Ústavní soud se ve svém aktuálním nálezu sp. zn. II. ÚS 1564/20 zabýval problematikou odčiňování duševních útrap (psychického strádání), a to mj. ve světle ustanovení § 2958 občanského zákoníku a jednotlivých zde zakotvených dílčích nároků (náhrad) – bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění (ZSU) a náhrady dalších nemajetkových újem. Pozornost zde zaměřím právě na tuto oblast, ostatní koncepční otázky civilního deliktního práva v nálezu rozebírané pomíjím.
Okolnosti případu byly následující: „Stěžovatel napadl rozhodnutí obecných soudů, kterými nebylo vyhověno jeho žalobě na náhradu újmy na přirozených právech člověka podle § 2956 a násl. občanského zákoníku (OZ). Tvrdil, že dosud nebyly odškodněny jeho duševní útrapy po úraze při automobilové nehodě, jejímž následkem byla mj. amputace dolní končetiny, těžké zranění hlavy a poškození dalších orgánů. Popsal následky svých zranění včetně psychického strádání, kterým trpí v celém období po úraze. Obecné soudy však dovodily, že tato újma na zdraví stěžovatele byla již odškodněna v rámci dílčích nároků na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění.“
Důležité je uvést, že v rámci předcházejícího občanskoprávního řízení, ve kterém se poškozený stěžovatel domáhal bolestného a náhrady za ZSU po svém zaměstnavateli podle pracovně právní úpravy (a které současně nebylo dotčeno kasatorním rozhodnutím Ústavního soudu) byla stěžovateli přiznána v rámci bolestného i náhrada za duševní strádání způsobené psychickými poruchami: „Oproti tomu v oblasti stěžovatelem vytrpěných duševních útrap je řešení složitější. V řízení o pracovněprávní odpovědnosti bylo stěžovateli přiznáno odškodnění za duševní strádání, způsobené psychickými poruchami, v rámci bolestného částkou 15 000 Kč, a to z důvodu, že nařízení č. 276/2015 Sb., ve znění rozhodném pro posuzovaný případ, neobsahovalo v části týkající se bolestného ani jednu položku, která by explicitně vyjadřovala bolestivý stav plynoucí z duševní újmy na zdraví. Stěžovatel musel být proto odškodněn analogicky podle položky týkající se bolesti způsobené nitrolebním poraněním.“
To znamená, že poškozenému stěžovateli byla v jiném řízení odčiněna újma na zdraví plynoucí z onemocnění psychického charakteru. Nadto pak stěžovatel požadoval náhradu újmy na přirozených právech člověka, a to z důvodu, že mu dosud nebyly odškodněny jeho duševní útrapy po škodní události.
Ústavní soud nejprve argumentoval, že: „V souladu s principem plné náhrady újmy je třeba v rámci kategorie tzv. dalších nemajetkových újem odškodnit vše, co nebylo možné zahrnout pod náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění, jako například duševní útrapy způsobené psychickou újmou, které současný přístup obecných soudů (založený metodikou Nejvyššího soudu a rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 11. 1. 2017) náležitě nezohledňuje.“
Závěrem nálezu pak Ústavní soud uvedl: „Právo poškozeného na náhradu duševních útrap (psychického strádání) se za stávající interpretace ocitlo v podobě „další nemajetkové újmy“ v zóně mezi z časového hlediska spíše jednorázovou náhradou bolesti a náhradou ztížení společenského uplatnění, svázanou s trvalým stavem. Škodní děje tu mají spočívat v jednorázových či opakovaných ztrátách a strádáních poškozeného, zapříčiněných omezením jeho tělesné i duševní integrity a znamenajících omezení v jeho soukromém a rodinném životě.“
Argumentaci Ústavního soudu v tomto směru považuji za problematickou, jelikož zatemňuje rozdíl mezi duševní újmou na zdraví odčinitelnou v rámci kategorie bolestného a kategorií „dalších nemajetkových újem“. Je zjevné, že jeden nárok nelze uplatňovat dvakrát. ÚS na jedné straně připustí, že již v (přímo nesouvisejícím) řízení byla poškozenému stěžovateli přiznána náhrada – bolestné – za duševní strádání způsobené psychickými poruchami. A na druhé straně uvede, že je třeba poškozenému dále odčinit i duševní útrapy, a to v rámci kategorie „dalších nemajetkových újem“ podle ustanovení § 2958 občanského zákoníku. Kde je vedena hranice právě mezi duševní újmou na zdraví odčinitelnou prostřednictvím bolestného a jiným typem újmy odškodnitelným v rámci kategorie „dalších nemajetkových újem“ není tudíž vůbec zřejmé.
Podrobněji k problematice duševních újem na zdraví a jejich odčiňování odkazuji na svůj dříve zveřejněný článek zde, který se duševní újmou na zdraví a jejím odlišením od ostatních „stavů“ rovněž zabývá.