V březnovém i podzimním Doporučení k alokaci vzácných zdrojů jsme uvedli, že by pravidla alokace vzácných zdrojů by měla být stanovena zákonodárcem:
Výzva k činnosti zákonodárce
Z hlediska právního by bylo více než vhodné, aby rozhodování o alokaci vzácných zdrojů v případě nedostatku vzácných zdrojů v rámci probíhající pandemie bylo upraveno zákonodárcem. Tak by se zabránilo zbytečným tlakům na poskytovatele zdravotních služeb a zdravotnické pracovníky, aby při záchraně lidských životů v kritických momentech byli nuceni přemýšlet o tom, zda jejich rozhodnutí o přidělení vzácného zdroje je v souladu s právem, či mohou ex post být vystaveni trestněprávním následkům svého rozhodnutí. Bohužel zákonodárce ponechal stanovení pravidel pro rozhodování o alokaci vzácných zdrojů zcela na poskytovatelích.
To, že nedostatečná regulace této problematiky je problematická, ukazují i příklady ze zahraničí. Odkazuji na výzvu The Nuffield Council, kde je výzva pro vládu, aby vytvořila srozumitelná a transparentní pravidla pro prioritizaci. Obdobně činí i další články.
Jako takové poselství je možno zmínit slova Dominica Wilkinsona and Jonathana Pugha:
„That should not be the doctors – rather the policy makers and politicians who chose, in the face of a predictable threat, to ignore it. They are ethically, (even if not legally) responsible.„