Jak je to s vyhláškou č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví?

By | 23.1.2011

Předmětná vyhláška stanoví některé velmi důležité povinnosti, které zajišťují postup při úmrtí a nálezu těla mrtvého mimo zdravotnické zařízení. Je zde rovněž uvedeno, kdo provádí prohlídku mrtvého za účelem zjištění úmrtí a jeho příčiny. A dále – je vyhláškou stanoveno v jakých případech se musí provádět pitvy a za jakých podmínek. Je ovšem tato vyhláška v současné době vůbec aplikovatelná?

V rámci své rozhodovací činnosti se k této vyhlášce vyjádřilo i Ministersvo zdravotnictví a dospělo k následujícím závěrům:
„Námitky odvolatelky, kterými směřuje proti aplikovatelnosti vyhlášky a k povinnostem jí stanoveným, jsou právně významné, nebot‘ v této souvislosti je třeba zabývat se tím, zda Ize vůči odvolatelce dovozovat povinnost, za jejíž porušení jí byla krajským uřadem pokuta uložena.‘
Vyhláška v ustanovení § 2 odst. 2 stanoví, že v případech, kdy došlo k úmrtí mimo.zdravotnické zařízení, provádí prohlídku mrtvého příslušný obvodní lekař, popřípadě lékař lékařské služby první pomoci. V ustanovení § 3 odst.1 vyhlášky je pak upravena povinnost prohližejícího lékaře, který nerozhodne o provedení pitvy, oznámit úmrtí bezodkladně po prohlídce mrtvého příslušnému orgánu pověřenému vedením matriky, a to na listu o prohlídce mrtvého.
Zakladní pravidla pro vydavání pravních předpisů a ukladání povinnosti jsou stanovena ustavním pořádkem, konkrétně cl. 79 odst. 3 Ústavy, podle kterého ministerstva, jiné správní úřady a orgány uzemní samosprávy mohou na základě zákona a v jeho mezích vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. MZ je podIe ustanovení § 10 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů statní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ústředním orgánem státní správy. MZ je tak ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy oprávněno na základě zákona a v jeho mezích vydávat (a rovněž i rušit) právní předpisy. Kromě toho je třeba připomenout čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle něhož státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (obdobně čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku: „Státní moc Ize uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“). A konečně připomeňme čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jenž stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování zakladních práv a svobod.
Vyhláška č. 19/1988 Sb. byla ministerstvem vydána dne 9. 11. 1987 na základě zmocnění v ustanovení § 82 zákona č.. 20/1966 Sb., ve znění do 30. 6. 1993, jehož dikce v době přijetí zněla: „Předpisy vydané k provedení tohoto zákona upraví též otázky pohřebnictví.“. Novelou zákona č. 20/1966 Sb., zákonem č. 161/1993 Sb., o změnách ve všeobecném zdravotním pojistění a o změnách a doplnění některých dalších zákonů, došlo s účinností od 1. 7. 1993 k vypuštění ustanovení § 82 ze zákona č. 20/1966 Sb., přičemž vyhláška zůstala touto novelou nedotčena. Další novelizací zákona č. 20/1966 Sb. zákonem č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů, bylo s účinností od 1. 3. 2003 v novém ustanovení § 28a zákona č. 20/1966 Sb. Upraveno zmo cnění pro vydání prováděcího předpisu upravujícího otázk ypohřebnictví, a to v zcela jiném znění:“ MZ stanoví vyhláškou podrobnosti postupu při úmrtí a provádění pitev, včetně účelu stanovení pitvy, zdravotnického zařízení, popř. lékaře provádějícího prohlídku zemřelého nebo pitvu, dále úkony na těle zemřelého a rozsah a místa určení podávání informací a povinných hlášení o úmrtí, výsledků prohlídky zemřelého a provedení pitvy.“ V posuzované věci tak nastala situace, kdy došlo ke zrušení zmocnění v zákoně, avšak prováděcí předpis /rozuměj předmětná vyhláška/ , který byl na základě onoho zmocnění vydán, explicitně zrušen nebyl.

Při nedostatku právní úpravy řešící důsledky zrušení zmocňovacího ustanovení pro vydání vyhlášky či jiného odvozeného právního předpisu se MZ obratí znovu k soudní judikatuře. V usnesení ze dne 17. 10. 2006, sp. zn. Pl. ÚS. 53/03 Ústavní soud vyslovil závěr, že vyhláška, která v důsledku zrušení zákonného zmocnění sice zůstává platným právním předpisem a součástí právního řádu, ale současně se stala vzhledem k absenci materiálních podmínek dalšího normativního působení (tj. zákonného zmocnění) předpisem, který není ani účinným ani aplikovatelným, tedy takovým, který by byl způsobilý vyvolávat v realitě právní učinky pro futuro. Ústavní soud však pokračoval a vyslovil i pro účely tohoto odvolacího řízení relevantní úvahu, která koresponduje námitce účastnice řízení, a to, že nové zákonné zmocnění se nemůže retroaktivně vztahovat na napadenou vyhlášku (ve zde posuzované věci na vyhlášku č. 19/1988 Sb.). MZ má za to, že zmocňovací ustanovení § 28a zákona č. 20/1966 Sb. je zcela jiným, novým zmocňovacím ustanovením k vydaní odvozeného právního předpisu k provedení zákona c. 20/1966 Sb., přičemž důvodem pro tuto úvahu odvolacího orgánu není jen dlouhá doba (deset let), která uplynula od zrušení zmocnění do zakotvení nového zmocnění a přerušení kontinuity trvání aplikovatelnosti vyhlášky č. 19/1988 Sb., ale rovněž komparací obou zmocnění je patrné, že chronologicky pozdější, nové zmocnění je formulováno ve srovnání se starou úpravou odlišně a rozšířené nad rámec původního zmocnění v ustanovení § 82 zákona č. 20/1966 Sb., ve zneni do 30.6. 1993. MZ tedy sdílí pochybnosti účastnice řízení týkající se aplikovatelnosti předmětné vyhlášky, nebot‘ v rozmezí od 1. 7. 1993 do 1. 3. 2003 bylo zrušeno zákonné zmocnění pro vydání této vyhlášky (§ 82 zákona č. 20/1966 Sb.), přičemž pozdější legislativní aktivitou právního předpisu MZ, která vyústila mj. k zakotvení ustanovení § 28a v zákoně č. 20/1966 Sb. nemohla platná, ale neaplikovatelná vyhláška „obživnout“, jak pregnantně popsal Ústavní soud.