Mateřství/. Návrh přesto však o náhradním mateřství hovoří. A to v ustanovení § 751, které upravuje osvojení mezi příbuznými, kde se praví, že osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To ovšem neplatí v případě náhradního mateřství. Návrh tedy počítá s tím, že i „objednatelka“- tj. poskytovatelka biologického materiálu si bude muset následně dítě osvojit.
Ačkoliv v řadě států světa je surogační mateřství podrobně upraveno, přesto někdy vznikají problémy s následným předáním narozeného potomka. Tak se tomu nedávno stalo i ve Velké Británii, která má institut náhradního mateřství velmi podrobně upraven. V aktuální kauze se náhradní matka finálně rozhodla, že narozeného potomka objednatelům nevydá blíže viz. http://www.bioedge.org/index.php/bioethics/bioethics_article/9383/