetu: http://www.mzcr.cz/dokumenty/svetova-zdravotnicka-organizace-schvalila-jedenactou-revizi-mezinarodni-klasifik_17669_1.html

WHO. ICD-11 International Classification of Diseases 11th Revision: The global standard for diagnostic health information. In: ICD-11 [online] [cit. 06.08.2019]. Dostupné na internetu: https://icd.who.int/en

WORLD HEALTH ORGANIZATION. Benchmarks for training in Unani medicine: benchmarks for training in traditional complementary and alternative medicine. Geneva: World Health Organization, 2010. ISBN 978-92-4-159964-1.

 

 

[1] Dokument z téhož cyklu České televize Já, ošetřovatelka (2004) o situaci v zařízeních sociální péče a klecových lůžkách žádnou zákonodárnou smršť, ani celospolečenskou diskusi bohužel nevyvolal. 

[2] Právní anabáze zdravotnických povolání terapeut a specialista tradiční čínské medicíny zavedené a zrušené doslova do roka a do dne je toho důkazem.

[3] Existují ale i názory vymezující se proti biomedicínskému modelu – viz CHANG, L., LIM, J.C.J. Traditional Chinese Medicine Physicians’ Insights into Interprofessional Tensions between Traditional Chinese Medicine and Biomedicine: A Critical Perspective. In: Health Communication [online]. 2017 [cit. 04.10.2018]. DOI: 10.1080/10410236.2017.1405478

[4] ZoLS výslovně uvádí  odpovědnost za poskytnutí informace nebo rady, která je již obsažená v § 2950 NOZ. Je otázka, jak se bude v případných sporech posuzovat úplnost nebo správnost poskytnuté rady. Znamená to, že poskytovatel léčitelských služeb musí mít vše doslova zapsáno v dokumentaci? Jsou nároky na léčitelskou dokumentaci implicitně vyšší než na nedávnou zjednodušenou dokumentaci lékařskou? A jak se bude postupovat v případě, že informace byly klientovi sděleny v okamžiku, kdy poskytovatel byl tzv. napojen např. channellingem? A co případy, kdy channelling  probíhá u osoby, která shodou okolností není duchovní ve smyslu profesním, ale ve vyšším  (esoterickém) smyslu slova?

[5] KRIŠTOFÍKOVÁ, L. Pokuty a kontrolní hlášení. In: Wolters Kluwer. 2019

Napsat komentář