Doporučení Nejvyššího soudu k odškodňování sekundárních obětí podle § 2959 OZ

By | 12.4.2016

Dnes byla na web NS zařazena tisková zpráva, která se  vyjadřuje k odškodňování sekundárních obětí podle  § 2959 OZ . Nejvyšší soud stanovil několik kritérií (která vycházejí již z dřívější judikatury), aby docílil sjednocení rozhodování v těchto případech. Zajímavé je, že rovněž doporučil pomyslnou hranici odškodnění –  a stanovil ji na 500 tis. Kč.

Podstatné body zprávy jsou zde:

1) Ustanovení § 2959 o. z. upravuje všechny nároky na náhradu nemajetkové újmy způsobené usmrcením či zvlášť závažným ublížením na zdraví manžela, rodiče, dítěte či jiné osoby blízké.
2) Duševní útrapy spojené s prožíváním usmrcení či zvlášť závažného ublížení na zdraví blízké osoby se při stanovení výše náhrady posuzují primárně z pohledu obvyklého (průměrného) člověka a případné snížení či zvýšení lze odvinout od prokázaných okolností (jednotlivých kritérií).
3) Při stanovení výše náhrady je namístě přihlédnout též k judikatorně vymezeným kritériím (srov. též body 53. a 54. nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2844/14), jimiž jsou zejména na straně poškozeného a osob jemu blízkých a) intenzita jejich vztahu, b) věk zemřelého a pozůstalých, c) případná existenční závislost na zemřelém a d) případné poskytnutí jiné satisfakce, a na straně škůdce e) postoj škůdce, f) dopad události do jeho duševní sféry, g) majetkové poměry škůdce a h) míra zavinění.
4) Kritérium ad c) je třeba chápat jako šířeji pojatou existenční závislost pozůstalého na usmrcené osobě s tím, že případné majetkové nároky spojené se ztrátou výživy upravuje § 2960 o. z.
5) Judikaturou definovaná kritéria „na straně škůdce“ [ad e) až h)] se uplatní tehdy, mají-li zároveň vliv na vnímání újmy oprávněných osob.
6) Ke kritériu ad e) se doplňuje, že popírání viny škůdce v trestním řízení, které je standardním způsobem obhajoby, neprohlubuje samo o sobě míru utrpení pozůstalých, a přihlížet je tak možno jen k excesivnímu vybočení (arogantní postoj). Naopak vstřícný přístup škůdce se zohlední v kontextu s kritériem ad d).
7) Majetkové poměry škůdce [ad g)] se neprojeví ve způsobu vnímání útrap, a lze k nim tedy přihlížet spíše jen výjimečně ve smyslu jakési moderace vedené zájmem na tom, aby zásadně nedošlo k majetkové likvidaci škůdce a aby výše náhrady odpovídala principu proporcionality.
8) Vzhledem k dosavadní judikatuře, k cenovému vývoji i s přihlédnutím k zahraničním zkušenostem se jako základní rozpětí pro stanovení výše náhrady doporučuje 240 000 Kč až 500 000 Kč v typovém případě nejbližších osob (manželé, rodiče a děti), jsou-li popsaná kritéria neutrální.

 

Je dobře , že NS v tomto doporučení zmírnil vnímání majetkových poměrů škůdce jako kritéria podstatného pro stanovení výše škody. Současně dodatek na možnost použití tohoto kritéria nereflektuje ustanovení § 2953, které má k možnosti snížit finanční náhradu sloužit. Osobně se domnívám, že toto kritérium nemá při vlastním posuzování náhrady místo.

V celkovém kontextu je důležitý rovněž dovětek , že judikaturou definovaná kritéria „na straně škůdce“ [ad e) až h)] se uplatní tehdy, mají-li zároveň vliv na vnímání újmy oprávněných osob. Tím je jasně deklarováno, že náhrada podle § 2959 nemají sankční charakter.

 

Současně se přimlouvám za velmi restriktivní přístup k § 2959, neboť se jedná o výjimečný institut (újma vzniká třetí osobě a ještě se jedná o „čistou“ nemajetkovou újmu) a tento institut by neměl vést k dalšímu rozšiřování deliktní odpovědnosti a přiznávání vysokých náhrad.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

seventeen − six =

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.