Malá recenze knihy Marka Váchy Eutanazie. Definice, historie, legislativa, etika.
Eutanazie je nepochybně téma velmi aktuální, a tak lze jen vítat, když se nějaký autor rozhodne podělit se s ostatními o svůj odborný názor na tuto bezesporu kontroverzní oblast současné diskuse v aplikované etice. Někdy se však bohužel ukáže, že by bylo lepší, kdyby byl autor raději nic nenapsal. Příkladem takřka paradigmatickým takového autorského neštěstí je poslední kniha Marka Váchy Eutanazie. Definice, historie, legislativa, etika, jež právě vyšla v nakladatelství Grada. A když se autorské selhání na bílém papíře snoubí s diletantstvím recenzenta, je neštěstí nejen smutné, ale získává i neodbytný nádech trapnosti.
Nemusím zacházet do nějakých hlubších detailů, Váchova kniha totiž jakoukoli teoretickou hloubku zcela postrádá. Stačí uvést pár do očí bijících faktů.
Fakt 1. Vácha vůbec nezná současný stav diskuse o eutanazii. V jeho knize se ani letmo neobjevují hlavní jména, jež tuto diskusi prohlubují a posouvají dále, nečekejte proto, že byste se o ní vůbec něco dozvěděli. Možná lze autorovi prominout, že vůbec nic netuší o polemice mezi Johnem Finnisem a Johnem Harrisem, ale opomenutí Sumnerovy zásadní monografie o eutanazii a McMahanovy knihy o etice zabíjení automaticky znamená, že Váchův text nelze brát vůbec vážně. Myslím si, že už je třeba konečně říci dost takové do očí bijící nekompetenci, jež by pro přednostu ústavu lékařské etiky měla být motivem k zamyšlení o změně profese. Je ostatně fascinující, že katolický kněz ve vedení sekulárního ústavu etiky na státní univerzitě dokonce ani nezná současné katolické či obecněji křesťanské odpůrce eutanazie, kteří jsou však na rozdíl od něj velmi kvalifikovaní a mají k současné diskusi opravdu co říci. Mám na mysli třeba Davida Oderberga, Roberta P. Georgeho či Marka Murphyho.
Čili fakt 1, shrnutí: Váchova kniha zcela ignoruje stav diskuse za poslední desetiletí.
Fakt 2. Argumenty pro a proti eutanazii zabírají pár stránek knihy. I když necháme stranou výše uvedené nedostatky, jedná se o text, který by zvládl bystřejší středoškolák po prostudování několika základních příruček aplikované etiky. Je to, myslím si, zcela nedůstojné člověka, který vystupuje jako odborník na lékařskou etiku, aby tak plytký, neaktuální a argumentačně zcela plochý text vypustil do světa.
Čili fakt 2, shrnutí: Váchovy argumenty pro a proti eutanazii jsou neaktuální, plytké, na úrovni lepšího středoškolského referátu.
Fakt 3. Vácha se pustil také do dějin eutanazie a změn v právních úpravách zemí, v nichž je dnes eutanazie legální. Text je opět poměrně povrchní a selektivní, co však vůbec nedokážu pochopit je skutečnost, že Vácha zřejmě vůbec netuší o tom, že v ČR již před několika lety vyšla velmi kvalitní monografie Adama Doležala, z níž by zajisté mohl načerpat mnoho poučení, kdyby si tu námahu vůbec dal. Bohužel nedal, a navíc čtenářům zcela zatajuje, že existuje. To znamená, že o její existenci zřejmě vůbec netuší, jinými slovy, autor zcela odflákl přípravné práce a rešerše literatury, což bychom neodpustili ani studentům, natož potom jejich vyučujícímu.
Čili fakt 3, shrnutí: Vácha zcela ignoruje důležitou monografii o vývoji právních úprav eutanazie, jedinou v ČR.
Fakt 4. Fakt 4 je také podivný. Vácha se kromě cizojazyčné odborné literatury rozhodl ignorovat i tu českou (s čestnou výjimkou prof. Haškovcové). A že měl z čeho čerpat! Kdyby si např. přečetl knihu Josefa Kuřete o eutanazii, mohl si udělat poněkud komplexnější představu o pojmu eutanazie a jejích formách. Důvody, proč tak neučinil, jsou záhadnu, nicméně jsou jen těžko odpustitelné, stejně jako opomíjení dalších českých příspěvků k diskusi o eutanazii.
Čili fakt 4, shrnutí: Vácha zcela ignoruje současnou českou diskusi o eutanazii.
Když autor nezná stud a klidně předá k publikaci špatný, neaktuální, plytký a povrchní text, je zde většinou recenzent, který mu, pro autorovo vlastní dobro, jasně řekne, že takhle by to nešlo. Jenže když stud nezná ani recenzent, máme zaděláno na problém, zvlášť když se oba dva vehementně usvědčují z nedostatku soudnosti a hluboké neznalosti problematiky. Nuže, recenzent, doc. Šimek, píše: „Snad jako jediný v současné době podává autor kvalifikovaný a vyčerpávající přehled legislativy týkající se eutanazie ve světě i v ČR. Etický rozbor patří k nejúplnějším, které existují“.
Dobře, nebudu se s doc. Šimkem dohadovat o významu slov „kvalifikovaný“ a „vyčerpávající“, rád bych ale podotkl, že Váchův výkon na těch několika stránkách opravdu není srovnatelný s monografií kolegy Adama Doležala, právníka, jež se celé této problematice věnuje. Vácha určitě není jediný, a pokud chcete poznat, co „kvalifikovaný“ a „vyčerpávající“ skutečně znamenají, kupte si Doležalovu knihu. Je jen škoda a ostuda, že nám Vácha její existenci tají; jeho čtenáři by si zasloužili odkazy na kvalitní literaturu.
Nad větou „Etický rozbor patří k nejúplnějším, které existují.“ mi, přiznám se, spadla brada v němém úžasu. Když se přeceňuje autor, lze to pochopit. Když ho pochválí recenzent, je to milé. Ale když recenzent napíše takovou nehoráznou lež, která se navíc nachází na zadní obálce knihy, je to už více než na pováženou. Ne, pane docente, těch pár povrchních stránek nelze ani nazvat etickým rozborem, tvrdit však o nich, že patří k nejúplnějším, jaké existují, je prostě směšná hloupost.
Kniha má něco přes sto stránek malého formátu, prodává se však za neuvěřitelných 259 korun, které by se rozhodně daly utratit lépe. Nejedná se o nic jiného než o podvod, podvod na akademické obci, pokud se kniha bude vydávat za monografii, podvod na čtenáři, jimž recenzent slibuje něco, co v knize opravdu nenajdou.