Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 1904/2021 opětovně řešil problematiku stanovení výše náhrady za péči o nesoběstačného poškozeného poskytovanou rodinnými příslušníky nad rámec běžné rodinné spolupráce a solidarity.
Důležité je zmínit, že Nejvyšší soud v rozhodnutí vyšel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 664/19, kterým Ústavní soud odmítl určit výše náhrady za péči o nesoběstačného poškozeného poskytovanou rodinnými příslušníky na základě minimální mzdy a přiklonil se k závěru, že při úvaze o výši nároku je vhodné využít k ocenění hodnoty ošetřovatelské péče o příbuzného úpravu odměny přiznávané pracovníkům poskytujícím pečovatelskou službu podle vyhlášky č. 505/2006 Sb.
Tuto úvahu Ústavního soudu Nejvyšší soud nyní prohloubil v tom smyslu, že: „Úvaha soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. o kompenzaci za péči poskytovanou blízkou osobou odvíjející se od úplaty, jíž by konkrétní poškozená osoba musela platit za zajištění potřebné péče profesionální pečovatelské službě, by tedy měla být podložena alespoň rámcovým zjištěním úkonů ve smyslu výčtu ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., které si nad rámec běžné rodinné solidarity žádá péče o konkrétního poškozeného, jejich časové náročnosti a ceny, kterou by si za jejich provedení v daném místě a čase účtovala pečovatelská služba.
Jinak vyjádřeno, lze vyjít z předpokládatelného přibližného obsahu eventuální smlouvy mezi poškozeným a poskytovatelem služby ve smyslu § 75 zákona č. 108/2006 Sb. a na ni navazujícího vyúčtování. Jedním z příhodných vodítek přitom mohou být i ceníky služeb, jimiž pečovatelské služby deklarují svou nabídku a stanoví výši úplaty požadované za jednotlivé úkony. Volná úvaha soudu pak dává mimoto prostor pro zohlednění případných dalších specifik poskytované péči, jejichž opomenutí by mohlo činit přiznanou sumu neadekvátní.“
Právní věta tohoto rozhodnutí zní následovně:
„Při úvaze o výši náhrady, která náleží nesoběstačnému poškozenému za osobní péči (§ 449 odst. 1, 3 obč. zák.) poskytovanou mu rodinnými příslušníky nad rámec běžné rodinné spolupráce a solidarity, vychází soud ze zjištění o rozsahu potřebných pečovatelských úkonů, jejich časové náročnosti a z úplaty, která by za ně byla patrně účtována pečovatelskými službami podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. a kterou nepokrývá účelově poskytovaný příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb.“
Rozsudek je dostupný zde.