Ústavní soud vydal rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 1764/19 , v němž se vyjádřil ke kritériím pro určení výše imateriální újmy pro pozůstalé po oběti dopravní nehody.
V obecné rovině konstatoval:
Ústavnímu soudu sice nepřísluší konstatovat, v jaké konkrétní výši by předmětná
náhrada měla být přiznána, nicméně i při respektu k diskreci obecných soudů tyto musí
dbát o to, aby výše náhrady byla založena na objektivních a rozumných důvodech (i
kritériích) a aby mezi její výší a způsobenou osobnostní újmou byl přiměřený vztah [nález
ze dne 29. 9. 2005 sp. zn. III. ÚS 350/03 (N 186/38 SbNU 499)].
Závěrem k námitkám stěžovatelů, podle kterých újma při usmrcení člověka je
velice variabilní a může být i násobně vyšší než v průměrném modelovém případě, na
který se vztahuje základní částka náhrady obsažená v judikatuře Nejvyššího soudu,
Ústavní soud nad rámec shora uvedeného dodává následující. Obecné soudy mají široké
meze diskrece, kterou musí použít tak, aby ve výsledku dostály požadavkům řádného a
především spravedlivého rozhodnutí, odůvodněného kritérii tohoto druhu náhrady škody.
Ústavně konformní výklad § 2959 občanského zákoníku, upravujícího odčinění
duševních útrap při usmrcení osoby blízké, vyžaduje, aby obecné soudy aplikovaly
kritéria pro výpočet odčinění imateriální újmy vymezená judikaturou Nejvyššího soudu
jen jako vodítko, které je však nezbavuje povinnosti zvažovat a náležitě vyložit, zda
konkrétní případ neodůvodňuje odchylku od takového výkladového základu (nahoru, či
dolů); jinak se dopustí porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 10 odst. 2 Listiny (nález ze
dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2578/19).