NSS se opět vyjádřil k aplikaci § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění

By | 28/01/2020

 

V aktualitě ze dne 26. 12. 2019 jsme na těchto stránkách informovali o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ads 394/2019-105, v němž NSS vyložil některé podmínky aplikace ustanovení § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění (ZVZP), a to konkrétně jak je třeba rozumět podmínce „jediné možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce“.

Ve svém nynějším rozhodnutí ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 5 Ads 228/2019 – 81, se NSS opět výkladem této podmínky zabýval, přičemž dospěl k následujícímu závěru:

„S ohledem na právo na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny základních práv a svobod, které zahrnuje i právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění, je nutné podmínku „jediné možnosti léčby z hlediska zdravotního stavu“ [ad (iii)] považovat za splněnou i tehdy, pokud má pojištěnec k dispozici jiný hrazený léčebný přípravek, který je však prokazatelně podstatně méně účinný a ve výsledku pro něho reálně nepředstavuje srovnatelnou léčebnou alternativu. (V současné době jsou z tohoto rozhodnutí zveřejněny pouze právní věty.)

NSS tímto rozhodnutím navázal a potvrdil svůj předchozí názor na tuto problematiku. „Propacientský“ přístup je zřejmý. Nicméně, extenzivní rozšiřování případů, jež lze subsumovat pod § 16 ZVZP může odporovat požadavku na zachování stability fungování systému veřejného zdravotního pojištění, jak současně NSS připomíná – aplikace § 16 ZVZP nesmí sloužit k prolomení principů systému veřejného zdravotního pojištění, tedy aby úhrada jinak nehrazené zdravotní služby nemohla reálně narušit stabilitu systému veřejného zdravotního pojištění.