Nejvyšší soud se vyjadřoval k účelnosti vynaložení nákladů spojených s péčí o zdraví poškozeného

By | 27/01/2023

Nejvyšší soud posuzoval ve svém rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2726/2020 ze dne 27. 10. 2021 problematiku účelnosti vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví poškozeného.

Skutkově šlo o případ, v němž se zdravotní pojišťovna domáhala na základě § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění náhrady nákladů na hrazené zdravotní služby vynaložené na péči o zdraví poškozeného v důsledku protiprávního jednání škůdce. Protiprávní jednání škůdce spočívalo v tom, že při jízdě na kole odbočoval v nepřehledném místě na účelovou komunikaci, kde šlo očekávat pohyb chodců, přičemž nepřizpůsobil svou jízdu možnému pohybu chodců a srazil poškozeného, který utrpěl zranění horní končetiny. V době střetu byl poškozený pod vlivem alkoholu.

V podaném dovolání žalobce mj. namítal, že odvolací soud nesprávně posoudil příčinnou souvislost mezi následnou péčí o poškozeného a jeho protiprávním jednáním s tím, že náklady vynaložené zdravotní pojišťovnou na následnou péči o poškozeného nebyly účelné a nutné, neboť byly vynaloženy proto, že poškozený nespolupracoval při ambulantní péči a rehabilitaci. Podle znalce byla hospitalizace poškozeného sociální a nikoli nutně léčebná.

Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným pro řešení otázky příčinné souvislosti mezi náklady vynaloženými žalobkyní na následnou léčbu poškozeného a protiprávním jednáním žalovaného.

V rámci právního posouzení pak Nejvyšší soud dospěl k následujícímu závěru:

Škůdce však neodpovídá za následky, zapříčiněné neochotou nebo nezájmem poškozeného o řádnou péči. Mezi hospitalizací, poskytnutou poškozenému proto, že není ochoten se podrobit ambulantní péči, ač mu v tom nebrání objektivní okolnosti, a protiprávním jednáním škůdce chybí vztah příčiny a následku, neboť byl přerušen vědomým odmítnutím péče poškozeným…

Ze skutkových zjištění nalézacích soudů … vyplývá, že následná péče v době od 1. 9. 2014 do 17. 10. 2014 byla poškozenému poskytnuta proto, že nespolupracoval při rehabilitaci a bylo zřejmé, že by ambulantní léčbu (jež by jinak byla zcela dostačující) nedodržoval, aniž by bylo prokázáno, že by mu v tom bránily objektivní důvody. Jedná se o okolnosti ve smyslu § 2918 o. z., které zvyšují rozsah újmy a přičítají se poškozenému.“

Se závěry Nejvyššího soudu se lze obecně ztotožnit, nicméně je třeba vždy pamatovat na skutečnost, že poškozený jako pacient má, s ohledem na respekt k autonomii vůle a sebeurčení, právo rozhodnout se, pro jakou zdravotní péči vysloví informovaný souhlas při existenci více alternativ. Ne vždy pak podle mého názoru bude moci být v tomto ohledu rozhodnuto, že určité náklady na zdravotní péči nelze škůdci přičíst z důvodu, že poškozeným zvolená alternativní péče je dražší než jiná levnější, i když jsou obě z medicínského hlediska rovnocenné a účelné, avšak například s odlišným léčebným průběhem.

Rozhodnutí je dostupné zde.