V jedné z minulých aktualit jsme informovali o přelomovém nálezu Ústavního soudu týkajícího se poskytování porodní asistence porodními asistentkami u domácích porodů.
Jednak jsme v této souvislosti upozorňovali na poměrně „svérázný“ přístup Ústavního soudu, který oproti jednoznačné dikci (a podle našeho názoru i smyslu) právní normy dovodil, že porodní asistence u domácích porodů není zdravotní služba podle zákona o zdravotních službách.
Současně však v daném nálezu Ústavní soud „varoval“ před odpovědnostními důsledky spojenými s domácími porody: „Rizika s tím spojená, ať už zdravotní, ale i právní (včetně různorodé soukromoprávní, správněprávní i trestněprávní odpovědnosti) nese žena, které se pro domácí porod rozhodne, a další osoby, které jí při domácím porodu budou asistovat.“
A právě nález I. ÚS 605/24 ze dne 19. 11. 2024 řeší trestní odpovědnost rodičky a duly při domácím porodu, nikoliv tedy porodních asistentek ve smyslu výše: „Ústavní soud se v tomto nálezu poprvé zabývá trestní odpovědností rodičky a duly za smrt dítěte při domácím porodu. Kromě posouzení specifické skutkové situace stěžovatelek formuluje v této souvislosti i některé obecné závěry do budoucna; zabývá se ochranou života dítěte v průběhu porodu a svobodou ženy rozhodovat o místě a způsobu svého porodu. V rámci přezkumu odsouzení stěžovatelky, která u porodu vystupovala jako dula, Ústavní soud zejména definuje základní rámec jejího postavení, související s odpovědností za jednání při domácím porodu.“
Ústavní soud v konečném důsledku trestní odpovědnost rodičky i duly aproboval, z odůvodnění:
Z posouzení ústavnosti odsouzení rodičky:
„46. Právě čl. 6 odst. 1 věty druhé Listiny však představuje mírnou korekci jinak liberálního nastavení ohledně práv žen rozhodovat o svém těhotenství. Týká se to především fáze porodu, v jehož průběhu dítě nemůže zůstat zcela bez právní ochrany, byť není narozené ve smyslu ústavního práva. Je však potřeba znovu poukázat na rozdílnost, z pohledu jakého právního odvětví se hovoří o nenarozeném dítěti (zda ve smyslu ústavního anebo trestního práva). Pokud totiž komentářová literatura k Listině uvádí, že nenarozené dítě není trestněprávně chráněno proti atakům ze strany matky, myslí se tím dítě nenarozené ve smyslu trestního práva, tedy plod, který nezačal být z těla matky vypuzován (srov. Kühn, Z. Čl. 6. In: Kühn, Z., Kratochvíl, J., Kmec, J., Kosař, D. a kol. Listina základních práv a svobod. Velký komentář. 1. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 412). Naopak dítě rozené, tedy dítě v průběhu porodu, které ještě nebylo úplně vypuzeno z těla matky a je ve smyslu ústavního práva dítětem nenarozeným, je proti atakům ze strany matky trestněprávně chráněno.
- Lze tedy shrnout, že vychází-li Ústavní soud ze skutkového stavu, jak byl objasněn obecnými soudy, ve zde posuzovaném případě dítě ještě nebylo subjektem práva na život podle první věty čl. 6 odst. 1 Listiny, přesto již byl jeho život hoden ochrany, tedy šlo o ústavně chráněnou hodnotou ve smyslu věty druhé téhož ustanovení. V průběhu porodu je ochrana nenarozeného dítěte z pohledu ústavního práva silnější než v průběhu těhotenství, ve kterém je naopak matka beztrestná za širokou škálu jednání včetně způsobení si potratu. Ve fázi porodu se však již takto silně koncipovaná beztrestnost neodráží, jelikož matka může být trestná typicky např. za vraždu dítěte při porodu. Všechny tyto závěry jsou v souladu také s judikaturou ESLP, ze které plyne, že otázka, kdy se jednotlivec stává nositelem práva na život, spadá do širokého prostoru pro uvážení členských států (srov. rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Vo proti Francii ze dne 8. 7. 2004, č. 53924/00, bod 82)…“
„50. Ani svoboda žen zvolit si okolnosti svého porodu však není neomezitelná. Právo na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 10 Listiny a čl. 8 Úmluvy, pod jehož rozsah spadá i otázka výběru okolností porodu, se často dostává do konfliktu s jinými základními právy. I sám Ústavní soud již v minulosti judikoval, že svobodná volba místa a způsobu porodu může být limitována zájmem na bezpečném porodu a zdraví dítěte (nález sp. zn. I. ÚS 4457/12). Ústavní soud rovněž uvedl, že i právo rodičky na nedotknutelnost lze přiměřeně omezit za předpokladu, že je ohrožen život a zdraví plodu a rozeného dítěte (nález sp. zn. I. ÚS 1565/14, bod 84). Pokud Ústavní soud dříve připustil přiměřené omezení práva na nedotknutelnost rodičky, není důvod automaticky a provždy vyloučit také za daných okolností přiměřené omezení svobodné volby místa porodu. To je v souladu se závěrem, že z českého ústavního pořádku ani z čl. 8 Úmluvy neplyne základní právo rodit doma jako takové (nález sp. zn. I. ÚS 2746/23, bod 36 a 41, rozsudek ESLP ve věci Dubská a Krejzová proti České republice, bod 163)…“
„54. Dovolenost domácích porodů však sama o sobě nevylučuje, aby jejich realizací byl za specifických okolností spáchán trestný čin. Obecné soudy dospěly k závěru o vině rodičky na podkladě toho, že prokázaly její vědomost o konkrétních rizicích v těhotenství. Těmi bylo zejména, že dítě se nacházelo v poloze koncem pánevním (laicky řečeno, bylo přetočené zadečkem napřed) a že šlo o prvorodičku ve věku 36 let. Soudy podrobně odůvodnily s odkazem na výslech znalce, že porod koncem pánevním je vysoce rizikovým k vedení v domácím prostředí (např. bod 68 odůvodnění okresního soudu) a rovněž prokázaly vědomost rodičky o této rizikovosti. Obecné soudy s odkazem na znalecké posudky a důkazy odůvodnily, že ignorování rizik ze strany rodičky bylo nepřiměřeným spoléháním se na to, že ke smrti dítěte nedojde (srov. např. bod 94 odůvodnění krajského soudu); věnovaly se proto dostatečně jejímu zavinění…“
„56. Nelze naopak dovodit trestněprávní odpovědnost rodičky za usmrcení dítěte z nedbalosti (či ublížení na zdraví) s pouhým odkazem na to, že domácí porody jako takové jsou považovány za rizikovější. K dovození zavinění (nedbalosti) na straně rodičky je třeba vždy prokázat konkrétní rizika, jejichž rizikovosti pro vedení domácího porodu si rodička byla vědoma, anebo nesporně musela být vědoma. Je tomu tak obdobně jako v případě jiných oblastí lidského života, jimž je běžné akceptování jisté míry rizika, z čehož nemůže být automaticky zpětně dovozováno zavinění poté, co nastane újma na životě či zdraví…“
„62. Stěžovatelka tedy nebyla odsouzena za to, že by usmrtila dítě odmítnutím císařského řezu. Zde posuzované jednání je definováno jinak: při vědomí konkrétní kumulace rizik měla předejít následku. To shrnuje okresní soud např. v bodě 75, kde uvádí, že po celou dobu porodu (v době po prvotních kontrakcích) rodička nejenže neodjela do porodnice, ale ani nezavolala záchrannou službu, aby se pokusila smrt dítěte odvrátit. Nejen před porodem, ale i v jeho průběhu si tedy nepočínala tak, aby smrti dítěte předešla. Jak uvedl okresní soud, osoby přítomné u porodu se po porození dítěte, které nedýchalo, pokoušely nejprve jej „dostat zpět“ zpěvem a voláním a až pak vyzvala dula otce k přivolání záchranné služby (body 54, 62 a 75 rozsudku okresního soudu)…“
Z posouzení ústavnosti odsouzení duly:
„72. Prokázané jednání (včetně opomenutí) duly tedy může být jednou z příčin smrti dítěte a její odpovědnost není a priori vyloučena. Rozhodnutí rodičky a jednání duly mohou při porodu jako příčiny spolupůsobit. Ústavní soud však opakovaně uvedl, že v případě takového spolupůsobení více příčin je možné k závěru o příčinné souvislosti mezi jednáním pachatele a následkem dospět až po pečlivém zhodnocení významu a důležitosti každé příčiny (nález sp. zn. I. ÚS 323/23, bod 45). Z toho plyne, že pro dovození trestní odpovědnosti duly za smrt dítěte při domácím porodu je třeba z pohledu ústavního práva klást zvýšené nároky na odůvodnění jejího trestněprávně relevantního jednání a příčinné souvislosti s následkem…“
„75. Z důvodu absence výslovné právní regulace je podle Ústavního soudu nutno při posuzování odpovědnosti dul vycházet právě z výše definované role. Jejich úkolem je poskytovat matce různorodou podporu, zejména psychickou. Role dul může být rovněž významná při porodu v nemocničním zařízení, kde se rodička nachází v citlivém postavení, a kde může dula zřetelně tlumočit zdravotnickému personálu, jaké jsou přání a zájmy rodičky, aniž by však do činnosti zdravotníků zasahovala.
- Obecně tedy nelze vycházet z předpokladu, že dula je profesí, která si pokoutně „hraje na zdravotníka“. Naopak, role duly jako nezdravotnické, podporující a pomáhající profese je tradiční, legální a pro mnoho žen velmi důležitá. I sám Ústavní soud se již v tomto smyslu obdobně vyjádřil, když roli dul fakticky uznal za legitimní, resp. za potenciálně důležitou pro rodičku (nálezy sp. zn. IV. ÚS 3035/15, bod 13; I. ÚS 2746/23, bod 69).
- Od porodních asistentek se duly odlišují tím, že porodní asistentky jsou osoby se zdravotnickým vzděláním, poskytující fakticky zdravotní péči, byť se v případě poskytování péče u domácího porodu nejedná o zdravotní péči ve smyslu zákona o zdravotních službách (nález sp. zn. I. ÚS 2746/23, jehož závěry již převzala i judikatura Nejvyššího správního soudu, rozsudek sp. zn. 10 As 46/2023, bod 21). Jinak řečeno, činnost dul ani porodních asistentek při porodu není sama o sobě zakázaná, jelikož nejde o zdravotní službu podle zákona o zdravotních službách, k jejímuž výkonu by bylo nutné mít oprávnění. Liší se však jejich faktická odborná způsobilost, a tím i způsob posuzování jejich odpovědnosti za případnou újmu na životě a zdraví rodičky či novorozence, způsobenou zejména v důsledku překročení rámce jejich odbornosti…“
„79. A právě to je důležité v případě posouzení trestní odpovědnosti duly za usmrcení dítěte při domácím porodu. Jde o to, zda dula jednala v souladu s účelem, obecně chápaným rámcem a kompetencemi své profese, anebo zda ze své nezdravotnické role vystoupila. Nelze přitom říci, jak tvrdí dula v ústavní stížnosti, že žádný rámec pro výkon činnosti dul neexistuje, protože jejich činnost není zákonem upravená. Naopak, limitem činnosti dul je minimálně to, že nemohou vykonávat faktickou zdravotní péči, tedy to, co činí porodní asistentky s příslušným zdravotnickým vzděláním, byť ani v jejich případě nejde o péči ve smyslu zákona o zdravotních službách, jak bylo popsáno výše…“
„88. Lze přisvědčit námitce duly, že by bylo absurdní, byla-li by trestně odpovědnou za překročení svých povinností, pokud by toto překročení spočívalo v pouhé reakci na krizovou situaci při porodu. Výklad, podle kterého by pro dulu (ale i pro jiné osoby přítomné u porodu) bylo z hlediska odpovědnosti výhodnější po nastalých komplikacích při porodu nic nečinit, aby nepřekročila svou „roli“, by byl iracionální, a to již s ohledem na existenci krajní nouze jakožto okolnosti vylučující protiprávnost…“
„96. Nejvýznamnějším skutkovým závěrem pro dovození viny duly nakonec bylo, že nezvládla techniku vaginálního porodu koncem pánevním. Ústavní soud se v obecné rovině ztotožňuje s argumentací v ústavní stížnosti, že duly nejsou povinny odborně zvládat lékařské úkony a zdravotní služby. V tomto případě však dula vědomě asistovala u domácího porodu, u něhož si byla vědoma možnosti vzniku komplikací, které následně řešila tím nejméně vhodným způsobem, jak obecné soudy taktéž řádně odůvodnily.“
Nález je dostupný zde.