Eutanázie jako politické téma?

By | 5.3.2012

V souvislosti s nastávajícími prezidentskými volbami ve Francii se objevilo nové politické téma, které vytyčilo jednu z linií mezi vážnými kandidáty na prezidenta. Zatímco levicově orientovaný, socialistický kandidát François Hollande podporuje legalizaci eutanázie, současný prezident a kandidát Nicolas Sarkozy je proti ní (viz články

http://www.bioedge.org/index.php/bioethics/bioethics_article/9938 a http://www.bioedge.org/index.php/bioethics/bioethics_article/9912). Podstatná ovšem není argumentace obou kandidátů, ale to, že se předmětné téma, které doposud mělo více etické dimenze, stává stále více politickým tématem.

V sociálním diskursu je toto téma stále nosnější a stále více lidí je ochotno vyjadřovat svůj názor na to, zda by měla být eutanazie legalizována, či nikoliv. Jak jsem zaznamenal, v České republice se tato otázka stává i tématem k „odborným pivním diskusím“.

Sociální a mediální tlak na přijetí některých témat za témata politická ovšem může mít ovšem spíše kontroverzní výsledky, jak se ostatně ukazuje i v české kotlině s poněkud nešťastnou úlitbou politiků v případě přímé prezidentské volby.

Domnívám se, že i v případě asistované sebevraždy je politizace tématu krok špatným směrem. Z filosofického (Albert Camus v Mýtu o Sisyfovi nastoluje jako primární existenciální otázku: „Existuje jediná vážná filosofická otázka, a to ta, zda spáchat sebevraždu či nikoliv“) a etického („Je aktivní účast na sebevraždě nemorálním jednáním?“, která přetrvává v současné dualitním modu posuzování lidského jednání v bioetice) zkoumání, které by mělo předmětem zásadních východisek  směrem  k úvahám de lege ferenda k úpravě v právním řádu by se rázem stalo kolbiště pro politické manipulace reflektujícím na kontroverzní veřejné mínění.

Tento politický tlak na legislativu v EU se ovšem zřejmě bude prohlubovat. Parlamentního shromáždění Rady Evropy jako poradní a politický orgán v současné době vydal rezoluci, ve které konstatoval, že eutanazie, ve smyslu zabití (ať na základě konání či nekonání) závislé lidské bytosti pro její údajný prospěch musí být vždy zakázána. (srovnej http://www.bioedge.org/index.php/bioethics/bioethics_article/9903)

Ačkoliv tato rezoluce není závazná, je veskrze politická a je jasné, že jejím cílem je vytvořit politický tlak k této otázce.

V ideálním případě by zákonodárce ovšem na tyto politické tlaky neměl reflektovat a měl by v příslušné oblasti ponechat otevřenou diskusi spíše pro odborníky. V právně teleologické rovině, a tedy zjednodušeném nazírání na etickou dimenzi tohoto problému, však existuje v současné dimenzi lidských práv jen střet dvou kategorií – práva na svobodné rozhodování o svém životě versus zákazu zbavit člověka jeho života. Toto paradigma je potřeba řešit na základě názorů odborníků. Ať už bude úprava ponechána tak, jako je tomu v současné době v České republice nebo se legislativa bude snažit aktivně zasahovat ve prospěch eutanazie, musí být obě rozhodnutí dostatečným způsobem sofistikovaně obhájeny a fundovaně zdůvodněny.

Také je vždy nutné pohlížet na následky, které případné zákonná úprava přinese.  Je totiž nutné zvažovat, že úprava normativního systému práva se vždy v konečném důsledku projeví i v sociální realitě (jedná se o jev vzájemného působení, sociální realita působí na právo a to pak zpětně na ni).

To lze vypozorovat např. ve Švýcarsku, kde rostou čísla lidí, kterým byla učiněna pomoc při asistované sebevraždě. (http://www.bioedge.org/index.php/bioethics/bioethics_article/9944).

Nemíním se zde zabývat širokou diskusí o problematice eutanazie v morální dimenzi, neboť to zdaleka přesahuje záměr tohoto krátkého shrnutí. V závěru si dovolím ovšem malou poznámku: Ačkoliv se v diskusi o tom, zda asistovaná eutanazie je morální či nikoliv, přikláním k názoru, že je morálně přijatelným jevem (a to z důvodu práva na sebeurčení každého člověka a zejména práva na určení si vlastního odchodu), její legislativní ukotvení v současné době nedoporučuji.

Takovému uzákonění by totiž musela předcházet dlouhodobá koncepční diskuse a úprava by musela reflektovat na výslednou analýzu stavu a důsledně upravit právní rámec tak, aby nebyl pokud možno zneužitelný. Taková diskuse (zejména v rovině právní úpravy) však dosud v ČR neproběhla, byť si myslím, že by byla na místě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

seventeen − ten =

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.