Nejvyšší soud relativně nedávno zveřejnil své další rozhodnutí týkající se problematiky informovaného souhlasu. Jde o rozhodnutí NS č.j. 25 Cdo 1176/2024-642. Jde o typický souhlasový spor, kdy žalobkyně tvrdila, že nebyla poučena o rizicích zákroku a pokud by byla náležitě poučena, souhlas by neudělila.
Rozhodnutí je zajímavé z několika důvodů. Předně NS navazuje na svoji judikaturu, kdy potvrzuje, že zákrok provedený bez informovaného souhlasu je protiprávním jednáním a je zásahem do osobnostních práv člověka:
„12. První z uvedených nároků představuje náhradu za zásah do osobnosti pacienta, neboť již sama o sobě okolnost, že byl proveden lékařský výkon bez informovaného souhlasu, znamená neoprávněný zásah do práv pacienta být řádně informován a rozhodnout se o léčebném postupu (autonomie pacienta). Spočívá-li újma v omezení možnosti svobodně se rozhodnout o podstoupení zdravotnického zákroku tím, že pacientovi nebyly o zákroku poskytnuty řádné informace, pak tato újma vzniká již samotným porušením této právní povinnosti a rovněž příčinná souvislost mezi takto tvrzenou nemajetkovou újmou a porušením právní povinnosti je bez dalšího dána, a to bez ohledu na výsledek zákroku.“
Vedle toho je ale věnuje také problematice náhrady újmy na zdraví vzniklé v důsledku provedení zákroku. Zde NS opětovně vychází z úvah o hypotetickém souhlasu :
9. Rozsudek odvolacího soudu je v obecné rovině v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za újmu na zdraví v případě nedostatečného poučení o možných rizicích a alternativách zákroku, ač jinak byla zdravotnická služba poskytnuta lege artis, nastupuje jen tehdy, prokáže-li pacient, že při znalosti rozhodných skutečností (o nichž měl být poučen) bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodl jinak, tj. že zákrok nepodstoupí (srov. zejména opakovaně zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, publikovaný pod č. 81/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“). …“.
Z tohoto pohledu tedy bolestné i ZSÚ, vzniklo -li v důsledku zákroku bez souhlasu a pacient prokáže, že by souhlas neudělil, představují nahraditelnou újmu.
Z rozsudku je pak důležité, že na prokázání skutečnosti, že by pacient souhlas neudělil nejsou kladeny vysoké nároky (nejde tedy o dříve tvrzený standard rozumného pacienta) a jde zejména o osobné přesvědčení:
„Ohledně závěru, že v případě řádného poučení by žalobkyně zákrok nepodstoupila, soudy skutečně vycházely převážně z účastnické výpovědi žalobkyně, jíž uvěřily. Výslech účastníka řízení je však též důkazním prostředkem, byť podpůrným. Dovolací soud tak neshledal, že by v případě těchto skutkových závěrů došlo k dovolatelkou tvrzenému zásahu do jejího práva na spravedlivý proces.“
A posledním podstatným bodem tohoto rozsudku je otázka příčinné souvislosti a zejména souběhu protiprávního jednání a přirozené příčiny(progrese nemoci):
16. Dovolání je přípustné pro otázku příčinné souvislosti mezi provedením zákroku žalobkyni bez informovaného souhlasu a tvrzenou újmou spočívající ve zhoršení zdravotního 7 stavu žalobkyně, neboť při řešení této otázky za použití mezitímního rozsudku se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
17. … Ve sporu o náhradu za ztížení společenského uplatnění tak v rámci základu nároku musí být vyřešeno, že v důsledku provedení lékařského výkonu, k němuž pacient nedal souhlas, došlo k trvalému zhoršení zdravotního stavu ve srovnání se stavem, který se dal předpokládat, jestliže by byla respektována pacientova volba zákrok neabsolvovat.