Rád bych upozornil na malou změnu, která možná řadě lidí při posuzování ustanovení zákona o zdravotních službách unikla. Ačkoliv se řada lidí na první pohled domnívala, že úprava ustanovení o nahlížení do zdravotnické dokumentace prošla jen nevýraznými změnami, opak je pravdou.
V ustanovení § 65 došlo totiž ke změně, která podle mého názoru výrazně rozšiřuje povinnost umožnit nahlédnout do dokumentace znalci. Podle ustanovení § 65, odst.1, písm. i) zákona „(2) Do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi mohou bez jeho souhlasu nahlížet, jestliže je to v zájmu pacienta nebo jestliže je to potřebné pro účely vyplývající z tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, a to v nezbytném rozsahu,
i) soudní znalci ve zdravotnických oborech a osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, které byly pověřeny vypracováním znaleckého posudku znaleckým ústavem 30 , poskytovatelem nebo zdravotnickým pracovníkem, v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku pro potřebu trestního řízení nebo pro řízení před soudem podle jiných právních předpisů,…“.
Pokud bych ustanovení zkrátil ve vztahu ke znalcům pak : “ Do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi mohou bez jeho souhlasu nahlížet, … jestliže je to potřebné pro účely vyplývající z tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, a to v nezbytném rozsahu … soudní znalci ve zdravotnických oborech …. v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku pro potřebu trestního řízení nebo pro řízení před soudem podle jiných právních předpisů.“
Ačkoliv tato změna na první pohled nevypadá nijak dramaticky, má podle mého názoru dalekosáhlé důsledky. V zásadě totiž znamená, že si o nahlédnutí může požádat nejen znalec ustanovený soudem (civil, trest) nebo orgány činnými v trestním řízení, ale i znalec, který bude osloven k vypracování posudku účastníky řízení (odlišnými od pacienta).
Jakkoliv podle předchozí úpravy měli tito odlišní účasníci právo si nechat posudek zpracovat, bez souhlasu pacienta to bylo nemožné (ponechávám stranou případ, kdy druhou stranou byl lékař nebo zdravotnické zařízení – situace nyní kryté ustanovením § 51 odst. 3 – „Za porušení povinné mlčenlivosti se dále nepovažujesdělování údajů nebo jiných skutečností poskytovatelem v nezbytném rozsahu pro ochranu vlastních práv v trestním řízení, občanskoprávním řízení, rozhodčím řízení a ve správním řízení nebo sdělování skutečností soudu nebo jinému orgánu, je-li předmětem řízení před soudem nebo jiným orgánem spor mezi poskytovatelem, popřípadě jeho zaměstnancem, a pacientem nebo jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb; v této souvislosti je poskytovatel oprávněn předat soudnímu znalci, znaleckému ústavu, komoře nebo odborníkovi, kterého si zvolí, též kopii zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi za účelem vypracování znaleckého nebo odborného posudku vyžádaného obhajobou, nebo účastníkem v občanském soudním řízení“ – původně ustanovením § 55).
Kde je tedy rozdíl? Podle předchozí právní úpravy měli právo nahlížet „soudní znalci v oboru zdravotnictví v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku zadaného orgány činnými v trestním řízení nebo soudy“.
Dříve tedy, ačkoli obhajoba v trestním řízení měla možnost zadat posudek a tento pak byl důkazem (110a, trestní řád – dnes obdobně i úprava v o.s.ř
§127a) neměl soudní znalec obhajoby možnost se bez souhlasu pacienta dostat k dokumentaci.
Dnes již toto právo má, protože se podle mého názoru jedná o znalecký posudek pro potřebu trestního řízení (civilního řízení) a i takto zvolený znalec má právo na kopii relevantní části dokumentace potřebné pro zpracování posudku, a to i bez souhlasu pacienta (resp. i proti jeho vůli), případně souhlasu soudu nebo police apod.
Tím tedy došlo k výraznému rozšíření osob (znalců), které mohou do dokumentace nahlížet. Tím také dochází k situaci, kdy se na lékaře budou obracet znalci s tím, že byli ustanoveni stranou sporu (nikoliv soudem) a chtějí nahlédnout do dokumentace.
Ke shora uvedenému názoru jsme došli po diskuzi s Kubou Uhrem a Adamem Doležalem a pokud by někdo uměl vyargumentovat opačný názor – tedy ten, že by měl právo pouze znalec ustanovený soudem či orgány činnými v trestním řízení – tak ho přivítáme a rádi tuto variantu prodiskutujeme.
Osobně jsem k takové argumentaci spíše skeptický.
Za pomoc při zpracování děkuji Kubovi Uhrovi.
Opravdu se úprava změnila a teď v podstatě strana sporu – žalované zdravotnické zařízení – má prakticky neomezený přístup do zdravotnické dokumentace žalobce – pacienta.
Přestože podle předchozí úpravy to možné nebylo, v jednom velmi medializovaném případu došlo k něčemu obdobnému – a to za účinnosti zákona o péči o zdraví lidu:
1) Soud prvního stupně rozhodl ve prospěch žalobců a v neprospěch žalovaného – zdravotnického zařízení – tak, že lékařskou veřejností bylo rozhodnutí vnímáno jako „nebezpečný precedens“ a ohrožení výkonu jejich povolání – zejména u profese lékařů záchranné služby či neonatologů.
2) Žalované zdravotnické zařízení podalo odvolání.
3) V médiích zaznělo, že „Česká společnost urgentní medicíny teď zpracovává posudek k dalšímu soudu“.
4) Podle tehdy platného zákona o péči o zdraví lidu měli přístup do zdravotnické dokumentace a mohli do ní nahlížet v rozsahu své kompetence pověření členové příslušné komory při šetření případů podléhajících disciplinární pravomoci příslušné komory nebo soudní znalci v oboru zdravotnictví v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku zadaného orgány činnými v trestním řízení nebo soudy.
5) Tento posudek nebyl zadán orgány činnými v trestním řízení ani soudem.
6) Tento posudek nebyl též zadán při šetření případu podléhajícího disciplinární pravomoci komory, neboť dotyčný lékař, u kterého tato odpovědnost připadalo v úvahu, již zemřel. O úmrtí tohoto lékaři znalci, kteří zpracovali posudek, dobře věděli – vyplývá to z posudku samotného.
7) Tento posudek byl „vypracovaný na základě osobní žádosti prezidenta ČLK MUDr. Milana Kubka a viceprezidenta a předsedy VR ČLK MUDr. Zdenka Mrozka, PhD. pro potřeby Vědecké rady ČLK“.
8) Tento posudek byl zpracován též na základě kopií „Zdravotnické dokumentace FN Brno“, což je zdravotnické zařízení odlišné od strany žalované ve sporu.
9) Žalobci nikdy nedali souhlas s poskytnutím svých kopií zdravotnické dokumentace pro tyto účely.
10) Tento posudek obsahující citlivé osobní údaje žalobců byl následně poskytnut minimálně jedné další lékařské společnosti a též straně žalované, která jej použila a navrhla jako důkaz v neprospěch žalobců v dalším řízení před civilním soudem.
11) Tento posudek zpracovali: MUDr. Jana Šeblová, Ph.D., MUDr. Jiří Knor, MUDr. Milan Ticháček, MUDr. Ilja Deyl.
Takže žalobci teď pochopitelně zvažují podání další žaloby na znalce za porušení jejich povinností a zásah do práva na soukromí nebo alespoň minimálně podnět v tomto duchu – http://www.pecina.cz/files/podnet2.pdf
Domnívám se ale, že nejen znalci zde porušili své povinnosti.
ZC
Já se domnívám, že zde se jedná o trochu jiný případ. Podle mého názoru po novele zákona o péči o zdraví lidu z roku 2006,kdy bylo změněno ustanovení § 55 odst. 2 písm d) mohlo v rámci řízení zdravotnické zařízení (pokud bylo stranou sporu) nechat zpracovat znalecký posudek.
Ustanovení znělo : “ Každý zdravotnický pracovník je povinen zejména: d) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděl při výkonu svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem ošetřované osoby; povinnost oznamovat určité skutečnosti uložená zdravotnickým pracovníkům zvláštním právním předpisem není tím dotčena. Povinností mlčenlivosti není zdravotnický pracovník vázán v rozsahu nezbytném pro obhajobu v trestním řízení a pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním, popřípadě jeho zaměstnavatelem a pacientem, nebo jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo na ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotní péče.“ Jsem přesvědčen, že pokud byla tímto ustanovení prolomena povinná mlčenlivost zdravotnického pracovníka pro účinné uplatnění práva na obhajobu, bylo součástí tohoto práva i právo nechta si zpracovat znalecký posudek.
Problém, který ale nastal v rámci nového znění je odlišný – zde se prostřednictvím znalce dostane do dokumentace jakákoliv druhá strana sporu, přestože není zdravotnickým zařízením (např. škůdce při dopravní nehodě). A to je velmi problematické!
Výklad, že by protistrana jakéhokoliv soudního sporu mohla do zdravotnické dokumentace, je podle mého názoru nesprávný. Už jen s ohledem na to, že by šlo o zjevně nepřiměřený zásah do ústavně chráněného práva na soukromí. Vždyť tak by bylo možné se dostat do zdravotnické dokumentace protistrany i v rozvodových věcech nebo majetkových a sousedských sporech – i tam může být přece důležité posoudit zdravotní a zejména psychický stav protistrany, nebo dokonce v případě, kdy ještě žádný soudní spor neprobíhá, by stačilo tvrdit, že žaloba se teprve připravuje (argumenta ad absurdum). Proto je podle mého názoru nutné zvolit restriktivní a ústavně konformní výklad (čl. 8 EÚLP a princip přiměřenosti) a vykládat ustanovení tak, že znalce musí ustanovit soud.
V ustanovení 65/2i není uvedeno, kdo ustanoví znalce – zda jen soud nebo kdokoliv. Domnívám se proto, že je to možné chápat jako mezeru v zákoně, kterou je nutné vyplnit výkladem, třeba i historickým s použitím předchozího zákona. Ale určitě ne takovým výkladem, že se k citlivým osobním údajům může dostat kdokoliv, kdo o to má zájem.
Je ale katastrofa, že teprve teď vyplouvají na povrch tyto hrůzy zákona o zdravotních službách, jehož autoři se patrně domnívali, že čím více nových institutů, pojmů a celkově čím více textu, tím lepší zákon.
Domnívám se, že rozhodně nemusí jít o soudem ustanoveného znalce. Domnívám se, že žádným výkladem se tohle nepřeklene. V praxise žádosti dle tohoto nového ustanovení množí. Rozšíření proti dosavadnímu stavu podle mne jasně vyplývá z rozdílné textace ustanovení – tedy záměr zákonodárce je podle mne dosti zřejmý.
Podle mne je to tak, že pokud probíhá soudí spor (trestní řízení) a účastník (obhajoba) pověří soudního znalce vypracováním znaleckého posudku pro potřebu tohoto sporu (trestního řízení), tak takto pověřený soudní znalec má ze zákona právo ve stanovené lhůtě dostat kopii relevantní části dokumentace. Ostatně celkem to koresponduje s ust.§127a osř, resp.§110a t.ř.
Tedy domnívám se, že pokud poskytovatel zdravotních služeb dostane od soudního znalce žádost o kopii části zdravotnické dokumentace a z této žádosti bude vyplývat, že probíhá určitý spor (trestní řízení), a že znalec byl zvolen účastníkem (obhajobou), toto přijal a hodlá znalecký posudek zpracovat, tak poskytovatel nemá dle zákona právo toto odmítnout.
Jinak souhlasím, že může být zneužitelné a taktéž se mi to příliš nezamlouvá.
Hmm, takže asi nezbývá, než aby osoba dotčená takovým nahlédnutím do dokumentace podala žalobu (na znalce?, na stát?) a aby soudce projednávající takovou žalobu vzal do ruky knihu „Aplikace práva ve složitých případech“… :/