Nejvyšší soud a domácí porody

Relativně nedávno vydal Nejvyšší soud dvě zajímavá rozhodnutí  (sp. zn.  30 Cdo 3598/2014 a 30 Cdo 5027/2014 z 15. 6. 2016) ve věcech, které se týkaly domácích porodů. V principu se nejednalo o rozhodnutí, která by se sama zabývala případy domácích porodů, ale o případy, kdy si žalobkyně stěžovaly na to, že stát nepřijal patřičnou legislativu ve věci domácích porodů a žádaly  zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem státu, který spatřovaly v tom, že stát brání porodním asistentkám v poskytování péče u porodu doma, nezajišťuje péči u porodu doma a  nepřijal legislativu, která by porod doma umožňovala.

V obou rozhodnutích Nejvyšší soud konstatoval, že

„… stát neodpovídá za žalobkyní tvrzenou újmu, neboť v posuzovaném případě nebyl ze strany státních orgánů shledán nesprávný  úřední  postup  ve  smyslu  ustanovení  §  13  OdpŠk, ani postup porušující unijní právo.

Dovolací soud nemohl  přehlédnout,  že  žalobkyní  uplatňovaná  odpovědnost  státu za újmu je vedena snahou o prosazení změn v politice zdravotní péče v oblasti porodnictví a změny v přístupu společnosti k domácím porodům a poměrům v porodnictví jako takovému. Ačkoliv si je dovolací soud vědom toho, že tato problematika by měla být předmětem veřejné diskuze, nelze než  uzavřít, že tato diskuze nemůže být iniciována a podněcována prostřednictvím soudního přezkumu, neboť úkolem soudů není hledat řešení obecných společenských a politických otázek.“

Rozhodnutí je zajímavé z mnoha důvodů a proto jeto text přikládám.

Rozsudek dovolacího soudu [PDF]