Jednota nebo mnohost nároků podle § 2958 NOZ?

Ačkoliv v odborné literatuře nepanuje k pojetí jednoty či mnohosti  nároků na náhradu nemajetkové újmy na zdraví shoda (např. na straně jedné Doležal, T., Lavický, P., Pojetí náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle nového občanského zákoníku a s tím spojené procesní aspekty, Právní rozhledy, 10/2014 nebo Bezouška P., Komentář k OZ od C.H. Beck, na straně druhé např. Votek, P.), vstoupil do těchto diskuzí Nejvyšší soud s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, kde se jasně (byť nepřekvapivě vzhledem k personálnímu obsazení senátu) vyslovil pro samostatnost jednotlivých nároků:

Dovolací soud dospěl k závěru, že výkladem nové občanskoprávní úpravy nelze dospět k závěru, že úmyslem zákonodárce byl odklon od dosavadní koncepce samostatných nároků na náhradu nemajetkové újmy na zdraví. Není tedy důvod se od tohoto pojetí odchýlit, když navíc by takový odklon mohl ve svém důsledku omezit poškozeného při jejich uplatňování. Zejména v případě závažných a komplikovaných újem na zdraví, které vyžadují dlouhé léčení, rekonvalescence a stabilizace zdravotního stavu poškozeného může trvat i několik let, není důvod, aby poškozený nemohl uplatnit zvlášť nárok na bolestné, tedy náhradu za vytrpěné fyzické i duševní útrapy spojené se samotnou škodnou událostí a následnou léčbou, hned po jejich vzniku, zatímco při akceptaci koncepce jediného nároku by musel čekat na ustálení zdravotního stavu pro ohodnocení celkové nemajetkové újmy. Ve zvlášť závažných případech újmy na zdraví je totiž celkový proces ustálení zdravotního stavu, bylo-li zasaženo do řady oblastí osobního života jednotlivce, složený z ustálení zdravotního stavu v jednotlivých oblastech následků újmy na zdraví (např. případ jiné poškozené, jejíž zdravotní stav se po automobilové nehodě v květnu 2006 ustálil asi v polovině roku 2007, ve sféře trvalých psychických následků pak až na konci roku 2009; viz věc vedenou Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 222/2015 a Ústavním soudem pod sp. zn. sp. zn. III. ÚS 1796/16). V případě jediného nároku by pak rozhodnutí o podané žalobě na bolestné představovalo překážku věci rozsouzené pro případné odškodnění ztížení společenského uplatnění. Rovněž není důvod udržovat škůdce po dlouhou dobu v nejistotě, zda bude vůči němu nárok uplatněn a v jaké výši. Vzhledem k výše uvedenému lze proto přisvědčit dovolateli a uzavřít, že nárok na náhradu újmy na zdraví dle § 2958 o. z. tvoří jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají, a tedy se i samostatně promlčují. „

Tímto rozhodnutím navázal na svá starší rozhodnutí (respektující úpravu OZ 1964). Problémem je, že odůvodnění takto zásadní záležitosti je žalostně nepřesvědčivé a nedostatečné. U problému, který je v odborné literatuře problematizován, bych očekával alespoň minimální vyrovnání se s názory doktríny, což v rozhodnutí úplně chybí.