Na prosincovém jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu byla schválena právní věta rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1313/2023, které se mj. zabývalo i problematikou nároků spadajících do kategorie tzv. dalších nemajetkových újem podle ustanovení § 2958 občanského zákoníku.
Z hlediska skutkového šlo o případ, v němž poškozený ve věku 87 let utrpěl při dopravní nehodě těžká poranění, která jej na více než sedm měsíců upoutala na lůžko, a vzhledem k vysokému věku a závažnému předchorobí se jeho léčba neodbývala běžným způsobem, pročež vývoj zdravotního stavu v celém komplexu představoval pro poškozeného abnormální zátěž, kterou jeho organismus nezvládl a zemřel.
Dovolání bylo přípustné pro právní otázku rozlišení bolesti a další nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku.
Ve vztahu ke kategorii dalších nemajetkových újem Nejvyšší soud zejména uvedl: „Nesprávný je též závěr odvolacího soudu, že popsané okolnosti bez dalšího spadají pod pojem bolestného, neboť šlo o přechodné obtíže. To platí v případě obvyklého průběhu léčby, kdy se zdravotní stav zlepší a tyto obtíže pominou, nikoliv v případě, kdy souhrn primárního zranění v souvislosti s nastalými komplikacemi končí smrtí poškozeného; pak nelze hovořit o dočasnosti obtíží ve smyslu přechodnosti, nýbrž o jejich definitivním negativním ovlivnění zdravotního stavu. Poškozený byl z nemocnice propuštěn po čtyřech měsících, avšak pro naprostou závislost na péči třetích osob byl umístěn v ústavu a zemřel zhruba po sedmi měsících od dopravní nehody. To je pro zranitelného člověka, který byl ve vysokém věku natrvalo vytržen z navyklého životního prostředí a sklonek života strávil marným bojem s narůstajícím množstvím různých obtíží, jež vedly i ke znásobení jeho dosavadních nemocí a omezení, nepochybně citelným zásahem do základního lidského práva na zdraví (§ 81 odst. 2 o. z.), který je třeba zohlednit. I když žaloba ohledně tohoto nároku poukazuje též na okolnosti, které spadají pod dílčí nárok na náhradu za bolest (délka a komplikace léčení), je součástí skutkového vymezení i tzv. devastace zbytku života, která za shora popsaných okolností zakládá nárok na náhradu další nemajetkové újmy podle § 2958 o. z.“
Právní věta rozsudku byla schválena v tomto znění:
„Zásah do základního lidského práva na ochranu zdraví spočívající v tzv. devastaci zbytku života člověka vysokého věku, který byl úrazem natrvalo vytržen z navyklého životního prostředí a sklonek života strávil ve zdravotnických zařízeních marným bojem s narůstajícím množstvím různých obtíží, jež vedly i ke znásobení dosavadních nemocí a omezení, je odčinitelný náhradou další nemajetkové újmy podle § 2958 o. z.“
Nejvyšší soud tedy ve zdejším případě považoval za další nemajetkové újmy takový stav, který spočíval v devastaci zbytku života člověka vysokého věku, který byl úrazem natrvalo vytržen z navyklého životního prostředí a sklonek života strávil ve zdravotnických zařízeních marným bojem s narůstajícím množstvím různých obtíží, jež vedly i ke znásobení jeho dosavadních nemocí a omezení. Podle Nejvyššího soudu tak v případě dalších nemajetkových újem nejde o zásahy, které spočívají v přechodné bolesti (v takovém případě by vznikl nárok na bolestné) nebo ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru (nárok na ztížení společenského uplatnění). Tato kategorie naopak vyjadřuje nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací.
Je však otázkou, zda se v tomto případě jedná o zásah do základního lidského práva na zdraví, jak uvádí Nejvyšší soud, nebo spíše o zásah do jiné složky práva na ochranu osobnosti, zde typicky práva do soukromí, i v podobě omezení rodinných a společenských vztahů. K tomuto významu kategorie dalších nemajetkových újem viz např. T. Doležal v MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894-3081. Praha: Leges, 2018. ISBN 9788075021991, s. 1004, m. č. 58.
Rozsudek Nejvyššího soudu je dostupný zde.