Relativně nedávno vydal Nejvyšší soud dvě zajímavá rozhodnutí (sp. zn. 30 Cdo 3598/2014 a 30 Cdo 5027/2014 z 15. 6. 2016) ve věcech, které se týkaly domácích porodů. V principu se nejednalo o rozhodnutí, která by se sama zabývala případy domácích porodů, ale o případy, kdy si žalobkyně stěžovaly na to, že stát nepřijal patřičnou legislativu ve věci domácích porodů a žádaly zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem státu, který spatřovaly v tom, že stát brání porodním asistentkám v poskytování péče u porodu doma, nezajišťuje péči u porodu doma a nepřijal legislativu, která by porod doma umožňovala.
V obou rozhodnutích Nejvyšší soud konstatoval, že
„… stát neodpovídá za žalobkyní tvrzenou újmu, neboť v posuzovaném případě nebyl ze strany státních orgánů shledán nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 OdpŠk, ani postup porušující unijní právo.
Dovolací soud nemohl přehlédnout, že žalobkyní uplatňovaná odpovědnost státu za újmu je vedena snahou o prosazení změn v politice zdravotní péče v oblasti porodnictví a změny v přístupu společnosti k domácím porodům a poměrům v porodnictví jako takovému. Ačkoliv si je dovolací soud vědom toho, že tato problematika by měla být předmětem veřejné diskuze, nelze než uzavřít, že tato diskuze nemůže být iniciována a podněcována prostřednictvím soudního přezkumu, neboť úkolem soudů není hledat řešení obecných společenských a politických otázek.“
Rozhodnutí je zajímavé z mnoha důvodů a proto jeto text přikládám.
Rozsudek dovolacího soudu [PDF]