Původně jsem chtěl zareagovat na Tomášův text „Je provedení obřízky z náboženských důvodů trestné?“. Chtěl jsem rozebrat, za jakým podmínek je nebo není možné v České republice provádět chlapečkům obřízku z náboženských důvodů. Tak jsem nad tím chvíli dumal a pak mi to došlo.
Kdybychom měli ještě zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, tak by sáhl po § 27c. Ale kam mám sáhnout dnes?
Začnu tím § 27c. Jeho text, platný dvacet let, zněl: „Každý lékařský výkon, který není v bezprostředním zájmu osoby, na které má být proveden, lze provést pouze s předchozím písemným souhlasem takové osoby. Před udělením souhlasu musí být osoba úplně informována o povaze výkonu a jeho rizicích.“
Byť text tohoto ustanovení asi není ideální, vykládalo se tak, že při splnění podmínek v něm uvedených mohou zdravotničtí pracovníci provádět medicínské zákroky i bez zdravotní indikace. Nepochybně nemohlo jít o zákroky jakkoli člověka poškozující, ale o ty zákroky, pro které sice neexistuje zdravotní důvod, ale zároveň ani neublíží. V nadpisu zmíněné obřízku a zvětšování prsou vidím jako typický příklad tohoto druhu zákroků.
Tak a teď k tomu aktuálnímu problému. Máme obdobné ustanovení i v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování?
Po pravdě já ho tam nevidím. Klíčovým termínem, který zákon používá, jsou „zdravotní služby“. V správněprávní části zákona, kde se vymezuje, za jakých podmínek může v České republice fungovat poskytovatel zdravotních služeb a co může činit (říkám tomu „živnostenský zákon“ pro zdravotnictví) se vše vztahuje právě k tomuto termínu. Viz zejména § 11 odst. 1 („Poskytovatel může poskytovat pouze zdravotní služby uvedené v oprávnění k poskytování zdravotních služeb.“).
Co jsou zdravotní služby, vymezuje § 2 odst. 2: „Zdravotními službami se rozumí poskytování zdravotní péče…, konzultační služby…, nakládání s tělem zemřelého…, zdravotnická záchranná služba, zdravotnická dopravní služba…, přeprava pacientů neodkladné péče…, zdravotní služby v rozsahu činnosti odběrových zařízení nebo tkáňových zařízení…, zdravotní služby v rozsahu činnosti zařízení transfuzní služby nebo krevní banky…
Podle § 2 odst. 3 se zdravotními službami rovněž rozumí „specifické zdravotní služby podle zákona o specifických zdravotních službách, zdravotní služby podle zákona upravujícího transplantace nebo zákona upravujícího umělé přerušení těhotenství“.
Tak a kde tam najdete onen typ zdravotních služeb, kam spadá obřízka nebo zvětšování prsou z „estetických“ důvodů?
Jediný trošku více otevřený termín je hned ten úvodní z § 2 odst. 2 písm. a) tedy „poskytování zdravotní péče“. Nicméně tento termín nám do jisté míry uzavírá § 2 odst. 4. Říká, že zdravotní péčí se rozumí „a) soubor činností a opatření prováděných u fyzických osob za účelem předcházení, odhalení a odstranění nemoci, vady nebo zdravotního stavu (…), udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu, udržení a prodloužení života a zmírnění utrpení, pomoci při reprodukci a porodu, posuzování zdravotního stavu,“.
Za b) se pak doplňuje, že zdravotní péčí se dále rozumí „preventivní, diagnostické, léčebné, léčebně rehabilitační, ošetřovatelské nebo jiné zdravotní výkony prováděné zdravotnickými pracovníky (…) za účelem podle písmene a).“.
Nemohu si pomoci, ale ani v tomto nejsem schopen vidět obřízku z rituálních důvodů, ani zvětšování prsou u ženy, která má za to, že se proto bude více líbit ostatním lidem.
Jakou právní „licenci“ tedy potřebuje novodobý český mohel nebo ten, kdo hodlá chirurgickou cestou zvětšovat ženská prsa? Není-li to zdravotní služba, neměl by potřebovat oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Stačí mu tedy nějaké živnostenské oprávnění? Třeba volná živnost s oborem činnosti č. 78 (Poskytování služeb osobního charakteru a pro osobní hygienu)?
To se patrně nejen mně nejeví jako optimální. Jaká je tedy cesta z této šlamastyky?
Asi nám nezbude nic jiného než tvrdit, že sice zákon sám ve své definice zdravotních služeb tyto služby výslovně nezmiňuje, přesto je „zjevné“, že se jedná o služby zdravotního charakteru tedy zdravotnické služby a proto bychom měli i tento druh činností považovat za zdravotnické služby, k jejichž provádění je třeba oprávnění k poskytování zdravotních služeb.
No, je to komplikovaný, šroubovaný a jistě nikoli nesporný závěr, ale máte lepší nápad? Nebo snad nejde po 1. dubnu 2012 v ČR tento typ služeb poskytovat? Nebo fakt stačí pouze živnostenské oprávnění?
Ahoj, já bych se tedy klonil k tomu, že se pořád jedná o zdravotní služby. Nedostatků je v nové zákoně dost a je možné, že obdoba původního §27c zde není, ale přeci jen bych v tomto případě volil rozumný výklad a nevyřadil podstatnou část plastické(estetické) chirurgie z kategorie zdravotních služeb.
Jen na okraj chci dodat, že v uváděném německém případě bychom neuspěli ani s § 27c, protože souhlas rodičů nebyl v tomto případě platný, neboť rozhodovali proti zájmům dítěte a trvale zasáhli do jeho fyzické integrity (bez zdravotní indikace).