Na listopadovém jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu byly přijaty právní věty mj. k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020, který opětovně rekapituloval postup při určování výše náhrady za nemajetkovou újmu na zdraví, nyní konkrétně ve vztahu k bolestnému, a to ve smyslu Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví.
Právní věty zní takto:
„Při stanovení výše náhrady za bolest je výklad § 2958 o. z. založený na posouzení podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví způsobilým a vhodným přístupem k naplnění zákonného principu slušnosti (§ 2958 věta druhá o. z.) i požadavku legitimního očekávání (§ 13 o. z.).
Soud k objektivizaci bolestného zpravidla na základě posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, zjistí bodové hodnocení bolesti stanovené podle části B této metodiky. Pro určení výše náhrady výsledný bodový součet vynásobí částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu, která činí jedno procento hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok (vznikla bolest). Tím soud vyčíslí základní náhradu, kterou do výsledné podoby zpravidla upraví zvýšením či snížením (modifikací) podle konkrétních okolností případu s využitím zákonem stanovených (§ 2957 o. z.) a soudní praxí dovozených hledisek.“
Rozsudek je dostupný zde.