Dne 18. února 2025 byla ve Sbírce zákonů vyhlášena dlouho očekávaná novela na pomezí sociálních a zdravotních služeb (zákon č. 38/2025 Sb.). Tato novela mění hned několik klíčových právních předpisů:
- zákon o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.);
- zákon o zdravotních službách (č. 372/2011 Sb.);
- zákon o veřejném zdravotním pojištění (č. 48/1997 Sb.).
Nejzásadnější novinkou je zavedení tzv. sociálně-zdravotních služeb (§ 36 zákona o sociálních službách), tedy služeb, které koordinovaně propojují sociální a zdravotní péči pro osoby, jejichž stav vyžaduje obojí zároveň.
Na tento pojem navazuje také nový druh lůžkové péče – tzv. sociálně-zdravotní lůžková péče (§ 9 odst. 2 písm. e) zákona o zdravotních službách). Jde o další stupeň dlouhodobé péče pro pacienty, kteří vyžadují pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb.
Do této kategorie spadají pacienti, kterým je možné poskytovat zdravotní služby i v rámci zařízení sociálních služeb. Zákonodárce tyto poskytovatele typově uvádí.[1] Tento krok jasně ukazuje snahu zákonodárce přesunout významnou část dlouhodobé lůžkové péče do sektoru sociálních služeb, a tím zároveň odlehčit systému veřejného zdravotního pojištění.
Další významné body novely v rámci poskytování zdravotních služeb jsou:
1) Poskytování sociálně-zdravotních služeb na základě oprávnění
Do účinnosti novely bylo možné poskytovat zdravotní služby v zařízeních sociálních služeb i bez oprávnění od krajského úřadu. To se nyní mění – nově bude získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb povinné.
Poskytovatelé se tak již nevyhnou například požadavkům na personální zabezpečení zdravotních služeb dle vyhlášky č. 99/2012 Sb. Jelikož se formálně stanou poskytovateli zdravotních služeb, bude je možné také sankcionovat podle zákona o zdravotních službách, což dříve nebylo možné.
Důvodová zpráva navíc uvádí další nové povinnosti, které se poskytovatelů sociálních služeb budou týkat. [2]
2) Omezení zneužívání dlouhodobé lůžkové péče
Od 1. ledna 2029 dochází ke zrušení druhu sociálních služeb poskytovaných ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče (§ 52 zákona o sociálních službách).
Cíl? Postupné nahrazení dlouhodobé lůžkové péče sociálně-zdravotními službami – buď v rámci pobytových služeb, nebo prostřednictvím nově definované sociálně-zdravotní lůžkové péče.
Transformace bude financována z Národního plánu obnovy, který podpoří modernizaci a rozvoj sociální infrastruktury včetně nízkoemisních vozidel pro sociální služby.
Jako jeden z hlavních argumentů zákonodárce v důvodové zprávě uvádí snahu o úsporu pro zdravotní systém. Přenesením této odpovědnosti na sociální systém chce stát ušetřit až 200 milionů Kč ročně.[3]
Změna se dotýká i zákona o veřejném zdravotním pojištění. Od 1. ledna 2029 bude hrazení dlouhodobé lůžkové péče nad 90 dnů možné pouze se souhlasem zdravotní pojišťovny (§ 22b zákona o veřejném zdravotním pojištění).
3) Nový režim tzv. zvláštních smluv se zdravotní pojišťovnou
Dosud mohli poskytovatelé pobytových sociálních služeb uzavírat tzv. zvláštní smlouvy se zdravotní pojišťovnou, které jim dávaly značné výhody – například znemožňovaly vypovězení smlouvy ze strany zdravotní pojišťovny i při zřejmých pochybeních.
Nově budou poskytovatelé uzavírat standardní smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Výjimku tvoří případy, kdy poskytovatel výslovně požádá o uzavření tzv. zvláštní smlouvy (§ 17a zákona o veřejném zdravotním pojištění). V takovém případě bude zdravotní pojišťovna povinna smlouvu s poskytovatelem uzavřít. Pokud však poskytovatel smlouvu poruší, může pojišťovna její opětovné uzavření odmítnout až na tři roky.
4) Rozšíření výjimky z povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků
Zdravotničtí pracovníci mohou nově sdílet údaje o zdravotním stavu pacientů se sociálními pracovníky a pracovníky v sociálních službách.
Sdílení je povoleno v nezbytném rozsahu a pouze pro účely poskytování sociálně-zdravotních služeb. Tato změna není porušením povinné mlčenlivosti (§ 51 odst. 2 písm. e) zákona o zdravotních službách).
Důvodovou zprávu k předmětné novele naleznete zde.
[1] Tento typ služeb lze poskytovat v centrech denních služeb, denních stacionářích, týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem, centrech duševního zdraví nebo v zařízeních odlehčovacích služeb (§ 36 odst. 2 zákona o sociálních službách).
[2] Jedná se například o povinnost:
- a) předat jiným poskytovatelům zdravotních služeb nebo poskytovatelům sociálních služeb potřebné informace o zdravotním stavu pacienta nezbytné k zajištění návaznosti dalších zdravotních a sociálních služeb;
- b) zajistit, aby byli jejich klienti (pacienti) seznámeni se svými právy a povinnostmi při poskytování zdravotních služeb;
- c) umožnit klientům (pacientům) výkon jejich práva vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele nebo zdravotnického pracovníka, než který mu poskytuje zdravotní služby;
- d) přijímat stížnosti klientů (pacientů) proti jejich postupu při poskytování zdravotních služeb.
[3] Z důvodové zprávy:
Při vyčíslení hospitalizací z jiných než zdravotních důvodů na cca 15 až 20 % ošetřovacích dnů dlouhodobé lůžkové péče, kterých je napříč systémem veřejného zdravotního pojištění uznáno a uhrazeno 1.2 milionu ročně, je možné předejít tímto opatřením významné části z cca 200 tisíc ošetřovacích dnů dlouhodobé lůžkové péče (obdobně v roce 2022 bylo vykázáno celkem 207 tisíc dnů hospitalizace přesahujících 90. den dané hospitalizace); při úhradě za ošetřovací den dlouhodobé lůžkové péče ve výši průměrně cca 2500 Kč a při předpokladu, že ambulantní péče nebo péče ve vlastním sociálním prostředí odpovídající potřebám pojištěnce by v průměru stála cca polovinu, tak lze dosáhnout zvýšení efektivity péče o tyto pojištěnce až o cca 200 mil. Kč ročně a současně uvolnit lůžka dlouhodobé péče pro pojištěnce, kteří jsou pro tuto péči objektivně indikováni.