Úvodem se všem čtenářům omlouvám za trošku bulvární titulek, ale schválně jsem jej zvolil takový, protože mám za to, že toto téma je často mezi laiky vnímáno poněkud zavádějícím způsobem a chtěl jsem na tento aspekt upozornit hned názvem mého textu.
A nyní již fakta. Včerejšího dne – 28. května 2012 – vydalo Ministerstvo zdravotnictví částku 4 svého Věstníku. Ten jako svoji položku 2. obsahuje Doporučený postup ke sjednocení postupu při výběru poplatku za volbu lékaře. Jeho cílem má být upravit, za jakých podmínek a v jakém rozsahu může pacient požádat, aby konkrétní výkon provedl jím zvolený lékař. Nejedná se tak výlučně o volbu operatéra, ale možnost vybrat si jakéhokoli lékaře oprávněného provést určitý zdravotní výkon.
Pacient má právo zvolit si konkrétního lékaře k provedení konkrétního výkonu jen tehdy, pokud to příslušný poskytovatel zdravotních služeb umožňuje. Za tuto nenárokovou volbu lékaře může, ale nemusí vybírat poplatek. Pokud však hodlá poplatek vybírat, je povinen vydat vnitřní předpis, ve kterém bude stanoveno zejména to, u jakých výkonů si může pacient vybrat lékaře, který provede tento výkon, a výše poplatku za volbu lékaře. Následně musí vydat ceník, kde bude stanovena výše poplatku za volbu lékaře u specifikovaného výkonu. Ceník bude zároveň obsahovat seznam jmen konkrétních lékařů, kteří mohou výkon provést. Podle zcela nezávazného, neboť doporučeného postupu mají poskytovatelé zdravotních služeb při stanovení výše poplatku dodržet následující výše poplatku: za volbu přednosty/primáře nesmí být vyšší než 15.000,- Kč a za volbu lékaře, který není přednostou/primářem, nesmí být vyšší než 5.000,- Kč. Kombinace slov „doporučený postup“ a „nesmí být vyšší než“ se se jeví poněkud nesouladně.
Závěrem se uvádí, že tento doporučený postup se vztahuje pouze na organizace v přímé řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví tedy výlučně státní nemocnice a nabývá účinnosti dnem 1. 6. 2012.
Rád bych z výše uvedeného zdůraznil jeden aspekt. Tento poplatek není povinný. Nikdo jej platit nemusí, chce-li podstoupit potřebný zdravotní výkon. Je to možnost, pro kterou se pacient může rozhodnout, pokud ji poskytovatel zdravotních služeb připustí.
Na tento bod navážu otázkou, která byla v posledních měsících často slyšet v médiích: Je správné/vhodné, aby si pacienti mohli zvolit lékaře pro určitý potřebný výkon, byť za určitý poplatek. Moje odpověď zní ano. Pokud to organizační podmínky u daného poskytovatele zdravotních služeb dovolují, pak jsem rozhodně pro, aby bylo jasno.
Nyní již pojďme k otázce, zda je tento poplatek protiústavní. Nehodlám zde vést žádnou komplikovanou ústavněprávní úvahu. Pouze odcituji čl. 31 Listiny základních práv a svobod: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Vzhledem k tomu, že nikdo občany k poplatku za volbu lékaře nenutí, nevidím tuto platbu jako protiústavní. Zmíněný doporučený postup MZ uvádí několik prvků, které dle mého soudu mají vyloučit možnou protiústavní povahu výběru takového poplatku. Jedná se o zejména o následující věty: „Umožní-li poskytovatel zdravotních služeb, aby u tohoto poskytovatele zdravotních služeb měli pacienti možnost volby lékaře za poplatek, jsou povinni zajistit, aby v žádném případě nebyli kráceni na svých právech vyplývajících z právního řádu České republiky pacienti, kteří si konkrétního lékaře za poplatek nezvolili a aby tito pacienti nebyli diskriminováni či upozaďováni, zejména v přístupu k takovému lékaři, který je plně erudován v oblasti jejich zdravotních potřeb.“ a „Poskytovatel zdravotních služeb nesmí odmítnout poskytnout péči pacientovi, který si konkrétního lékaře za poplatek nezvolil, z důvodu, že je ve zdravotnickém zařízení překročeno únosné pracovní zatížení lékařů, protože tito lékaři poskytují zdravotní služby pacientům, kteří zaplatili poplatek za volbu lékaře.“ nebo „Pacient se nesmí v souvislosti se zaplacením poplatku za volbu konkrétního lékaře domáhat žádných dalších výhod, které by mohly vést k poškození jiných pacientů, zejména přednostního poskytnutí zdravotních služeb a operačního termínu dle jeho přání.“
Možná bohužel tím má analýza tohoto postupu nekončí. Nabízí se totiž ještě jedna otázka: Není náhodou tento postup protizákonný. Zde mi totiž na mysl už hodně dlouho přichází ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. To říká: „Pojištěnec má právo na poskytnutí hrazených služeb v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, přičemž poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu,…“
Hodlám tedy o možné protizákonnosti vybírání poplatků za volbu lékaře uvažovat výlučně v kontextu zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění, což je naprosté gros zdravotní péče poskytované v České republice. Pokud je zdravotní výkon prováděný lékařem, kterého jsem si vybral a za jehož výběr jsem poskytovateli zdravotních služeb zaplatil poplatek, hrazený z veřejného zdravotního pojištění, není výběr poplatku porušením citovaného ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb.? Ona slova „poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu“ se jeví celkem rigorózní.
Navíc zde máme také § 44 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., který uvádí: “ Za opakované porušení povinnosti stanovené pro poskytovatele v § 11 odst. 1 písm. d) uloží příslušná zdravotní pojišťovna poskytovateli pokutu až do výše 1 000 000 Kč; …“
Tak co, vážení kolegové, jak to vidíte? Je vybírání poplatku za volbu lékaře, který provede výkon hrazený z veřejného zdravotního pojištění, porušením zákona, za jehož opakování hrozí až milionová pokuta, nebo ne? Divíte se ještě tomu, proč se s výjimkou FN Královské Vinohrady ostatní státní nemocnice zatím zdráhají tento výběr poplatku zavést? Těším se velmi na vaše názory.
Předně děkuji Radkovi za rozvíření tohoto tématu. Jsem trochu překvapen „důvodovou zprávou“ MZ k Doporučenému postupu.Zde se říká: „S ohledem na novou právní úpravu obsaženou v zákoně o zdravotních službách a s tím související novelizací
zákona o veřejném zdravotním pojištění, kdy pojištěncům se přiznává v rámci hrazených služeb právo na výběr poskytovatele zdravotních služeb, který je ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně, a na výběr zdravotnického zařízení tohoto poskytovatele, nikoliv však právo na výběr konkrétního lékaře zaměstnaného u daného poskytovatele zdravotních služeb a vzhledem k tomu, že za zdravotní péči poskytnutou nad rámec podmínek pro bezplatnou péči může být vybírána úhrada, je vydán tento doporučený postup ke sjednocení postupu při výběru poplatku za volbu lékaře v organizacích v přímé řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví ČR.“. Mám pocit, že toto odůvodnění se míjí stanovenou úpravou. Zde se přece nejedná o péči poskytnutou nad rámec podmínek pro bezplatnou péči podle z. č. 48/1997. Zde se přece naopak jedná o péči hrazenou…
Takže se kloním k Radkovu názoru, že výběr poplatku za volbu lékaře /bez patřičné úpravy z.č. 48/97 Sb./ je v rozporu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb.
Souhlas – s výkladem MZ, který de facto prezentuje ve svém doporučení – tedy že každý poskytovatel má právo přijmout úhradu za to, že si pacient zvolí jmenovitě zdravotnického pracovníka daného poskytovatele při poskytování hrazené péče – se taktéž neztotožňuji a nemyslím si, že z platných zákonů tohle lze dovodit.
Ještě jsme o tom s Kubou mluvili a jsem přesvědčen, že MZ opět nedomyslelo možné důsledky svého počínání. Ačkoliv je doporučení směřováno pouze pro postup v organizacích v přímé řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví ČR, je zřejmé, že má toto doporučení potenciálně daleko širší důsledky. Pokud MZ připouští tento postup ve svých zařízeních, pak jej nemůže vyloučit v jiných zařízeních – včetně ambulancí. A tady by výběr poplatku za volbu lékaře byl skutečně absurdní. Přesto podle logiky MZ naprosto v souladu se zákony…