V nálezu III. ÚS 150/25 ze dne 22. srpna 2025 se Ústavní soud zabýval případem, v němž byla novorozenému dítěti způsobena nemajetkové újma v důsledku zanedbání péče ze strany jeho rodičů. Náhrada nemajetkové újmy byla požadována v rámci adhezního řízení.
Jednání rodičů vůči poškozenému dítěti konkrétně spočívalo v tom, že: „…o stěžovatelku nepečovali, nezajistili jí potřebnou lékařskou péči, nevyhledali odbornou pomoc z důvodu neprospívání dítěte, nevěnovali jí dostatečnou pozornost, nerehabilitovali s ní, nevytvořili stimulující prostředí pro psychomotorický vývoj, nezajistili pro ni vyhovující prostředí a nezajistili jí adekvátní výživu, což mělo za následek podvýživu stěžovatelky a její hospitalizaci na dětském oddělení městské nemocnice v zanedbaném stavu, s hmotností 5,150 g a s výrazně opožděným psychomotorickým vývojem.“
Současně však bylo zjištěno, že poškozené dítě trpí atrofií mozku a epilepsií, a to pravděpodobně v důsledku přítomnosti vzácné genové mutace (a nikoliv jednání rodičů), se kterou souvisí problémy s výživou a těžká mentální retardace.
Ústavní soud se v nálezu zabýval jednak ze strany stěžovatelky uplatněným nárokem na náhradu ztížení společenského uplatnění (ZSÚ) a jednak nárokem na náhradu další nemajetkové újmy.
Ad ZSÚ: Významná zde byla úvaha ÚS, že i když škůdce nemůže odpovídat za negativní následky raritního genetického onemocnění poškozeného dítěte, může ovšem odpovídat za další zhoršení jeho nepříznivého stavu způsobené jeho protiprávním jednáním:
„29. Skutečnost, že vedlejší účastník nemůže nést právní odpovědnost za genetickou mutaci stěžovatelky, není sporná. Tento závěr však sám o sobě nevylučuje odpovědnost vedlejšího účastníka za jednání, které mohlo její nepříznivý stav ještě zhoršit – slovy zákona „překážet“ její lepší budoucnosti. Ta je sice zásadně ovlivněna vážnou zdravotní poruchou, ale nelze uzavřít, že již nezáleží na tom, zda její stav nemohl být i v rámci jejího onemocnění příznivější, zejména ohledně schopnosti výkonu a kvality běžných životních úkonů.“
Tím spíše u těžce zdravotně postižených osob: „Pokroky ve stavu stěžovatelky nelze hodnotit měřítky zdravých dětí. Pro život osob postižených genetickými poruchami má zvládnutí či kvalita každého životního úkonu či motorické dovednosti logicky vyšší význam, který nelze zpochybnit jen proto, že u osob takto nepostižených by se jednalo o zanedbatelný rozsah. S ohledem na stěžovatelčino postižení lze i drobný pokrok vnímat jako významné zlepšení jejího stavu.“
Ad další nemajetková újma: Na tomto místě ÚS zcela jasně po vzoru doktríny (Doležal, T., Melzer, F. § 2958 in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX, § 2894 -3081. Praha: Leges, 2018) uvedl, že v rámci kategorie dalších nemajetkových újem lze odčinit i zpomalení duševního vývoje:
„…Obecné soudy nevzaly v úvahu jednání vedlejšího účastníka, které způsobilo podvýživu nezletilé stěžovatelky a zhoršilo její prospívání. Pro účely řízení o náhradě újmy (vinu obžalovaného Ústavní soud v této věci nepřezkoumává) je tedy možno hodnotit jednání vedlejšího účastníka jako zásah do zdraví stěžovatelky, na základě čehož jí náleží nárok na náhradu další nemajetkové újmy, a to podle § 2958 občanského zákoníku. Pod tuto újmu mohou spadat též duševní útrapy (viz nález sp. zn. II. ÚS 1564/20, bod 36), nebo také zpomalení duševního vývoje…“ (Co se týče této problematiky ve vztahu k dušením útrapám, viz zde).
Nadto ÚS dodal, že i kdyby nebyl prokázán zásah do zdraví stěžovatelky, mohla by se domáhat odčinění zásahu do osobnostních práv dle obecného ustanovení § 2956 OZ:
„39. I pokud by ale nebyl prokázán zásah do zdraví stěžovatelky (kdy provedené důkazy svědčí o opaku), stále by jednání vedlejšího účastníka zasahovalo do práva stěžovatelky na tělesnou a duševní integritu chráněnou čl. 7 Listiny a § 81 a 91 a násl. občanského zákoníku (nález sp. zn. II. ÚS 2379/08, bod 11, sp. zn. I. ÚS 2315/15, bod 60) a též do práva na důstojnost zaručeného čl. 10 odst. 1 Listiny a § 3 a 81 občanského zákoníku. Neposkytování řádné péče, v důsledku čehož byla stěžovatelka v dlouhodobě zanedbaném stavu, a to za situace, kdy jako novorozenec byla odkázána na pomoc vedlejšího účastníka, totiž stěžovatelku na tělesné a duševní integritě a na právu na důstojné zacházení nepochybně zasáhlo. Stěžovatelce by tak náležel nárok na náhradu nemajetkové újmy podle § 2956 občanského zákoníku.“
Dále ÚS odmítl relevanci trvalosti stavu jako kritéria pro náhradu dalších nemajetkových újem:
„38. Přístup okresního soudu, který vyloučil nárok vycházející z nezajištění dostatečné výživy s odůvodněním, že šlo o přechodný stav (bod 38 jeho rozsudku), není správný. Trvalost zásahu do zdraví se vyžaduje pouze pro přiznání náhrady ztížení společenského uplatnění, nikoliv pro jiné nároky podle § 2958 občanského zákoníku, a ani pro nároky podle § 2956 občanského zákoníku (viz níže)…“
A konečně, ÚS opět zdůraznil, že pro přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy není rozhodné, zda si poškozený zásahy do svých práv uvědomuje:
„24. Nárok na plnou náhradu vzniklé újmy má i dítě, které pro svůj věk nemusí být schopno zcela chápat zásahy do svých práv. Je nepřípustné z tohoto důvodu dítěti přiznat nižší náhradu újmy (nález sp. zn. II. ÚS 19/16, body 33 a 34, týkající se náhrady nemajetkové újmy čtyřletému dítěti v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení; nález sp. zn. I. ÚS 1737/16, bod 74, týkající se náhrady nemajetkové újmy novorozenému dítěti odebranému matce; nález sp. zn. II. ÚS 3003/20, bod 32, týkající se náhrady nemajetkové újmy znásilňovaného dvanáctiletého dítěte s poruchou autistického spektra). Zranitelnost jednotlivce spočívající v nemožnosti plně chápat zásahy do svých práv nemůže být s ohledem na rovnost lidí v důstojnosti i v právech (čl. 1 Listiny) důvodem pro to, aby práva daného jednotlivce požívala menší ochrany. Nepřiznání či snížení náhrad újmy pro osoby, které nejsou schopny plně chápat zásahy do svých práv, by v konečném důsledku vyjadřovalo, že práva těchto osob mají nižší hodnotu a že jejich ochrana má menší význam – a tedy že tyto osoby si ve svých právech nejsou rovny (v rozporu s čl. 1 Listiny) s jinými jednotlivci (nález sp. zn. II. ÚS 3003/20, bod 32).“
Tento přístup zřetelně reflektuje tendenci směřovat k objektivnímu chápání charakteru nemajetkové újmy (na zdraví) a její náhrady, podrobněji viz zde.
Nález je dostupný zde.