„Zdraví je relativně optimální stav tělesné, duševní a sociální pohody při zachování všech životních funkcí, společenských rolí a schopností organismu přizpůsobit se měnícím se podmínkám prostředí.“
(prof. dr. A. Žáček)
Zdraví a nemoc koexistují v životě každého člověka. Představují dvě bipolární hodnoty, pro které je symptomatická vzájemná propojenost a podmíněnost. Velmi složitý je přechod z jedné hodnoty do druhé. Svébytným způsobem dokázal charakterizovat zdraví jako pozitivní hodnotu v lidském životě pan profesor Milan Beniak. Zdraví chápal: „jako jednu ze základních životních hodnot, jako projev života, soustavný dynamický proces, proměnlivou, dynamicky se rozvíjející veličinu (1).“
Je žádoucí si uvědomit, že vzájemné působení organismu a prostředí se rozdílným způsobem reflektuje v životě každého jednotlivce. Lidský život a zdraví mají značnou cenu (2). V současné době již zdraví nechápeme jako cíl (cílovou hodnotu), ale jako instrument k dosažení cíle. Zdravý člověk si neuvědomuje, že by mohl zdraví pozbýt (3). Zdraví je subjektivním pocitem. Nemusí korespondovat s objektivním stavem jedince. Avšak v reflexi tohoto pocitu existují velké individuální rozdíly, které jsou ovlivňovány faktory historickými, kulturními, sociálními (4).
Výše uvedené hodnoty jsou předmětem zájmu různých vědních oborů a institucí. Světová zdravotnická organizace (WHO) definovala v roce 1948 zdraví jako: stav komplexní tělesné, duševní i sociální pohody („well being“), nikoliv pouze nepřítomnost nemoci a neduživosti („infirmity“) (5). V důsledku četných nevýhod byla definice zdraví průběžně doplňována a zpřesňována. Obecnou definici Světové zdravotnické organizace (WHO) doplnila „Ottawská charta podpory zdraví“ o další detaily v roce 1986.
Zdraví je optimálním stavem (6). Bohužel se nejedná o veličinu rigidní, ale proměnlivou, která se dynamicky mění (7). Protipólem zdraví je nemoc. K jejímu definování bývá přistupováno z funkcionalistické perspektivy. Lze ji charakterizovat jako „objektivní stav, jako subjektivní odraz ve vědomí, jako důvod poskytnutí zdravotnické služby (8).“
Aspekty nemoci zahrnují tři složky, a to (nemocného, působení lékaře, koexistenci sociálního prostředí). Jejich souběh a vzájemné působení se uplatňuje v lékařské praxi. Zde již nedominuje zdraví, ale především potíže pacientů. „Při jejich prevenci, diagnostice, terapii a rehabilitaci jsou obvykle nejzřetelnější tělesné charakteristiky (bolest, funkční potíže, výsledky laboratorních, rentgenových a dalších vyšetření apod.) (9).
V reflexi na výše uvedené je žádoucí si uvědomit, že mezi oběma bipolárními hodnotami je situováno přechodné pásmo. Jakékoliv subjektivní pocity nemocného ve formě „necítění se dobře“ (různé intenzity) dříve či později směřují k vyústění do oblasti sociální a lékařské potřeby pomoci (10). V subjektivní rovině přítomnost nemoci rozpoznává nemocný. V objektivní rovině podle symptomů rozpoznává nemoc lékař bez závislosti na pacientovo subjektivní vnímání.
Závěrem lze shrnout, že obě bipolární hodnoty (zdraví a nemoc) jsou fenomény přírodními i kulturními majícími svůj kontext. Reflexe zdraví a nemoci je teoretickým problémem (teoretickou rovinou), který nachází své pravé uplatnění ve spojitosti s lékařskou praxí (praktickou rovinou) (11). Pro futuro bude záležet na společnosti, jakým způsobem bude ke zdraví přistupovat a komplexně tuto pozitivní hodnotu v lidských životech koncipovat (12).
__________
Poděkování
Děkuji panu docentovi Ozorovskému za odborné vedení a cenné rady při vypracování článku.
Prednosta ústavu:
doc. MUDr. Vojtech Ozorovský, CSc.
Ústav sociálneho lekárstva a lekárskej etiky LF UK Bratislava
Sasinkova 2, 813 72 Bratislava
__________
Poznámky:
(1) Beniak, M. Chystáte sa k lekárovi? Martin: Osveta, 1988, str. 15 – 16. Originální jazyková verze: „Zdravie sa u nás chápe ako jedna zo základných životných hodnôt, ako prejav života, sústavný dynamický proces, premenlivá, dynamicky sa rozvíjajúca veličina.“
(2) Tamtéž, str. 16.
(3) Tamtéž, str. 25.
(4) K tomu srov. Janečková, H. – Hnilicová, H. Úvod do veřejného zdravotnictví. Praha: Portál, 2009, str. 17. ISBN 978-80-7367-592-9.
(5) Viz dokument WHO Preamble to the Constitution.
(6) K tomu srov. „Zdravie človeka teda možno chápať ako určitý okamžitý stav, ale aj ako prebiehajúci proces, ktorý má svoju dynamiku. Z vedeckého hľadiska rozlišujeme rôzne stupne zdravia, rovnako ako rôzne stupne choroby. Želateľný stav je tzv. pozitívne zdravie. Jeho dosiahnutie je dlhodobým cieľom najmä preventívnych vedných odborov, ale aj preventívnych snáh a opatrení spoločnosti.“ Hegyi, L. – Bielik, I. a kol. Základy verejného zdravotníctva. Bratislava: Herba, 2011, str. 37. ISBN 978-80-89171-84-2.
(7) Tamtéž, str. 25.
(8) Holčík, J. – Kaňová, P. – Prudil, L. Systém péče o zdraví a zdravotnictví (východiska, základní pojmy a perspektivy). Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2005, str. 14. ISBN 80-7013-417-8.
(9) Holčík, J. Systém péče o zdraví a zdravotní gramotnost. Brno: LF MU Brno, 2010, str. 14. ISBN 978-80-7392-129-3.
(10) Viz Mistríková, L. Zdravotné správanie jednotlivcov ako sociálny determinant zdravia. In: Sociálne dimenzie zdravia a zdravotníctva. Zborník referátov z medzinárodnej konferencie. Trnava: Slovenská sociologická spoločnosť pri SAV, str. 170 – 188. ISBN 80-85447-13-4.
(11) Viz Černay, J. – Ftáčniková, S. Etika a podpora zdravia. In: Podpora zdravia. Bratislava: Národné centrum podpory zdravia, 1999, str. 86 – 89. ISBN 80-7159-122X.
(12) K tomu srov. Holčík, J. Systém péče o zdraví a zdravotní gramotnost. Brno: LF MU Brno, 2010, str. 26. ISBN 978-80-7392-129-3.