Nový zákon o zdravotních službách, který nabyl účinnosti dne 1.4.2012, spojuje s pojmem neodkladná péče některé podstatné právní důsledky, které mají vliv na vztah mezi pacientem a lékařem. Zejména se jedná o to, že v případě tzv. neodkladné péče může lékař či jiný zdravotnický pracovník poskytovat zdravotní péči i bez informovaného souhlasu.
Jak již bylo na těchto stránkách diskutováno, může současná problematická právní úprava souhlasu s poskytováním zdravotních služeb u nezletilých vést v praxi k tomu, že bude snaha u nezletilých o „zneodkladnění“ péče tak, aby nemusel být vyžadován informovaný souhlas. To s sebou ovšem nese určitá rizika. Asi největším je skutečnost, že vymezení a následný výklad tohoto právního termínu je poněkud neurčitý a vágní. V praxi bude také problematické, že zákon o zdravotních službách v §5 užívá současně i pojmu akutní péče, jehož definiční znaky jsou v mnoha ohledech podobné, nicméně v případě poskytování akutní péče je informovaný souhlas vyžadován – v případě, že by nebyl poskytnut, jednalo by se o péči non lege artis.
Zákon definuje neodkladnou a akutní péči v ustanovení § 5 následujícím způsobem:
neodkladná péče – „účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí“;
akutní péče – „účelem je odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu nebo snížení rizika vážného zhoršení zdravotního stavu tak, aby byly včas zjištěny skutečnosti nutné pro stanovení nebo změnu individuálního léčebného postupu nebo aby se pacient nedostal do stavu, ve kterém by ohrozil sebe nebo své okolí“.
Vzhledem k uvedenému znění lze vážně pochybovat o tom, zda je možné jednoznačným způsobem rozlišit neodkladnou a akutní péči. Zde ponechávám prostor k diskusi, neboť mi přijde hranice mezi těmito pojmy jako krajně nepřehledná.
Dále k zamyšlení nabádá problematická interpretace textu „omezení vzniku náhlých stavů, které způsobují náhlou nebo intenzivní bolest,“ přičemž pokud se jedná o bolest náhlou, nemusí se jednat ani o bolest intenzivní. Podobně pak i dikce „zamezení vážného poškození zdraví“ nabízí možnosti k poskytování péče pro nezletilé bez souhlasu.
A k doplnění je třeba ještě brát v úvahu Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, která v čl. 8 stanoví, že „pokud v situacích nouze nelze získat příslušný souhlas, jakýkoliv nutný lékařský zákrok lze provést neprodleně, pokud je nezbytný pro prospěch zdraví dotyčné osoby.“
Je potom znění tohoto článku širší než interpretace neodkladné péče podle zákona o zdravotních službách?
Jaký je v tomto případě interpretační rámec jednotlivých pojmů a jaká bude aplikace? Zdá se, že hranice je nejistá…
Tak jen několik poznámek:
1) bylo by chybou v důsledku špané úpravy souhlasu u nezletilých „zneodkladňovat“ běžnou péči – spíše by bylo vhodné jít cestou změny ustanovení o souhlasech než změnou kvalifikace druhu poskytované péče;
2) souhlasím s tím, že hranice mezi neodkladnou a akutní péčí může být v mhoha případech nejistá;
3) nejsem si jist, zda Úmluva definuje možnost zákroku bez souhlasu šířeji. Ač se ze spojení „zákrok nezbytný pro prospěch zdraví dotyčné osoby“ zdá, že by tak být mohlo, je nutno toto spojení vždy vykládat v souvislosti s první větou – tj. tato alternativa může nastat pouze v případě nouze.