Genetické vyšetření jako plnění ze smlouvy o dílo – díl druhý

V neděli jsem zde zahájil dvoudílný seriál všímající se jednoho zatím nepravomocného rozhodnutí okresního soudu. Předmět sporu, tj. dluh za provedené genetické vyšetření, skutkové okolnosti a základní pohled soudu na genetické vyšetření jako plnění ze smlouvy o dílo jsem podrobněji popsal v prvním dílu. Nyní se pojďme podívat na některé další zajímavé aspekty tohoto rozsudku.

Klinika či ústav jako společné pracoviště nemocnice a lékařské fakulty

Jsem osobně velmi kritický k některým právním aspektům existence klinik či ústavů jakožto společných pracovišť nemocnice a lékařské fakulty. Opakovaně jsem se potkal s tím, že pracovnice těchto klinik sami nerozumí právní povaze takového organizačního útvaru. Hůře chápou, že fakticky existují dva organizační útvary – jeden je součástí organizační struktury nemocnice, druhý je součástí organizační struktury lékařské fakulty. Oba se však jmenují stejně a navenek se tváří jako jeden celek. S tím souvisí i to, že zpravidla část ze zaměstnanců nemocnice zařazených na tomto útvaru má i pracovní poměr vůči lékařské fakultě, kde jsou zařazeni na útvaru se stejným názvem.

Tento problém zde zmiňuji proto, že v daném soudním sporu hrál také svoji roli. Žalovaný cizozemec totiž za účelem objednání genetického vyšetření navštívil právě takové pracoviště žalobkyně, které se ve svém názvu holedbalo zmínkou o tom, že se jedná o ústav lékařské fakulty a nemocnice.

Žalovaný toho využil a namítal nedostatek aktivní legitimace na straně nemocnice-žalobkyně. Na základě dokazování soud dospěl k závěru: „Námitku žalovaného o nedostatku pasivní legitimace žalobkyně soud shledal zcela nedůvodnou. Jediným písemným výstupem o jednání žalovaného se žalobkyní je jeho informovaný souhlas, který podepsal. Ten je nadepsán názvem, sídlem a identifikačním číslem žalobkyně ve svém záhlaví, ze kterého plyne, že jménem žalobkyně vdané věci jednal“ ústav lékařské fakulty a žalobkyně. „Je to přitom žalobkyně, která byla zřízena za účelem poskytování prevenční, diagnostické, léčebné a jiné zdravotní péče. Subjektem poskytujícím zdravotní péči jistě není“ univerzita, „která jako veřejná vysoká škola je primárně vzdělávací institucí.“

Může za nemocnici uzavřít smlouvu lékař?

Žalobkyně mimo jiné argumentovala, že smlouva o dílo nebyla uzavřena, neboť smlouvu může za nemocnici uzavírat jen statutární orgán – ředitel. Soud k tomu uvedl:

„Z tohoto pohledu jsou lhostejné námitky žalobkyně, že smlouvy se třetími subjekty stojícími mimo žalobkyni smí podle interních předpisů žalobkyně uzavírat pouze její ředitel, v době jeho nepřítomnosti pak ředitelem pověřený náměstek. Tyto osoby samozřejmě jménem žalobkyně jako statutární orgány uzavírají právní vztahy ve smyslu ustanovení § 20 odst. 1 o. z. S ohledem na ustanovení § 20 odst. 2 věta první o. z. však za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci či členové, pokud je to buď stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Primář (…) byl lékařem genetického pracoviště, který obvykle s ohledem na své pracovní zařazení na objednávku pacientů prováděl vyšetřovací a jiné zdravotní úkony, tedy i jménem žalobkyně uzavíral smlouvy s odkazem na hodnocení uvedené v předchozím odstavci. Je lhostejné, že žalobkyně svým přístupem vztahy ke svým pacientům nehodnotí jako takové, které jsou založeny na smluvním základě. Nenabízí se však žádný jiný možný základ vztahu mezi pacientem a zdravotnickým zařízením. Žalovaný nebyl povinen znát interní předpisy žalobkyně, které nejsou právními předpisy, tedy vědět, že lékaři s ním nejsou oprávněni smlouvu uzavřít. Pro případ překročení oprávnění“ lékařů „jednat za žalobkyni ve smluvních vztazích, které plyne z jejích interních předpisů, pak stejně vznikla práva a povinnosti žalobkyni přímo z takto uzavřené smlouvy, neboť ta se týkala předmětu činnosti žalobkyně, poskytování zdravotnických služeb, a žalovaný o případném překročení oprávnění lékařů jednat za žalobkyni vědět nemohl (ust. § 20 odst. 2 věta druhá o. z.), mohl být a byl v dobré víře, že uzavírá smlouvu s osobou za žalobkyni jednat oprávněnou.“

Termín plnění a možnost odstoupit od smlouvy

„Mezi účastníky byla spornou otázka, do kdy se žalobkyně zavázala pro žalovaného zhotovit předmět díla, tedy provést vyšetření jeho genů a zejména sepsat zprávu o výsledcích tohoto vyšetření. Žalobkyně argumentovala tím, že zpracovala výsledky genetických vyšetření v nadstandardně krátké době, u vyšetření obdobných jsou lhůty provedení většinou delší, zpravidla okolo jednoho roku. Žalovaný však argumentoval tím, že žádal o co nejrychlejší termín vyšetření, nemělo mu být údajně lékaři žalobkyně sděleno, že doba provádění vyšetření bude takto dlouhá. Pokud by to dle své obrany věděl na počátku, rozhodně by za uvedenou částku provedení vyšetření vůbec nepožadoval. Ujednání o době provádění díla není zachyceno v písemném informovaném souhlasu, který žalovaný podepsal. Lékaři žalobkyně pak tvrdili, že upozorňovali žalovaného na dlouhodobost prováděných vyšetření, vyzývali jej, aby průběžně kontaktoval pracoviště žalobkyně a dotazoval se na vývoj zpracování výsledků jeho vyšetření. Ve smyslu ustanovení § 633 odst. 1 věta první o. z. tedy doba provedení díla nebyla dohodnuta.

Měl-li žalovaný po uzavření smlouvy za to, že dílo není prováděno včasně, mohl s odkazem na ustanovení § 563 o. z. kdykoli v průběhu doby žalobkyni vyzvat ke splnění díla, druhý den po doručení této výzvy by se stala dospělou povinnost žalobkyně předat žalovanému výsledky vyšetření. To však žalovaný za celou dobu od dubna do prosince roku 2008 neučinil. Nemůže tedy úspěšně nyní namítat, že žalobkyně neprováděla dílo včasně. Nemohl si ani myslet, že ustoupila od provádění díla. Poskytl-li žalobkyni své biologické vzorky, následně podepsal a na adresu jejího sídla odeslal informovaný souhlas pacienta, byl tedy srozuměn s tím, že za částku okolo 80 000,- Kč budou prováděny genetické analýzy týkající se jeho osoby. Následná jeho obrana namítající prodlení žalobkyně při zhotovení díla se tak jeví jako účelová.“

„Žalovaný tvrdil, že k zániku vztahu mezi účastníky došlo na základě jeho platného odstoupení od smlouvy o dílo, které učinil dopisem ze dne 16. 12. 2008, v němž uvedl, že využívá svého práva od smlouvy odstoupit. Nesdělil tedy výslovně, že od smlouvy odstupuje. Nicméně i z formulace „využívám svého práva od smlouvy odstoupit“ je možno na základě logického a jazykového výkladu projevu jeho vůle ve smyslu ustanovení § 34, § 35 odst. 1, 2 o. z. dovodit, že chtěl tímto projevem vůle od smlouvy o dílo odstoupit. Možnost odstoupení od smlouvy o dílo ze strany objednatele je zakotvena v ustanovení § 642 odst. 1, 2 o. z. Podle ustanovení § 642 odst. 1 o. z. může objednatel od smlouvy o dílo odstoupit, ale pouze do okamžiku zhotovení díla, je však povinen zaplatit zhotoviteli částku připadající na práce již vykonané, nemůže-li výsledky této práce zhotovitel využít jinak a nahradit mu účelně vynaložené náklady. Žalovaný zaslal žalobkyni projev vůle o odstoupení od smlouvy až poté, co dílo bylo dokončeno.“

„S odkazem na ustanovení § 642 odst. 1 o.z. tak již ke dni 16. 12. 2008 od smlouvy odstoupit nemohl, neboť dílo již bylo dokončeno, odstoupení podle tohoto ustanovení je možné pouze do okamžiku dokončení díla. Dokončením díla se rozumí jeho provedení, nikoli též předání žalovanému jako objednateli díla. Žalobkyně jednoznačně dala žalovanému najevo, že dílo již dokončeno bylo, přede dne 16. 12. 2008.“

„Žalovaný nemohl ani platně odstoupit od smlouvy s odkazem na ustanovení § 642 odst. 2 o. z., dle něhož může objednatel od smlouvy odstoupit i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě. Doba zhotovení díla nebyla sjednána. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný od počátku věděl o zpracování výsledků genetického vyšetření v řádech několika měsíců. Tvrdila, že mu její lékaři sdělili předpokládanou dobu trvám vyšetření 6 měsíců. Informovaný souhlas byl žalovaným podepsán ke dni 22. 4. 2008, na základě daňového dokladu ze dne 30. 11. 2008 bylo žalovanému sděleno, že zpráva o výsledcích vyšetření je pro něj připravena, ta nese datum 19. 11. 2008. O nějakém prodlení žalobkyně se zhotovením díla tak nemůže být řeči. Navíc platné odstoupení od smlouvy dle ustanovení § 642 odst. 2 o.z. vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, tedy nejen zřejmosti faktu, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, ale současně i neprovedení nápravy ze strany zhotovitele díla v přiměřené lhůtě, kterou mu za tím účelem objednatel poskytl. Žalovaný ani netvrdil, že by žalobkyni poskytl nějakou přiměřenou lhůtu ke sjednání nápravy a odstranění prodlev se zhotovením díla. Odstoupil-li žalovaný od smlouvy dopisem ze dne 16. 12. 2008, pak je toto jeho odstoupení v rozporu s ustanovením § 642 odst. 1, 2 o. z. a tudíž neplatné pro rozpor se zákonem s odkazem na ustanovení § 39 o. z. Navíc, jak bylo výše naznačeno, je lichý argument žalovaného, že provádění vyšetření trvalo žalobkyni % roku a výsledky mu byly poskytnuty více než po roce. Již na přelomu listopadu a prosince roku 2008, zhruba sedm měsíců po podpisu informovaného souhlasu, obdržel žalovaný sdělení od žalobkyně o dokončení díla, bylo jeho věcí, že si provedené dílo nevyzvedl a plnění nabízené žalobkyni převzít nechtěl.“

Splatnost ceny

„Na druhou stranu žalobkyně nikterak neprokázala, že by mezi účastníky bylo sjednáno placení ceny díla zálohově, respektive splatnost ceny provedeného díla před poskytnutím zprávy žalovanému, případně oproti zaplacení ceny díla, jehož vyzvednutí v sídle žalobkyně mělo být povinností žalovaného. Pak je nutno použít ustanovení § 634 odst. 2 věta první o. z., dle něhož se platí cena až po skončení díla, není-li dohodnuto jinak. Dílo ze strany žalobkyně bylo dokončeno až ke dni 19. 11. 2008, kdy byla sepsána závěrečná zpráva o výsledcích vyšetření žalovaného, až po tomto datu tedy mohla žalobkyně požadovat po žalovaném zaplaceny ceny díla. Z tohoto ohledu byl daňový doklad vystavený v červnu 2008 a vyzývající žalovaného k zaplacení první části ceny za provedené dílo v červenci 2008 předčasný, k tomuto datu dílo dokončeno nebylo. Stejně tak nebylo dokončeno ani ke dni 10. 11. 2008, kdy již dle shodného tvrzení účastníků byla vyhotovena upomínka adresovaná žalovanému a vyzývající jej k zaplacení ceny prováděného díla. Tuto upomínku měla vyhotovit společnost zmocněná žalobkyni k vymáhání dluhu na žalovaném.“

Výše ceny

„Soud však shledal, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení celé žalované částky. I z obsahu písemného informovaného souhlasu je jasné, že na počátku vyšetřování žalovaného byla cena prováděného díla určena odhadem na částku 80 000,- Kč ve smyslu ustanovení § 636 odst. 1 věta první o. z. Zjistí-li zhotovitel dodatečně, že bude třeba cenu určenou odhadem podstatně překročit, je povinen na to objednatele bez prodlení písemně upozornit a oznámit mu nově určenou cenu, jinak nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně, jak plyne z ustanovení § 636 odst. 1 věta druhá o. z. Žalobkyně ani netvrdila, že by žalovaného písemně upozorňovala na navýšení původně odhadnuté ceny 80 000,- Kč. Ustáleným soudním rozhodováním se za podstatné překročení ceny ve smyslu ustanovení § 636 odst. 1 věta druhá o.z. rozumí navýšení původně sjednané ceny o více než 10 %. Žalobkyni požadovaná částka pak o více než 20 % převyšuje odhadem stanovenou částku 80 000,- Kč. Na navýšení ceny díla nebyl žalovaný řádně upozorněn, žalobkyně tak nemá nárok na zaplacení rozdílu v ceně. Z toho důvodu jí byla ve výroku I. tohoto rozsudku na jistině přiznána žalobkyni pouze původně odhadem stanovená a sjednaná částka 80 000,- Kč jako cena provedeného díla.

Je pravdou, že dle ustanovení § 636 odst. 2 věta první o. z. má objednatel po oznámení nově určené ceny právo opět od smlouvy odstoupit. Nově stanovená cena nebyla žalovanému předem sdělena, ani do toto ustanovení o. z. nezakládá tedy jeho oprávnění od smlouvy odstoupit. Žalovaný ve svých stanoviscích pouze zmiňoval, že navýšení ceny by zakládalo jeho právo od smlouvy odstoupit, netvrdil, že by od smlouvy odstoupil právě pro takovéto navýšení ceny. To mu dopředu oznámeno nebylo, byla mu sdělena pouze výsledná cena díla současně s informací, že dílo je dokončeno. V takovém případě je povinen zaplatit původně sjednanou cenu odhadem, žalobkyně nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně mezi původně odhadnutou částkou 80 000,- Kč a v žalobě vyčíslenou částkou 97 761,- Kč, jak plyne z ustanovení § 636 odst. 1 věta druhá o. z.“

Smluvní cena

„Jsou také liché námitky žalovaného, že účtovaná cena je diskriminační, neboť jí žalobkyně stvořila vynásobením bodového ohodnocení provedených zdravotnických úkonů“ částkou 3,- Kč, „která je požadována pro nepojištěné osoby, které nejsou občany Evropské unie. Namítal tedy rozpor postupu žalobkyně a sjednané ceny se zákonem o cenách a zákonem o veřejném zdravotním pojištění s tím, že cena zdravotnických výkonů je cenou úředně stanovenou, kterou nelze překročit s odkazem na ustanovení § 5 odst. 1, odst. 2 zákona o cenách.

Tato argumentace žalovaného je opět nesprávná. Úřední regulace cen veřejnoprávními předpisy dopadá pouze na zdravotnické úkony poskytovaná v režimu veřejného zdravotního pojištění, které jsou následně proplácena zdravotními pojišťovnami. Nevztahuje se na poskytované zdravotní úkony mimo rámec veřejného zdravotního pojištění. Je lhostejné, jakým způsobem dospěla žalobkyně ke stanovém ceny za provedené lékařské výkony, za dílo provedené pro žalobce. Z obsahu písemného informovaného souhlasu je nasnadě, že původně si účastníci odhadem sjednali cenu za provedená genetická vyšetření na částku 80 000,- Kč, z té soud vycházel jako z ceny smluvní. Rozpory této ceny s cenovými předpisy nebylo nutné se blíže zabývat.“