Agentura pro zdravotnický výzkum České republiky počala v letošním roce řešit projekt s názvem: Klinické doporučené postupy (KDP). Partnerem AZV ČR je v tomto projektu Ministerstvo zdravotnictví České republiky a Ústav zdravotnických informací a statistiky. Podrobnější informace o projektu jsou dostupné na zvláštních internetových stránkách https://kdp.uzis.cz/.
Cílem tohoto projektu je podle Informačního systému ESF 2014+: vytvořit návrhy KDP z oblastí nejvyšší heterogenity lékařské péče v ČR se záměrem dlouhodobé udržitelnosti metodického zázemí pro jejich tvorbu, aktualizaci, pomáhat tak zdravotnickým pracovníkům rozhodovat ve specifických klinických situacích. Využívány budou v pregraduální i postgraduální výuce zdravotnických profesionálů, zejména v rámci specializačního vzdělávání.
Na stránkách AZV ČR je popsán cíl projektu takto: Cílem předkládaného projektu je návrh standardizovaného systému / závazné metodiky tvorby a aktualizace návrhů KDP v České republice za účelem zvýšení dostupnosti, kvality a efektivity zdravotních služeb.
Podle AZV ČR: Klinické doporučené postupy (dále KDP) představují velmi důležitý nástroj moderní zdravotní politiky. Správně vytvořené KDP si lze představit jako závazný metodický postup, dle kterého zdravotničtí profesionálové postupují při řešení konkrétního zdravotnického problému v procesu diagnostiky a léčby, a který garantuje použití efektivních diagnosticko-léčebných prostředků na současné úrovni, a to jak z hlediska medicínských a dalších zdravotnických věd, tak i z hlediska efektivního využívání veřejných zdrojů.
Z výše uvedeného je zřetelné, že KDP nemají být ničím jiným než ve světě známými clinical guidelines. O problematice a významu clinical guidelines pro určení náležité odborné úrovně poskytování zdravotních služeb jsem podrobněji pojednal v článku, který vyšel v Časopise zdravotnického práva a bioetiky (Vol 7, No 1 (2017), dostupném zde: http://medlawjournal.ilaw.cas.cz/index.php/medlawjournal/article/view/133.
Na tomto místě bych si však dovolil zopakovat a zdůraznit, že postup vymezený v clinical guidelines a jiných obdobných směrnicích nelze bez dalšího považovat za řádný postup odpovídající (v českém právu) náležité odborné úrovni poskytování zdravotních služeb. Předně je třeba si uvědomit, že institut náležité odborné úrovně je vystavěn na neurčitém právním pojmu – náležitá, jehož obsah je vymezován až konkrétními okolnostmi daného případu. Bez znalosti konkrétních okolností tak náležitou odbornou úroveň nelze vymezit. Tuto tezi navíc zesiluje ustanovení § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách zohledňující mj. jedinečnost každého pacienta a konkrétní podmínky daného případu.
Je proto nutné s KDP a jinými podobnými směrnicemi zacházet opatrně a respektovat jejich povahu plynoucí již ze samotného názvu – doporučení. Považovat je za: …závazný metodický postup, dle kterého zdravotničtí profesionálové postupují při řešení konkrétního zdravotnického problému… by znamenalo potlačit jejich charakter jako doporučujících pomůcek, což by mohlo ve výsledku vést k omezování klinické diskrece, respektu k individualitě pacienta a ignoraci konkrétních podmínek případu. Britové v této souvislosti varují před tzv. cookbook medicine.