„Krátké zastavení u pojmu sebepéče“

Zdraví a nemoc jsou bipolárními pojmy. Avšak vztahuje se k nim ještě jeden stejně tak důležitý pojem. Tím je sebepéče (z anglického slova selfcare).
Sebepéče není nic jiného, než péče o zdraví a nemoc. Takovou péči se snaží populace provádět sama na sobě bez jakékoliv intervence lékaře (lékařů) nebo zdravotníka (zdravotníků). Je prováděna na základě kvalitní profesionální edukace, která se snaží vycházet z nejnovějších dostupných vědeckých poznatků a má své nezastupitelné místo ve zdravotní péči o populaci. Rovněž je i jakýmsi předpokladem pro vytváření žádoucícho zdravotního stavu populace. Sebepéče je i podmínkou pro dobře ekonomicky fungující zdravotní systém.
V návaznosti na předcházející tvrzení bych ráda uvedla, že sociální lékařství lze přirovnat k minci, která má avers a revers. Na jedné straně mince máme zdraví a nemoc (klidně sem můžeme zahrnout i sebepéči) a na druhé straně mince nalézáme peníze (tedy faktory ekonomické, finanční).
Sebepéče má své ideální postavení v základně zdravotnického systému. Nad ní se pak nachází primární péče a úplně na vrcholu je nad primární péčí situovaná specializovaná zdravotní péče.
Předpokládejme, že v rodinách je zpravidla hlavním nositelem sebepéče žena, ale vždy tomu tak být nemusí. Primární péče je poskytována v ordinacích praktických lékařů a v ambulancích nemocničních zařízení (případně ji zajišťují i další zdravotníci a jiní pracovníci ve zdravotnictví). Specializovanou péči pak poskytují odborné ambulance a nemocnice.
Pojem sebepéče svým celkovým rozsahem evidentně přesahuje pojmy sebeléčby nebo samoléčby. Obsahuje aktivní, dynamickou a progresivní péči o svoji vlastní osobu jak po stránce tělesné, tak i duševní. Dále zahrnuje i prevenci a ochranu zdraví a také obezřetnost vůči příznakům nemocí. Naprosto racionálně se jeví využití poznatků získaných v rámci edukace a celkové osvěty populace. Každý člověk v populaci se může aktivně podílet na včasné diagnostice své nemoci a rovněž se může snažit kooperovat s lékařem (lékaři) nebo zdravotníkem (zdravotníky) při řešení jeho problému.

2 thoughts on “„Krátké zastavení u pojmu sebepéče“

  1. Tomáš Doležal

    Jsem rád, že příspěvek tohoto typu byl publikován. Je to příznačné, že v tom samém okamžiku je na serveru zdravi.E15.CZ publikován příspěvek ministra zdravotnictvi o tom, že naše zdravotnictví stojí špatný životní styl 30 miliard ročně.

    Reply
  2. Pavlína Zímová Post author

    Když jsem si včera večer pozorně přečetla komentář pana doktora Doležala a pak i článek ministra zdravotnictví o špatném životním stylu v České republice, začala jsem přemýšlet o tom, jaké elementy vůbec zahrnuje vhodná motivace k sebepéči a prevenci? A zde je výsledek!
    Níže podávám taxativní výčet:

    – plánovaná, financovaná, organizovaná zdravotní výchova uskutečňovaná za odborné garance oficiálně uznaných vzdělávacích subjektů ve zdravotnictví

    – spirituální motivace (zdraví jako dar od Boha)

    – ekonomická motivace (ekonomická zainteresovanost na zdraví)

    – motivační možnosti zdravotního systému (zejména užití metod stimulačních nebo represivních)

    Určitě by to měla být i zdravotní výchova ve všeobecné praxi! Patří sem:

    – krátké intervence

    – aktivní a progresivní zapojení pacienta do teraupetiutického procesu

    – důležitým partnerem v poskytování poradenství v oblasti zdravotní výchovy jsou kromě lékařů i sestry a jiní pracovníci ve zdravotnictví

    – informační letáky

    – postery

    – edukační materiály v ordinacích

    – vlastní edukační materiály v ordinacích

    – primární prevence v praxi

    – sekundární prevence v praxi

    – předcházení rizikovým faktorům

    Na závěr musím položit důležitou otázku: „Je to všechno?“

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

eighteen − nine =