Minulý týden bylo zveřejněno rozhodnutí NS ČR č.j. 25 Cdo 455/2022, ve kterém se NS obšírně zabývá různými aspekty Metodiky, včetně její závaznosti. Jde z mého pohledu o dosud nejobsáhlejší rozhodnutí, které se dotýká zejména:
- závaznosti Metodiky – 13. Za účelem stanovení přiměřené náhrady soudní praxe od roku 2014 využívá k výkladu§ 2958 o. z. nezávaznou pomůcku označenou jako Metodika k náhradě nemajetkové újmyna zdraví, jejíž základní zásady byly publikovány pod č. 63/2014 Sb. rozh. obč. a která je zveřejněna na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Ostatně i důvodová
zpráva k § 2958 o. z. připouští, aby si soudní praxe vytvořila vlastní podrobnější pravidla,
kterými eliminuje dopady odstranění relativně exaktního podzákonného předpisu. Metodika
pro oblast odčinění bolestí zčásti využívá dosavadní etiologicky pojatý systém užitý vyhláškou
č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, zejména pro
podrobně rozpracovanou klasifikaci bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů
či částí těla a vyjadřující míru bolesti jako tělesného a duševního strádání v souvislosti
se zásahy do zdraví. Podkladem pro stanovení výše náhrady za bolest je zpravidla posudek
znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při
újmách na zdraví (viz vyhláška č. 505/2020 Sb.; do 31. 12. 2020 odvětví stanovení
nemateriální újmy na zdraví, viz vyhláška č. 123/2015 Sb., zrušená ustanovením § 49 bodu 11
zákona č. 254/2019 Sb.). Pouze v jednoduchých případech se lze spokojit s odborným
vyjádřením lékaře. Účelem posudku znalce, který disponuje příslušnou specializací, osvědčil
k tomu potřebné znalosti a byl pro uvedený obor zapsán do seznamu znalců, je vytvořit pro
soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující
příslušný odborný lékařský závěr (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017,
sp. zn. 8 Tdo 190/2017, publikované pod č. 39/2018 Sb. rozh. tr.).
2. úlohy znalce při vyčíslení částky náhrady – Mechanické převzetí závěrů znalce o částce náhrady
za ztížení společenského uplatnění (a rovněž tak bolest) podle Metodiky je nesprávným
použitím této Metodiky soudem a vede k nesprávné aplikaci § 2958 o. z. (viz rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2843/2020). Způsob použití Metodiky
znalcem je tedy součástí právního posouzení věci, a proto jeho konečné posouzení přísluší
soudu.
3. okamžiku vzniku bolesti – 17. Podle Metodiky může bolest vznikat jak při samotné škodní události, tak při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví. Posuzující lékař vychází ze zdravotnické
dokumentace a hodnotí samostatně každý bolestivý stav, který je v příčinné souvislosti
se škodní událostí, přičemž pouze první operace u zlomenin a uzavřených poranění kostí
či jiných systémů organismu se hodnotí jako otevřená rána (součást bolesti utrpěné při škodní
události). Případné další operace či jiné obdobné invazivní zákroky se hodnotí samostatně
podle položek, které odpovídají charakteru zásahu při prováděném výkonu (viz preambule
Metodiky, bod VI. Hodnocení bolesti). Zde je třeba zdůraznit, že samostatně se nehodnotí
jakékoli invazivní zákroky (tj. zákroky, při nichž zdravotnické nástroje a přístroje pronikají
do lidského organismu), ale pouze další invazivní zákroky obdobné operacím, tedy invazivní
zákroky vyšší intenzity. Rozhodně se tedy neodškodňuje „každý řez skalpelem či průnik
lékařského nástroje do těla pacienta“. Ostatně to by v praxi zpravidla nebylo ani možné, neboť
zdravotní dokumentace často ani všechny tyto úkony nezaznamenává.
4. možnosti analogického použití jiných položek – 18. Chybí-li v přehledu bolesti pro některý typ poškození výslovná položka, použije se pro účely bodového ohodnocení položka, která se svou povahou a závažností nejvíce blíží příslušnému poškození (analogické použití). Pro zjištění výsledné hodnoty se sčítají body z jednotlivých bolestivých stavů a v jejich rámci i z jednotlivých položek.
5. ohodnocení bolesti při vniknutí cizího tělesa do těla -21. Závažnější je argument, že položky zahrnující cizí předmět v lidském těle (T 170, T 172, T 173, T 180, T 1810 a T 1820) byly bezpochyby bodově nastaveny na bolest, kterou způsobí cizí předmět, který je při nehodovém ději vražen násilím do lidského těla (prorazí tepnu, uvízne v dýchacím ústrojí nebo v břišní dutině), obvykle za plného vědomí
poškozeného. Je třeba připustit, že je nepochybně rozdíl mezi primárním poraněním (např.
násilným proniknutím cizího tělesa do lidského organismu při původním úrazu) a šetrnou
aplikací medicínských nástrojů pod lékařskou kontrolou, ve sterilním prostředí a s využitím
analgetik, sedativ či jiných prostředků zmírňujících bolestivost. Bolest spojená s vražením
cizího předmětu do dýchacího ústrojí je nesouměřitelná s bolestí způsobenou při zasunutí
dýchací trubice, obdobné platí pro nasogastrickou sondu a močový katetr.
….
22. Na druhé straně dovolací soud považuje za přiléhavou argumentaci, k níž se ve svých
znaleckých posudcích kloní znalci MUDr. Eva Matějů, Ph.D., MUDr. Igor Fargaš
a MUDr. Vladimír Kolařík (jakož i další znalci, jak je Nejvyššímu soudu známo z jeho
rozhodovací činnosti, z odborné literatury a z příspěvků na odborných medicínsko-právních
kolokviích). Podle těchto názorů by měly být bolestivé invazivní zákroky i léčebné úkony
významně zasahující do integrity lidského organismu a měnící jeho aktuální stav, pocity
a biochemickou rovnováhu zásadně samostatně ohodnoceny a odškodněny. Je nepochybné,
že určitá zranění se zhojí bez použití invazivních zákroků, zatímco u jiných jsou invazivní
zákroky nutné, a je tedy na místě mezi těmito případy rozlišovat.
23. V úvahu připadá (analogické) použití položek pro jednotlivé léčebné zákroky. Shora
uvedený problém nepřiměřenosti užití položek pro léčebné zákroky se jeví řešitelný některými
znalci uplatňovaným postupem, jímž jsou tyto léčebné zákroky ohodnocovány jen určitým
podílem počtu bodů dle příslušných položek (např. jednou polovinou), a z tohoto důvodu
dovolací soud též pokládá za přiléhavější označit takovéto použití položek Metodiky
za analogické a nikoli přímé. Otázka, do jaké míry je bolest primárního zranění srovnatelná
s bolestí způsobenou léčebnými zákroky, je ovšem otázkou v základu skutkovou (odbornou),
k jejímuž zodpovězení by měl mít soud podklady v odborném posouzení lékaře; nepokládá-li
soud za dostatečně přesvědčivé posouzení znalce z odvětví hodnocení míry bolesti
a funkčních schopností při újmách na zdraví (stanovení nemateriální újmy na zdraví),
případně nepodaří-li se mu odstranit rozpor mezi více znalci z tohoto odvětví, měl doplnit
dokazování znaleckým posudkem (odborným vyjádřením) lékaře vhodné specializace (znalce
nebo konzultanta), tedy v případě anestezie a intubace nejspíše anesteziologa, v případě
nasogastrické sondy gastroenterologa a v případě močového katetru urologa.
6. problematiky mimořádných okolností – 24. Vyskytly-li se při ošetření a léčbě poškozeného mimořádné okolnosti (byť způsobené jeho zdravotními predispozicemi), které vedly k prodloužení léčby a zvýšily bolestivost zranění nebo jeho léčby, musí je soud ve svém konečném rozhodnutí vzít na zřetel (například navýšením v rozsahu zpravidla nejvýše 20 % v případě komplikací a náročnějšího způsobu
léčby). Nedávalo by totiž dost dobrý smysl, aby se osobám s totožným zraněním dostalo
stejného odškodnění, ačkoli jedna z nich by se například léčila standardním postupem
a k jejímu uzdravení by došlo po čtyřech týdnech, zatímco druhá by musela podstoupit léčbu,
která by trvala déle a byla bolestivější (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020).