Nedávno mě jeden z kolegů upozornil na velmi zajímavou práci F. Koukolíka – Mocenská posedlost, která se na některých místech zabývá i rolí vědy a antivědy při procesu debilizace společnosti a která se dotýká aktuálních témat ve vědě a výzkumu. Jedním z těch podstatných témat je problematika podvodů ve vědě.
Koukolík uvádí několik hlavních motivů vědeckých podvodů – kariéra, pýcha, peníze a ideologie. S tím, že tvrdí, že kariéra závisí na prestiži; a prestiž se odvíjí od počtu publikací v prestižních časopisech (proto platí publish or perish). Proto jsou vědci nuceni publikovat i ne zcela ověřená data nebo je úmyslně zkreslují, aby byla tato data publikovatelná. V medicínských studiích jsou pak výsledky výzkumu zkreslovány, buď již samotným zadáním výzkumu nebo tím, že jsou publikovány pouze pozitivní výsledky.
Shodou okolností se současně v několika odborných časopisech objevila zpráva o „epidemii falešně pozitivních výsledcích studií„. Jak uvádějí tyto zdroje je stále stoupající počet těchto zmanipulovaných studií celosvětovým fenoménem – a to ve všech oborech – ekonomii, společenských vědách i přírodních vědách. Zvláště znepokující jsou ale tyto skutečnosti v (bio)medicíně. Řada studií, které se prezentovaly pozitivními výsledky (beta-caroten, vitamín E, hormonální léčba, Vioxx and Avandia), se následně projevila jako problematická a přespříliš optimistická.
V řadě případů jsou řešitelé přímo ovlivňováni zadavateli studií, někdy vkládají příliš velké naděje do výsledku studie, aniž by reflektovali širší souvislosti.
Zejména v současné době je tedy třeba přistupovat k mnoha výsledkům vědeckých studíí značně kriticky a nepodléhat scientismu.